Nová instrukce o laicích očima německy mluvících křesťanů

Římská Kongregace pro klérus vydala 13. 11. 1997 třicetistránkovou „Instrukci k některým otázkám spolupráce laiků při službě kněží". Podle instrukce smí laici podávat sv. přijímání jen v nouzi, nesmí kázat při mši sv., nesmí udělovat pomazání nemocných a nesmí předsedat pastorační radě.  Laikům u oltáře nesmí být ani zvlášť podáváno sv. přijímání, aby nevypadali jako posvěcení duchovní. - Instrukce je určena biskupům a ruší s okamžitou platností všechna místní řešení laické služby, která jsou s ní v rozporu.

Předsedající německé biskupské konference biskup Karl Lehmann sice tuto instrukci přivítal, ale současně odmítl její tón. Lehmann kritizoval, že instrukce samými zákazy navozuje klima nedůvěry a že „laici mohou získat dojem, že je církev potřebuje jenom kvůli nedostatku kněží". Také kritizoval, že místní církve nebyly přizvány, ačkoliv přece ony mají zkušenosti z praxe. Lehmann odmítl požadavek instrukce, že jen farář smí předsedat pastorační radě, neboť v Německu je to v rozporu s konkordáty.  Prezident Centrálního výboru německých katolíků a saský ministr Hans Joachim Meyer instrukci nazval „černým dnem německých katolíků", a vyzval "k odporu". Nejen vůči papeži, ale i vůči božímu lidu musí být biskupové loajální, řekl.

Iniciativa .My jsme církev" instrukci odmítla jako odporující II. vatikánskému koncilu. Mluvčí této iniciativy Christian Weisner vyzval v Hannoveru biskupy, aby instrukci ignorovali.

Iniciativa „Církev zdola" oznámila, že bude instrukci ignorovat a že ji hodí do koše stejně, jako to dělá Vatikán s dopisy od božího lidu.  Teolog Norbert Greinacher z Tübingen instrukci označil za "políček do tváře" milionům katolíků, kteří se angažují v církevní službě jako laici, a vyzval k „církevní neposlušnosti".

Kolínský kardinál Joachim Meisner kritizoval postoj Centrálního výboru německých katolíků k instrukci. Řekl, že instrukci musíme přijmout s vděčností, neboť laiky chrání před klerikalizací.

Arcibiskup z Fuldy Johannes Dyba vyjádřil v televizi názor, že „pravého laika" instrukce nenapadá, jen takového, který se dělá knězem.  Ideoložka Zelených a místopředsedkyně německého parlamentu Antje Vollmerová v televizi u této příležitosti řekla, že církve jsou momentálně tak slabé, že není vyloučeno, že naši vnuci se budou poučovat o křesťanech už jen z knih nebo v muzeu.

Prezident Římskokatolické ústřední konference Švýcarska Moritz Amherd řekl, že instrukce je „jednoduše namířena proti potřebám věřících". Nedostatek kněží vyžaduje, aby byli masivně přizváni ke službě i laici, a kdo je proti, ten jedná proti božímu lidu.

Katolické lidové hnutí „Pro ecclesia" instrukci přivítalo, poněvadž laici si podle něho přivlastnili práva, která nemají.

Biskup z Basileje Kurt Koch poslal všem duchovním správcům dopis, ve kterém vyjádřil nad instrukcí své politování a varoval před neuváženými reakcemi.

Trevírský biskup Hermann Josef Spital a biskup Johann Weber ze Štýrského Hradce vyjádřili nad instrukcí své politování a zklamání. Biskup Spital čte mezi řádky vyjádření nedůvěry k laikům a kněžím. Biskup Weber cítí, že tón instrukce je namířen proti nově se rodícím církevním formám.  V různých švýcarských městech byly organizovány společné modlitby lidu za biskupy, aby jim Pán Bůh dal odvahu k odmítnutí vatikanské instrukce o službě laiků.

Kardinál Ratzinger v italském měsíčniku "Trenta Giorni" obhajoval vatikánskou instrukci o službě laiků proti kritice. Instrukce prý byla nutná kvůli dogmatickému a disciplinárnímu vyjasnění pastorační situace. Kardinál kritizuje úbytek vážnosti svátostí a vzniklou „paralelitu" úřadu laických asistentů, která podle něho povede ke klerikalizaci těchto laiků.  Švýcarská biskupská konference vydala 4. 12. 1997 prohlášení k vatikánské „Instrukci k některým otázkám o spolupráci laiků při službě kněží", ve kterém ujišťuje, že to, „co se po desetiletí vyvíjelo, nemůže být najednou jednoduše přeorganizováno. Proto všechna pověření udělená námi jako biskupy a našimi předchůdci zůstávají v platnosti." K požadovanému odmítnutí instrukce však nedošlo. Biskupové uznali, že se také přihodilo, že "kvůli nedostatku kněží laici v pastoraci zastávali i úkoly, které jim nepřísluší. . . že vznikl paralelní stav pastorálních asistentů (namísto jen spolupracovníků kněží). . . a že proto vývoj dosavadní praxe musí byt přezkoumán. . ." Z rozhořčením reagovala na vatikánskou instrukci i Konference vedoucích katolických svazů německy mluvícího Švýcarska a žádá pro laiky přístup ke všem službám v církvi. Instrukci nazvala „krokem zpět"; v církvi žádné „dva stavy" nejsou, to je v rozporu s II. vatikánským koncilem, instrukce zpochybňuje křest a biřmování a ignoruje potřeby božího lidu. Konference s obavami konstatuje, že laici své rozhořčení veřejně už ani neprojevují, což by mohlo znamenat, že míra únosnosti pro ně byla dovršena. Veřejné prohlášení podepsali: Švýcarský svaz katolických žen, Františkánské společenství, Hnutí katolických zaměstnanců, Svaz katolických rolníků a Švýcarské Kolpingovo dílo.