Zpověď tajného biskupa

Knihu rozhovorů Boba Fliedra s Janem Konzalem právě vydalo nakladatelství Portál. (144 str., 149 Kč) Naše ukázka je ze stati „Sen o církvi 21. století", ve které Jan Konzal formuluje svoji vizi v sedmi bodech. Bob Fliedr pak žádá upřesnění jednotlivých bodů:

Za šesté jste řekl, že si přejete, aby se církev odhodlala být přístřeším i těm, kteří s ní nesouhlasí.

To souvisí s přáním být svátostí. Mám na mysli jednak bezdomovce jako takové, ale pak taky duchovní bezdomovce, kteří sice mají střechu nad hlavou, ale všude narážejí a překážejí: kriminálníky, které sbírá Frída, rozvedené a podobně. Třeba se ožení velebníček, a pak pomalu ani nesmí jít do kostela, natož aby církev jeho schopnosti nějak využila (mnozí takzvaně řádní celibátníci přitom mají ženskou, ale neožení se, protože nejsou dost charakterní; žení se většinou jen ti, kteří jsou odpovědnější, a proto nechtějí hrát divadlo). Ženatí kněží jsou cizinci ve své vlastní církvi, a právě jim by církev měla nabídnout přístřeší. Ale ono se zatím řekne: Rozhodující je princip, to by potom lidé řekli, že to církev schvaluje. Jenže Ježíš nezemřel za principy, ale za lidi. Takoví bezdomovci jsou podobní Kristu, kterého po odsouzení nikdo nepodepřel. Ono je to někdy eklhaft, ale církev je tady od toho, aby se ušpinila. Ježíš vzal na sebe náš hřích, to se nám snadno říká, ale že se na něj potom dívali po právu jako na hříšníka, to se nikomu nelíbí. Že se pak církvi bude vytýkat, že se zastává těch, co kradou a podobně? Církev by měla odpovědět: My netvrdíme, že nekradou, my říkáme, že potřebují domov. Ale aby to dokázala, aby se k něčemu podobnému odhodlala, musela by být jiná. Já však doufám, že bude jiná, protože když jiná nebude, tak nebude vůbec. Zdá se však, že hlasy volající po jiné církvi beznadějně zapadají. Jakým způsobem by ta změna mohla nastat? Vynechme zázraky. Aby mohlo dojít ke změně, museli by být učitelé, kteří jsou podhoubím takzvané církevní spirituality, vychováváni biblicky. Oni tak ovšem vychováni nejsou. To čeho se bohoslovcům dostává, je cvičení v té nebo oné exkluzivní spiritualitě, ne výchova k práci v marasmu a špatném počasí. Dokud se lidé nebudou vzdělávat natolik, aby bibli uměli číst a aby ji chtěli číst, k žádné změně nedojde. Lidé nejsou zvyklí rvát se z biblí. Jde tedy o formaci kněží. Dokud budou prodávat ty své svátosti, nepřestanou vyrábět náboženství. Dokud budou lidi infikovat návody, že je třeba získat množství zásluh, aby je Pán Bůh pustil do nebe, nehneme se z místa. Nás nespasí náboženství, nás spasí víra. To není vynález protestantů (ti dokážou také vytvořit náboženství, o tom není sporu). Až bude dostatek věřících formovaných biblí, formovaných vynalézavou teologií, to jest teologií reflektovanou osobní vírou, pak se věci pohnou.