Jste zde

Emauzy v ČR

Boha neurážejí hříšníci, prostitutky a ateisté, nýbrž "slušní lidé", kteří se lhostejně dívají na nouzi trpících. abbé Pierre

První dům pro bezdomovce nazvaný Emauzy otevřel dnes nejpopulárnější muž Francie abbé Pierre před padesáti lety. Dnes je takovýchto domů po celém světě několik set a žijí v nich lidé "na okraji společnosti": vyděděnci, tuláci, duševně choří, propuštění vězni. Smyslem domů není jen klienty obléci, dát jim najíst, nechat přespat, ale vytvořit komunitu byť nedokonale nahrazující rodinu, ve které je možný i dlouhodobý život. Domy proto nejsou příliš velké, o klienty je dobře postaráno. Aby však mohli v domech žít, musí podle svých možností pracovat, nesmějí holdovat alkoholu a drogám. Křesťanské poselství je předáváno spíše způsobem chování než slovem. Emauzské domy v ČR založil biskup ES Fridolín Zahradník se svými spolupracovníky. Léta 1983-88 strávil v komunistických vězeních pro svoji činnost ve skryté církvi. Zde poznal, jak systém výkonu trestu neblaze ovlivňuje další život odsouzených. Zločinci se postupně stávají i z těch, kteří byli odsouzeni za nějakou drobnost - to se týká zejména mladých romských mužů. Jakmile to politické poměry umožnily, začal jednat. Přes všechny těžkosti je úspěšný, neboť má mezi Romy velkou přirozenou autoritu, kterou závidí nejeden státní úředník. Komunistický režim se dopustil na Romech obrovského zločinu tím, že se pokusil (a bohužel se mu to z velké části podařilo) rozbít tradiční romské komunity, zejména rodinu. Romové se často nachází v situaci, kdy jsou vykořeněni z vlastní kultury a přitom nejsou schopni přijmout kulturu majoritní společnosti. Mnohdy i proto, že se na ně tato společnost - to znamená my - dívá skrz prsty. Zahradník se začal věnovat prevenci zejména pořádáním táborů pro romské děti a mládež, ale i návštěvám a pomoci těm rodinám, s jejichž otci byl ve vězení. Otevřením emauzských domů se začal věnovat resocializaci propuštěných vězňů (pochopitelně nejen romských, ti ale tvoří významnou část). Vězeň po návratu z trestu bývá ve svízelné situaci. Často je opuštěn rodinou, nemá kde bydlet, nemá práci, nemá základní sociální návyky. Emauzy představují záchytný bod. Pro někoho na několik měsíců, pro někoho na celý život. Klienti jsou motivováni, mimo jiné nízkými výdělky, aby se postavili na vlastní nohy a našli si práci a dům opustili. Emauzy jim v tom pomáhají. Pomáhají jim i při zajištění bydlení, vybavení nábytkem a pod. Zabezpečení takových úkolů, zabezpečení střechy nad hlavou a jídla pro současných 180 klientů vyžaduje určité zázemí. Na začátku neměly Emauzy vůbec nic a začaly sloužit. Je to jeden z příkladů, jak nesmyslná je (či byla?) argumentace některých církevních představitelů v případě restitucí církevního majetku: Prý „majetek potřebujeme k tomu, abychom mohli společnosti sloužit". Dnes mají Emauzy tři domy v Mostě, jeden v Rychnově, jeden v Praze, další se budují ve Vrbně u Mělníka a v Prachaticích. Kromě toho mají dílny, kde jsou klienti zaměstnáni, farmy dávající práci i potraviny, impozantní centrální sklady tvořené osmi čtyřpatrovými domy (kasárna po sovětské armádě v Klášterci v Orlických horách), obchod s výrobky dílen atd. Emauzy v ČR jsou jako jediné koncipované ekumenicky. Mezi odpovědnými pracovníky jsou křesťané různých denominací (ordinovaní služebníci i tzv. „laici") i nevěřící. Činnost by nebyla možná bez pomoci řady domácích a zahraničních institucí. Zahraniční partneři organizují nejen sbírky nepotřebného šatstva, ale i domácích spotřebičů, nábytku, strojů a pod. Třídění a opravy materiálu zaměstná další klienty. Materiál slouží potřebám domů, přebytky se odesílají jako humanitární pomoc. Největší devizou pro podobnou činnost jsou ovšem pracovníci. Emauzy se podobně jako jiné sociálně prospěšné organizace potýkají s jejich nedostatkem. Je zapotřebí jak lidí profesionálně vyškolených pro sociální práci, tak i dobrovolníků, kteří pomáhají. Je zapotřebí řemeslníků, kteří jsou schopni vést práci klientů, kteří toho zpravidla mnoho neumějí. Jsou zapotřebí i další profese - řidiči, účetní, jsou zapotřebí lidé znalí světových jazyků obstarávající kontakty se zahraničím. Emauzy nenabízejí vysoké výdělky, ale smysluplnou práci, stravu zdarma a obvykle také ubytování. Těm, kteří se rozhodují pro civilní službu a nechtějí ji „odfláknout", lze doporučit přihlásit se do Emauz. Rozhodně se nebudou nudit. Letos v září jsme strávili dvacet dní s Institutem ekumenických studií na chatě Emauz v Orlických horách a mohli pozorovat Emauzy z větší blízkosti. Vařil nám kuchař, který se vrátil před několika málo týdny z dlouhodobého vězení. V Emauzích byl ve zkušební době. Byli jsme s ním velmi spokojeni. Neměl jednoduchou práci, vařit nepřetržitě 20 dnů pro 30 - 40 lidí ve velice skromně vybavené kuchyni. Pracoval 15 hodin denně. Jedna studentka náhodou zaregistrovala, že v noci za ním přišli dva kumpáni a chtěli po něm, aby se do hodiny rozhodl a vyrazil s nimi na „akci". Tentokrát obstál. . . Na závěr jsme požádali předsedu Zahradníka, aby kuchař dostal alespoň dva dny volna. Dostalo se nám odpovědi: „Zítra nastupuje v Klášterci, kde onemocněla kuchařka. . ." Tuhá kázeň a vědomí potřebnosti pro druhé zamezí novým „akcím". Že jsou Emauzy akceschopnou institucí, jsem poznal v situaci, kdy přijel přednášet prof. Klaus Schatz S.J. V prudkém větru a dešti došlo v hluboké noci k výpadku elektrického proudu. Pan profesor je v noci odkázán na pomocný dýchací přístroj napájený ze sítě. V Německu se již několik desetiletí nestává, že by nešel proud. Výpadek neohrožuje panu profesorovi život, ale znemožňuje spaní. Zavolal jsem z horské chaty místopředsedovi Emauz Milanu Beranovi. Během několika minut bylo připraveno náhradní řešení. (Naštěstí nebylo potřeba jej využít, protože se kolegům podařilo podle pokynů rozvodných závodů najít v lese rozvodný bod a přívod proudu do půl hodiny obnovit.)

Kontaktní adresa: Emauzy ČR, Ekologická ul., 516 01 Rychnov nad Kněžnou; tel.: 0445 21580