Jan Amos Komenský

Jan Amos Komenský je osobností všeobecně známou, hojně studovanou, přesto však není jednoduché zodpovědět na otázku, kým vlastně byl, jaký byl jeho duchovní svět.

Nejasnost panuje už kolem místa jeho narození, tuto čest si přivlastňují Uherský Brod, Nivnice a také Komňa, která mohla být spíše rodištěm jeho otce. Sám Komenský se hlásil ke všem těmto lokalitám. Spekuluje se i o slovenském původu jeho rodu. Také tradičně uváděné datum narození 28. března 1592 se nezdá spolehlivě dokázané.

Absolvoval bratrskou školu v Přerově a kalvinistické gymnázium v Herbornu. Následovala studia na heidelberské univerzitě, ta však pro nedostatek prostředků nemohl dokončit. Od roku 1614 učil na jmenované bratrské škole v Přerově, o dva roky později byl také ordinován na kněze. Od roku 1618 byl správcem sboru ve Fulneku, který musel opustit v roce 1621 v souvislosti s počátkem rekatolizace.

Útočiště našel nejprve v Brandýse nad Orlicí, majetku Karla staršího ze Žerotína, krátce pobýval také v Horní Branné. Roku 1628 vlast definitivně opustil, přesídlil do polského Lešna, které se stalo jeho domovem až do roku 1656, s výjimkou návštěvy Anglie a několikaletých pobytů ve Švédsku a v Uhrách. V Anglii byl v roce 1641, tedy v době probíhající anglické revoluce, s níž byly spojovány i naděje v duchovní oblasti. Ve Švédsku působil v letech 1642–1648 a v období 1651–1654 vedl školu v maďarském Sárospataku.

Do všech těchto míst byl zván již jako vyhlášený znalec školství s úkolem podílet se na pedagogických reformách. Kromě toho se snažil prezentovat českou otázku na diplomatickém poli, s výjimkou Švédska se však setkával spíše s nezájmem.

V Londýně se sešel například se Samuelem Hartlibem či  Johnem Wintropem, s nimiž ho pojily podobné filosofické názory, Wintropovo pozvání na krátce před tím založený Harvard však odmítl.

Druhá švédsko-polská válka (1655–1661) znamenala pro Komenského konec jeho polského pobytu. Přičiněním českých bratří usedlých v Lešně bylo toto město v roce 1655 vydáno švédským vojskům. Když následujícího roku jej znovu získali Poláci, nezbývalo bratřím než uprchnout. Komenský přitom přišel o svoji knihovnu i o své rukopisy. Posledních čtrnáct let svého života pak strávil v Amsterdamu, kde zemřel 15 listopadu 1670.

Již za svého života dosáhl svým vědeckou a literární tvorbou proslulosti. Byl jedním z posledních polyhistorů, publikoval díla filosofická, teologická, historická, geografická, jazykovědná, pedagogická i astronomická, byť v některých z těchto oborů šlo pouze o spisy pro účely výuky, nikoliv nová vědecká díla.

Vedle toho mají v jeho rozsáhlé bibliografii zastoupení i práce, které jsou dnes řazeny do žánru umělecké literatury. Z nich je třeba na prvním místě zmínit Labyrint světa a ráj srdce považovaný za jedno z nejhodnotnějších děl české barokní literatury, vedle toho třeba také básnické překlady žalmů a písňovou tvorbu. Další část jeho díla spadá do oblasti duchovní literatury. Zmiňme například tituly Truchlivý či Praxis pietatis.

Vědecké dílo pak zahrnuje jednak pedagogické spisy (např. Didactica magna či Informatorium školy mateřské), v nichž vytvořil ucelenou nauku o způsobu vzdělávání. Další oblastí jsou díla, jež měla svět upozornit na českou otázku, popřípadě v nichž sám reflektoval osud Jednoty bratrské (Historia persecutionis či Kšaft umírající matky jednoty bratrské), a posléze se nechal unést apoka­lyp ­tickými myšlenkami (zejména Haggaeus redivivus).

Konečně poslední oblastí jsou díla, v nichž překročil svůj český osud, která měla odpovídat na myšlenkové výzvy soudobého intelektuálního života, zejména v návaznosti na impulsy, s nimiž se setkal při svém londýnském pobytu. To jsou díla encyklopedická a filosofická, (jako De rerum humanarum emendatione consultatio catholica, Prodromus pansophiae). Dlužno však uvést, že filosofie se pak ubírala jinými cestami, pansofický směr zůstal slepou uličkou.