Jste zde

Mýtus krále Artuše

Vyplenění jiného světa

Velšská báseň Preiddeu Annwn („Vyplenění jiného světa“), která je připisována bardu Taliesinovi1 ze 6. století, zřejmě vnikla až mezi 9. – 12. stoletím. Obsahem hlavní části textu (I.-VI.) je výprava krále Artuše do zásvětí, s cílem ukořistit zázračný kotel (peir) inspirace a znovuzrození. Poslední části básně (VII a VIII) stíhají výsměchem mnichy jako nevzdělané a nedostatečně duchovní bytosti, podobné chóru vyjících psů, smečce vlčat.

Text Preiddeu Annwn ukazuje Artuše jako archetyp krále, který vychází z dávné předkřesťanské tradice. Možná obsahuje i zmínku o historické osobě, s bájným Artušem spřízněné. Pozornost si zaslouží i úloha básníka-vypravěče Taliesina. Některé části básně jsou těžko srozumitelné, obtížně přeložitelné, navíc obsahují odkazy na nedochované příběhy. Proto vývody této práce jsou nutně více či méně hypotetické a rozhodně si nekladou nárok na jedinou správnou interpretaci.

2.1. Postava krále Artuše – rozdělení

Než se začneme zaobírat textem Taliesinovy básně o Artušovi, musíme si ujasnit, že postava krále Artuše, tak jak ji známe z klasických děl Geoffreye z Monmouthu a Thomase Malloryho, vznikla splynutím tří odlišných proudů:

1. Archaický mýtus o bohu Medvědovi (bohatě podložený archeologickými nálezy)2.

2. Historické podání o (římském?) vítězi od Badonu (cca 500 po Kr.), doložené u Gildase (O pádu a zničení Británie) a – druhotně – u Bedy Venerabilis (Církevní dějiny národa Anglů), které Artuše časově „zakotvilo“.

3. Události a charaktery převzaté ze životů různých britonských náčelníků v 5. – 7. st. po. Kr. Zde nám jsou zdrojem královské genealogie, životopisy svatých, stará velšská poezie a především Nennius3, mnich z 9. století, který připisuje Artušovi dvanáct vítězných bitev, obtížně lokalizovatelných, vybojovaných však zřejmě několika rozdílnými jedinci.

2.2. Artuš a kořist annwnu

30. tra chaer wydyr ny welsynt

wrhyt arthur

31. Tri vgeint canwhr

aseui ar y mur

32. oed anhawd

ymadrawd

aegwylyadur

33. tri lloneit prytwen

yd aeth gan arthur

 

30. Do Skleněné Pevnosti

zvěst o Artušově statečnosti (dosud) nedospěla.

31. Šest tisíc mužů

na hradbách stálo.

32. Nesnadná

domluva

se strážným byla.

33. Třikrát plně obsazená Prydwen

se vydala na cestu s Artušem.4

 

Se skleněnou věží (pevností) v moři se setkáváme už u Nennia5, nikoli ovšem ve spojitosti s Artušem, nýbrž s dobrodružstvím Milesianů, druhé, polo-mýtické vlny vystěhovalců (z Pyrenejského poloostrova) do Irska. Nennius psal své záznamy zhruba v té době, kdy vznikal i Preiddeu Annwn a jde určitě o obvyklou keltskou představu Jiného Světa.V Nenniově vyprávění stojí na hradbách mlčící muži a právě tak se strážným v naší básni je těžko komunikovat. Mrtví nemluví. Oddělenost chaer wydyr6 od „našeho“ světa ozřejmuje Taliesin i zjištěním, že tam nikdy neslyšeli o Artušově statečnosti.

Artuš připlouvá ke skleněným hradbám na lodi Prydwen. Tu známe i z pohádkového cyklu Mabinogi, které jsou pro nás velmi důležité. Budeme-li předpokládat, že prvotními pohádkami - za pohádku však právě v tomto případě můžeme dosadit mýtus - byly pohádky o zvířatech, nebo přesněji lido-zvířatech (teriomorfních lidech či antropomorfních zvířatech)7 pak pochopíme oblibu artušovského mýtu od velmi raných dob lidstva až po současnost. Medvěd je zvíře člověku podobné, ochranitelské, respekt vzbuzující. Srozumitelný archetyp kmenového náčelníka, později krále.8 Artuš, plenící Jiný Svět, je prastará bytost, kterou fantazie vypravěčů pohádek začala formovat u táborových ohnišť dřív, než byla budována první oppida.

Nebudu se přednostně zabývat kouzelným kotlem, který je často a důkladně vykládán, chci se dotknout i jiné možné Artušovy kořisti. Protože výraz preideu9, překládaný jako „vyplenění“10, můžeme přeložit i jako „stádo dobytka“. Dobytek, a to ještě i v raném středověku, kdy byla tato báseň složena, byl ospravedlnitelným důvodem nájezdů, plenění.11 To nás dovádí k řeckému hrdinovi Héraklovi. Přinejmenším jedno jeho dobrodružství, totiž plavba na Západ s cílem ukořistit dobytek obra Géryona12 se třemi – v pase srostlými – těly, k vyplenění zásvětí ukazuje. V dochovaných klasických verzích nemá Hérakles s medvědy žádnou spojitost, oblečený chodí do kůže nemeiského lva, kterého vlastnoručně zardousil. Ale to mnoho neznamená. Byl-li v „královským“ zvířetem v Galii a Hispanii medvěd, v Řecku jím mohl být lev. Oba mýty i oba hrdinové však mají společný původ.

2. 3. Pán Annwnu a Bard Taliesin

15. Neu peir pen annwfyn

pwy y vynut

15. Kotel patří Pánu Jiného Světa:

Jaký je v tom záměr?

Kdo je tím Pánem Jiného Světa? Vraťme se ještě k řeckému mýtu. Hrdina Hérakles obludného trojitého obra Géryona na ostrově Erytheia zabije a jeho stáda uloupí. Dobytí dobytka bylo významným hrdinským počinem, zvláště, pokud bylo získáno od protivníka – nějakým způsobem – božského či obludného, protože obojím Géryones skutečně byl.13

Obrem je i irský Diwrnach (Prchlivý?), od kterého Artuš získá kotel v příběhu „Culhwch a Olwen“, i když jeho tělesné zrůdnosti nejsou připomínány, ani mnohohlavost, kterou bychom očekávali. Je polidštěn, vystupuje v roli správce irského krále Odgara, ale za civilizovanou maskou můžeme tušit podobu původnější. Že v Preiddeu Annwn jde také o Diwrnacha, vyplývá z následujících veršů:

18. cledyf lluch lleawc

idaw rydychit

19. Ac yn llaw leminawc

yd edewit

 

18. Meč bleskové záhuby

je pozdvižen.14

19. V ruce Lleminawcově,

v jeho levici.

Hrdinou, který - podle příběhu „Culhwch a Olwen“ - usmrtí obra Diwrnacha, je totiž Llwch Llenlleawc15 a zdá se pravděpodobné, že v Preiddeu Annwn máme zkomolenou nebo možná starší variantu téhož jména.16 Taliesinova báseň ve zkratce odkazuje k epickému vyprávění. Zásvětí, jehož tajemství střeží božský netvor, označuje křesťanský básník jako vffern,17 peklo. Ale je mnohem víc, než jen místem posmrtných trestů, když je jinde nazýváno i „Pevností Božího Pahorku“. Je to samo nejhlubší „nevědomí“ člověka18.

Bard Taliesin – s nímž se autor identifikuje - je s Jiným Světem tajemně spjat, jako by patřil oběma světům zároveň. Je totiž archetypem vypravěče příběhů, je mužem, „který ví“.19 Podle „Písně před syny Llyrovými“20 je jeho trůn právě v Caer Sidi, a v Preiddeu Annwn říká:

13. yg kenneir

or peir

pan leferit

14. Oanadyl naw morwyn

gochyneuit

13. Moje básnické umění

z kotle

pochází.

14. Ten je dechem devíti dívek

zahříván.

 

Devět strážkyň kouzelného kotle souvisí nejen s devíti sestrami-kouzelnicemi, které sídlí na artušovském Jablečném ostrově (Insula Pomorum)21, ale i s devíti řeckými Músami22, patronkami posvátné inspirace. Kolegium devíti kněžek (bohyň) je ovšem podstatně starší, dokládá ho už pravěká malba v cogulské jeskyni.23

Pokud si položíme otázku, zda skutečným cílem útoku na Jiný Svět bylo získat tento kotel nebo stáda, musíme si poctivě přiznat, že to nelze rozhodnout. Prvotní mi připadá strakatý dobytek24 Jiného světa, ale snad i kotel měl v původním příběhu své místo. V jedné řecké verzi se totiž Hérakles plaví za Géryonovými stády ve velké zlaté číši, daru slunečního božstva,25 jiná hovoří o bronzové či mosazné nádobě26, což mohl být kotel inspirace (jde o výpravu do nevědomí) a znovuzrození (jde o výpravu do „světa za světem“).

2. 4. Ukrytý světcův hrob

58. Bet sant

yn diuant

abet allawr

58. Hrob světcův

je ukrytý

v oltářní tumbě (nebo: hrob a bojovník?)

O hrobu kterého světce to básník mluví? Nejvýznamnějším velšským svatým byl opat-biskup Dewi (6. st.), jehož hrob je jako vrcholně posvátné místo Velšanů zmiňován i v básni XVIII Černé knihy carmarthenské27. Dewiho hrob však nebyl ukrytý, natož ztracený (i tento překlad slova diuant je možný). Neznámý měl zůstat hrob Artušův28a nezapomínejme, že tato báseň je artušovská. Pokud tedy Taliesin míní oním světcem Artuše, pak to jistě nemůže být archetypální Medvěd, ale některý z hrdinů, do kterého byly artušovské rysy promítnuty.

Má-li splňovat zároveň i podmínky křesťanské svatosti, pak je s velkou pravděpodobností míněn Cadwalladyr Blahoslavený.

Syn gwyneddského krále-válečníka Cadwallona ap Cadvan se narodil asi v roce otcovy smrti na bitevním poli u Hefenfelthu (633/4) a po dvaceti letech strávených v zámoří se vrátil, aby svrhl uzurpátora Cadfaela a získal královský trůn. Stal se posledním významným panovníkem britských Keltů a jeho osoba byla hojně opěvována ve velšských prorockých básních.29 Velšské triády hovoří o neblahé ráně, kterou mu zasadil jakýsi Golydan Fardd30, podle podání Nenniova31 Cadwalladyr (Catgualart) zemřel během morové epidemie, snad už roku 664.

Pokud posvátný Bardsey u gwynnedského pobřeží („Ostrov dvaceti tisíc světců“) sloužil jako pohřebiště (aspoň některých) velšských králů, podobně jako byli na mnišské Ioně pohřbíváni i králové Skotska, pak mohl být mrtvý (umírající?) Cadwalladyr odvezen právě tam a důstojně pochován pod oltářem.

Jiným možným místem jeho posledního odpočinku je ostrov Anglesey (Ynys Mona).

Závěr

Taliesinova báseň Preiddeu Annwn je středověkou variantou na velmi staré téma, ve kterém kulturní a kultovní hrdina (ještě částečně zvířecího typu) vede výpravu do zásvětí, do „nevědomí“, podstoupí tam boj s příšerou-zasvětitelem, zvítězí a získá kořist, kterou si přivede do „svého“ světa. Jedná se nesporně o základní mytologické schéma. Autorovo křesťanské vyznání archaický příběh nijak zásadně neovlivnilo, on sám se ztotožňuje s archetypem vypravěče (původce) příběhů.

K příběhu mýtického Artuše je připojen nejasný verš (58), který – podle mého názoru – poukazuje na ukryté (či ztracené) ostatky hrdiny historického, snad Cadwalladyra ap Cadwallona (633/4 – 664). I když připustíme nejstarší možnou dobu vzniku básně už v 9. století, pak uplynulo dostatečné množství času k napojení cadwalladyrského charakteru na artušovský archetyp.

Literatura

Black Book of Carmarthen, in: http://vvv.maryjones.us/ctexts/index.html

Eliade, Mircea, Obrazy a symboly, Brno: Computer Press, 2004

Farmer, David Hugh, Oxfordský lexikón svätcov, Bratislava: Kaligram 1996

von Franz, Marie-Luise, Psychologický výklad pohádek, Praha: Portál, 1998

Geoffrey of Monmouth, Vita Merlini (J.J. Parry, University of Illinois 1925) in: http://www.secret-text.com/neu/eng/vm/vmtitle.htm

Graves, Robert, Řecké mýty, Praha, Československý spisovatel, 2010

Kenenyi, Karl, Mytologie Řeků I., Praha: OIKYMENH, 1996

Mabinogi (překlad z velštiny Jan Vilikovský), Brno: zvláštní vydání, 1995

Nennius, Historia Brittonum, Fordham University, in: http://www.fordham.edu/halsall/basis/nennius-full.asp

Pastoureau, Michel, Medvěd: Dějiny padlého krále, Praha: Argo, 2011

Preiddeu Annwn (překlad z velštiny do angličtiny a poznámky Sarah Higley), in: http://www. lib.rochester.edu/camelot/annwn.htm

Red Book of Hergest, in: http://www.maryjones.us/ctexts/index.html

The Song before the Sons of Llyr, in: Skene´s Four Antient Book´s of Wales, http://www. celtic-twilight.com/camelot/skene/book_taliesin_xiv.htm

1 Kvůli zjednodušení budu ovšem autora nazývat Taliesinem.

2 Ke králi Artušovi jako medvědímu božstvu viz.: Pastoureau, M., Medvěd: Dějiny padlého krále, Praha: Argo, 2011, str. 63 – 67.

3 Viz Nennius, Historia Brittonum 49 in: http://www.maryjones.us/ctexts/index.html.Navštíveno 31.7. 2013.

 

4 Vycházím z anglického překladu Sarah Higley (a přihlížím k jejímu poznámkovému aparátu) Preiddeu Annwn in: http://www.lib.rochester.edu/camelot/anwn.htm. Navštíveno 30.7.2013.

5 Nennius 13. Ovšem věž (skleněnou?) na „nejzazším konci světa“ známe i z řecké mytologie, tam žije v exilu titánský bůh Kronos. Viz. Kerenyi, Karl, Mytologie Řeků I., Praha: OIKYMENH, 1996, str. 27-28.

6Preiddeu Annwn má Jiný Svět ještě jiná jména: ogaer sidi – Pevnost Polobohů (3;10), gaer pedryuan – Pevnost Čtyř pahorků (12), gaer vedwit – Pevnost Pijáků Medoviny (22), ogaer rigor – Pevnost Tvrdosti (28), ogaer golud – Pevnost Překážek (34), gaer vandwy – Pevnost Božího Pahorku (42), gaer ochren – Pevnost Uzavřená (48). Překlady některých těchto názvů jsou nejisté, překlady se rozcházejí.

7 Srv. von Franz, M.-L., Psychologický výklad pohádek, Praha: Portál, 1998, str. 27.

8 Připomínám, že geatský hrdina Beowulf nese také medvědí jméno (Béo – „včela“, wulf – „vlk“, tedy „včelí vlk“ neboli „medvěd“). Jeho sestup za Grendelovou matkou do vřesovišť můžeme přirovnat k cestě do Jiného Světa. Stejně jako Artuš je i on řazen do 6. století.

9 Preiddeu Annwn 7.

10 Srv. Higley, S., Preiddeu Annwn, poznámky.

11 Podobně české slovo „dobytek“ znamená prostě „to, co bylo dobyto“.

12 Jméno „Géryones“ lze snad dát do souvislosti s galským božstvem „Tarvos Trigaranus“. Viz. Graves, R., Řecké mýty, str. 509.

13 Géryon je po otci potomkem Gorgony Medusy, po matce Titána Ókeana.

14 Zde se poněkud odchyluji od překladu Sarah Higley.

15 Meč Caledfwlch, kterým hrdina obra zabije, patří Artušovi, proto se nabízí otázka, není-li Llwch Llenlleawc jiným jménem Artuše samého. Pravděpodobnější ale je, že irský bůh Lugh (Llwch) byl zařazen do Artušovy mytologické družiny. K tomu srv. poznámky Sarah Higley k Preiddeu Annwn.

16Englynion y beddau se uvádí jeho jméno jako „Llwch Llawengin“.

17 Preiddeu Annwn 20. Slovo je zjevně odvozeno z latiny.

18 „Neboť nevědomí není pronásledováno pouze příšerami, sídlo tam naleznou i bohové, bohyně, hrdinové a víly; a ostatně příšery z nevědomí jsou samy mytologické, neboť i nadále plní stejné funkce, jaké měly ve všech mytologiích – pomoci nakonec člověku, aby se osvobodil a dosáhl zasvěcení.“ Eliade, M., Obrazy a symboly, Brno: Computer Press, 2004, str. 12.

19 Tedy zhruba táž funkce, jakou plní „Pán jeskyně“ v „Dračím doupěti“.

20 Viz.: Poem 14, Skene´s Four Ancient Book´s of Wales in: http://www.celtic twilight.com/camelot/skene/book_taliesin_XIV.htm. Navštíveno 1.8. 2013.

21 Geoffrey of Monmouth, Vita Merlini 47 – 49 in: http://www.secret-text.com/neu/eng/vm/vmtitle.htm. Navštíveno 16. 7. 2013.

22 Kerényi, K., Mytologie Řeků, str. 82 – 84.

23 Srv. Graves, R., Řecké mýty, str. 53.

24 Srv. Preiddeu Annwn 39: ny wdant wy yrych brych/ bras y penrwy (Neznají strakatý dobytek, jeho silný diadém.) Dobytek, ukořistěný Héraklem na Erytheii, byl však červený. Viz. R. Graves, Řecké mýty, str. 499.

25 Kerenyi, K., Mytologie Řeků, str. 147.

26 Graves, R, Řecké mýty, str. 499 a 507.

27 Prorocká skladba je vložena do úst šíleného barda z 6. st. Myrddina (Merlinus Silvestris). Není-li celá dílem pozdějšího autora, pak přinejmenším obsahuje četné interpolace.

28Anoeth bid bet Arthur“ („Nesnadno nalézt je Artušův hrob“) čteme v Englynion y beddau z přibližně stejné doby jako Preiddeu Annwn.

29 Srv. např.: Gwenddyd

„Váhám, když vidím pohnutí ve tvé tváři,

jsem však nucena dál se tě ptát:

Kdo přijde po Cadwallonovi?“

Myrddin

„Vysoký muž se podělí o vládu s ostatními,

Prydain (míněna celá Británie?) sjednotí pod žezlem jediným

nejlepší ze synů Walesu, Cadwalladyr.“

In: The Dialogue Between Myrddin and His Sister Gwenddyd in: Red Book of Hergest (vlastní překlad z angličtiny).

30 Viz.: The Welsh Triads, in: Red Book of Hergest. Navštíveno 22.7. 2013. Kontext neznáme, není vůbec jisté, zda byla rána smrtelná, vzhledem ke Golydanově přízvisku (Fardd znamená „básník“), mohlo jít i o „ránu“ satirickou básní nebo kletbou.

31 Historia Brittonum 64.