Zprávy

První zasedání papežské komise o jáhenkách

Vatikán (KAP) Poprvé se v Římě sešla komise „k prozkoumání diakonátu žen“. Je složena ze šesti mužů a šesti žen – taková parita pohlaví je v dějinách katolicismu bez příkladu. Jejím cílem je prozkoumat otázku, jaká byla role a charakter jáhenek v prvních stoletích církve. Podnětem k vytvoření komise byl papeži Františkovi podnět řeholnic během jedné audience. Při jmenování členů papež také zohlednil návrhy předsedkyně Mezinárodní jednoty řádových představených Carmen Sammutové.

Je doloženo, že ženské jáhenky existovaly, není však jasné, jaké bylo jejich postavení ve staré církvi. Věc má značný dopad na současné debaty o možnostech svěcení žen – jáhenství se totiž v katolické církvi považuje za svátost kněžství, byť v nejnižším stupni. I když současný papež stejně jako oba jeho nejbližší předchůdci rozhodně zavrhuje možnost světit ženy na kněze a biskupy, je otázka jáhenek teologicky i historicky zřejmě mnohem více otevřená.

Afričtí pravoslavní zavádějí jáhenky

Káhira (KAP/KNA) Jako první člen pravoslavné rodiny církví se Patriarchát alexandrijský a celé Afriky rozhodl uvést do praxe usnesení nedávné krétské panortodoxní synody. Kromě přizpůsobení postních předpisů specifickým africkým podmínkám chce také zavést instituci jáhenek. Liturgický a charitativní diakonát žen existoval u některých pravoslavných církví až do novověku, u Arménů dokonce až do osmanské genocidy v letech 1915–18. Nikdy nebyl formálně zrušen, pod vlivem islámského okolí však vyšel z užívání a u Slovanů nebyl středověkou misií vůbec zaveden.

Jako čistě filantropická instituce byl pod protestantským vlivem ženský diakonát opět zaveden v polovině 20. století v Řecku; v Athénách byla dokonce otevřena Škola sv. Barbory pro jáhenky. Když však se řecká pravoslavná církev v době vojenské junty na přelomu šedesátých a sedmdesátých let za arcibiskupa Hieronyma Kotsonise přiklonila ke konzervatismu, byla škola zrušena. Myšlenka však mezitím našla ohlas u etiopských pravoslavných a prosadila se na krétské synodě.

Nyní alexandrijský patriarchát pro zavedení ženského diakonátu ustavil tříčlennou komisi, v jejímž čele je metropolita Grigorios Stergiou z Kamerunu. Ta do jarního zasedání alexandrijského synodu připraví konkrétní návrhy, jak změnu zavést.

Misericordia et misera

Vatikán (KAP) Papež František vydal 20. listopadu apoštolský list Misericordia et misera („Milost a bída“, vzato z komentáře sv. Augustina k perikopě o cizoložné ženě J 8,1-11). Vyzval v něm k slitovnosti a povzbudil k intenzivnějšímu pokání. V odstavci 12 také nařídil prodloužit na neurčito dvě opatření, která zatím platila během Milostivého roku, jenž právě skončil. Za prvé smějí i nadále všichni kněží udělovat rozhřešení z hříchu umělého potratu. To bylo předtím vyhrazeno jen biskupům. Za druhé mají katolíci stále dovoleno chodit ke svátosti smíření ke schizmatickým kněžím z Kněžského bratrstva sv. Pia X. (tzv. lefebristům).

Róbert Bezák v Praze

Praha (KAP) Populární slovenský arcibiskup Róbert Bezák, který byl z nejasných důvodů zbaven úřadu během pontifikátu Benedikta XVI., vystoupí v rámci cyklu Člověk v dialogu 13. prosince v 19 hodin s přednáškou v malostranském kostele Panny Marie Vítězné (zvaném „u Pražského Jezulátka“). Téma zní „Stvoření člověka: Konec jedné epochy geneze člověka. Nastal čas pro nové stvoření?“(http://www.pragjesu.cz/clovek-v-dialogu/)

Napětí v Libanonu roste

Mnichov (KAP/KNA) Podle německé katolické humanitární organizace Caritas roste v Libanonu napětí mezi domácími a uprchlíky ze Sýrie. Libanon má 4,5 milionu obyvatel a následkem občanské války sem zamířilo přinejmenším 1,1 milionu syrských uprchlíků. Vedoucí libanonské Caritas Bruno Atieh řekl agentuře KNA, že nechuť k uprchlíkům zřetelně narostla. Většina z nich se chce vrátit, jakmile válka skončí, což však může trvat ještě roky. Integrovat uprchlíky v Libanonu není podle Atieha možné, jelikož postoj vlády v tomto bodě je velmi striktní a pod novým prezidentem Michelem Aounem postoj vlády k uprchlíkům ještě přitvrdí. Syřané v zemi navíc nedostávají oficiálně pracovní povolení.

Leonardo Boff dostane Weizsäckerovu medaili

Berlín (KAP) Brazilský teolog osvobození Leonardo Boff (77) bude v Berlíně oceněn Medailí Carla Friedricha von Weizsäckera „za svou rozhodnou angažovanost ve prospěch správně chápané teologie osvobození“. Cena je dotována částkou 10 000 euro a poprvé ji roku 2012 obdržel bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov.

Podle odůvodnění Boff přispěl ke změně vědomí, kterou vyžaduje etika současnosti a k níž vybízel fyzik a filozof Carl Friedrich von Weizsäcker (1912–2007)

Leonardo Boff patří k nejznámějším zástupůcom latinskoamerické teologie osvobození. Narodil se roku 1938 jako syn italských přistěhovalců na jihu Brazílie. Roku 1964, v době druhého vatikánského koncilu, vstoupil k františkánům. Studoval v Evropě, mimo jiné u Karla Rahnera a u budoucího papeže Josepha Ratzingera, a doktorát získal roku 1970. S Ratzingerem, který později kritizoval jeho teologii, se tehdy spřátelil.

Po doktorátu se Boff vrátil do Latinské Ameriky, sužované diktaturami, chudobou a nerovností, a položil si otázku, jak „ve světě plném bídy“ hlásat Boha. Od roku 1970 vydával ediční řadu Teologie osvobození a patřil k redakční radě uznávaného teologického časopisu Concilium. Když vydal roku 1981 knihu Církev: charisma a moc, stal se známým i mimo okruh odborných teologů. Kniha popsala masivní rozpor v římské teologii církve. Proti instituci postavil „pravou církev“ Ducha svatého, církev chudých. Tehdy se stal cílem kritiky z Vatikánu a Kongregace pro nauku víry mu udělila roční zákaz vyučovat a přednášet a odňala mu všechny církevní úřady. Roku 1986 dostal své pověření učit zpět, ale i jeho další knihy vyvolaly kontroverze s Římem.

Když roku 1992 hrozil další zákaz, vystoupil Boff z františkánského řádu a vzdal se i kněžství. Učil pak etiku, filozofii a náboženství na univerzitě v Rio de Janeiru. Angažoval se v základních obcích (Basisgemeinden) a věnoval se více ekologickým tématům. Získal řadu ocenění, mimo jiné roku 2001 „alternativní Nobelovu cenu“ Right Livelihood Award.

Dnes Boff žije s teoložkou Marciou Marií Monteirovou de Miranda v ekologické komunitě ve městě Petropolis 60 km severně od Ria. Opakovaně kritizuje poměry na svém kontinentu. V současném papeži Františkovi spatřuje stvrzení svých názorů na církev a teologii. S ním, říká Boff, je „naděje, že církev bude stát na straně trpících“.

V Evropě roste netolerance vůči křesťanům

Vídeň (KAP) Gudrun Kuglerová, právnička a zakladatelka Pozorovatelny pro netoleranci a diskriminaci křesťanů v Evropě, pozoruje v Evropě stálý nárůst netolerance vůči křesťanům. Postihuje zejména svobodu svědomí, rodičovská práva, svobodu shromažďování a sdružování a smluvní svobodu. V rozhovoru pro agenturu Kathpress řekla: „Lidé si myslí: Vy křesťané jste beztak po staletí tak dominovali a utlačovali všechny ostatní, proto vám nechceme vyjít vstříc.“

Zákony v tomto ohledu problematické existují podle Kuglerové v 15 zemích EU. Její Pozorovatelna již příslušné státy kontaktovala a žádala zákonodárce, aby svůj přístup znovu promysleli a zlepšili. Sami evropští křesťané si tento problém často ještě neuvědomují. Ale „zatímco před deseti lety se o mnoha těchto věcech ani nedalo promluvit, teď jsou už běžně na stole v Radě Evropy a v OBSE.“ Ideálem je podle Gudrun Kuglerové dosáhnout v duchu „zdravého sekularismu“ stav, „kdy každý může žít, jak chce, a každý má svoje místo – i křesťané“.