Korespondence ČCE s papežem jako příspěvek ke společné cestě

V neděli 16. října 2016 v závěru ekumenické bohoslužby v brněnském Husově sboru náboženské obce Církve československé husitské seznámil kazatel Jiří Gruber přítomné s obsahem dopisu, který mu přišel z Vatikánu jako odpověď papeže na dopis synodu ČCE, jehož byl předsedou.

Setkání ekumenické delegace z ČR s papežem ve Vatikánu v červnu 2015

Vše zřejmě začalo minulý rok, když byla v pondělí 15. června 2015 papežem Františkem u příležitosti 600. výročí smrti Jana Husa přijata ve Vatikánu delegace složená z představitelů Českobratrské církve evangelické, Církve československé husitské a Římskokatolické církve.1 Setkání podle účastníků probíhalo v přátelské atmosféře a papež měl pro tuto příležitost připravený následující projev:

„Drazí přátelé,

vítám vás, vážení představitelé Církve československé husitské a Českobratrské církve evangelické, kteří jste přišli do Říma, abyste u hrobů apoštolů Petra a Pavla vykonali bohoslužbu smíření u příležitosti šestistého výročí smrti reformátora Jana Husa. Srdečně zdravím kardinála Miloslava Vlka.

Toto setkání nám nabízí příležitost, abychom obnovili a prohloubili vztahy mezi našimi společenstvími. Poslušnost vůli Pána Ježíše, který se v předvečer svého utrpení a smrti modlil k Otci za jednotu svých učedníků (srov. Jan 17,21), nám ukládá povinnost usilovat o to, abychom se navzájem stále více poznávali a efektivně spolupracovali. Mnohé spory z minulosti je třeba přehodnotit ve světle nového kontextu, v němž žijeme. Dohody a porozumění dosáhneme, když budeme řešit tradiční sporné otázky s novým vhledem. Především nemůžeme pominout, že sdílené vyznání víry v Boha Otce, Syna a Ducha svatého, v němž jsme byli pokřtěni, nás spojuje vazbou skutečného bratrství.

Uplynulo šest století ode dne, kdy tragicky zemřel věhlasný kazatel a rektor pražské university, Jan Hus. Již v roce 1999 svatý Jan Pavel II. promluvil k mezinárodnímu sympoziu věnovanému této významné postavě a vyjádřil svou “hlubokou lítost nad krutou smrtí, na kterou byl Jan Hus vydán” a započítal ho mezi církevní reformátory. Ve světle tohoto přístupu je třeba dál studovat osobu a činnost Jana Husa, který byl dlouho předmětem sváru mezi křesťany a dnes se stal pohnutkou k dialogu. Toto ideologicky nepodmíněné bádání bude důležitou službou historické pravdě, všem křesťanům a celé společnosti, i za hranicemi vaší země.

Druhý vatikánský koncil prohlásil, že “obnova církve,” která „spočívá podstatně v růstu věrnosti jejímu vlastnímu povolání ... je nepochybně důvodem pro hnutí za jednotu ... Tato obnova má tedy zvláštní ekumenický význam.“ (Unitatis redintegratio, 6). Potřeba nové evangelizace tolika lidí, kteří se zdají lhostejnými k radostné zvěsti evangelia, dnes obzvlášť činí neodkladnou povinnost obnovit každou církevní strukturu, aby napomáhala kladné odezvě všech, jimž Ježíš nabízí své přátelství (srov. apoštolská exhortace Evangelii gaudium, 27). Viditelné společenství mezi křesťany jistě způsobí, že tato zvěst bude věrohodnější.

Tím, že odpovíme na Kristovo volání k trvalému obrácení, jež všichni potřebujeme, budeme moci společně postupovat na cestě smíření a pokoje. Na této cestě se s pomocí Boží milosti naučíme uznávat se navzájem jako přátelé a vnímat úmysly druhých v tom nejlepším možném světle. V tomto smyslu vyjadřuji naději, že se rozvinou přátelská pouta i na rovině místních společenství a farností.

S těmito pocity se duchovně připojuji ke kající bohoslužbě, kterou budete konat zde v Římě. Bůh bohatý na milosrdenství kéž nám udělí milost, abychom se všichni uznali hříšníky a abychom si uměli odpustit jedni druhým. Ujišťuji vás o své modlitbě a prosím vás všechny, abyste se modlili za mě a za moji službu. Děkuji.“2

Ve svém článku o této události jsem tehdy uvedl, že mi papežův projev připadal celkem obecný a možná i trochu opatrný, i když obsahuje zajímavé pasáže (např. zmínka o potřebě přehodnotit mnohé spory z minulosti ve světle nového kontextu, v němž žijeme. nebo o povinnosti usilovat o to, abychom se navzájem stále více poznávali a efektivně spolupracovali). Papež podle mne umí mluvit mnohem jasněji a otevřeněji, zvlášť do vlastních řad, což jsem ilustroval jeho slovy o Husovi vyslovenými během meditace (z 12. června 2015) v rámci duchovní obnovy kněží katolického charismatického hnutí v bazilice sv. Jana na Lateránu.3 V nich přirovnal Husovu smrt k dnešní krutosti příslušníků tzv. islámského státu: „My se pohoršujeme, když ti z ISISu zaživa upálí pilota v kleci, ale my jsme přece ve svých dějinách dělali totéž. Ublížili jsme svaté matce církvi! Ve svém svědomí proto máme nosit prosbu o odpuštění za tento příběh svojí rodiny, za každého, koho jsme zabili ve jménu Božím.“ Rovněž jsem uvedl, že papež František se dokáže k problematice vztahu k nekatolickým křesťanům vyjadřovat otevřeně a přímo, což jsem ilustroval na jeho návštěvě chrámu Evangelické církve valdenské v pondělí 22. června 2015 během dvoudenní cesty do italského Turína.4 Je mi jasné, že něco jiného je setkání s několika málo představiteli v prostorách Vatikánu a něco jiného návštěva celé církevní obce shromážděné v chrámu. Svojí roli sehrálo jistě i to, že papež prostředí valdenských dobře zná osobně z Argentiny a doslova uvedl, že tam „mohl ocenit zbožnost a víru a dozvědět se mnoho dobrých věcí“.

Papež František: Modleme se a pracujme spolu, věroučné problémy nechme teologům

Je dobré si uvědomit, že pro ekumenické vztahy jsou osobní zkušenost a mezilidská přátelství napříč konfesemi důležitým předpokladem jejich dalšího rozvoje. Tím není řečeno, že věroučný dialog není důležitý, ale rozhodně by nemělo jít jen o něj. Ostatně na toto téma se papež František vyjádřil již mnohokrát. Např. při promluvě v pravoslavném chrámu sv. Jiří v Istanbulu dne 30. listopadu 2014 na začátku uvedl, že se jako arcibiskup Buenos Aires mnohokrát účastnil liturgie pravoslavných komunit působících v tomto městě a pokračoval: „Setkat se, dívat se jeden druhému do tváře, vyměnit si objetí pokoje, modlit se za sebe navzájem – to jsou podstatné dimenze oné cesty, která vede ke znovunastolení plného společenství, ke kterému směřujeme. To vše neustále předchází a doprovází další podstatná dimenze této cesty, kterou je teologický dialog. Autentický dialog je vždycky setkání lidí, kteří mají jméno, tvář a dějiny a nikoli pouhá konfrontace idejí.“5

Při nedávné návštěvě hlavního města Gruzie Tbilisi se na setkání s kněžími, řeholníky, seminaristy a pastorálními pracovníky v sobotu 1. října 2016 vyjádřil k problému ekumenismu: „Nikdy nebojovat! Nechme teology, ať studují abstraktní skutečnosti teologie. Ale jak máme jednat s přítelem, sousedem, který je pravoslavným člověkem? Být otevření, být přítelem. „Mám usilovat o jeho obrácení?“ To je velmi těžký hřích proti ekumenismu: proselytismus. Nikdy bychom neměli obracet na víru pravoslavného. Jsou to naši bratři a sestry, učedníci Ježíše Krista... „A co máme dělat?“ Neodsuzovat. Ne. To nemusíme dělat. Přátelství, jít společně, modlit se jeden za druhého. Modlit se a společně se věnovat službě potřebným, pokud je to možné. To je ekumenismus.“6 Jistě není bez zajímavosti, že tato slova papež František pronesl v místě, kde jej na cestě z letiště vítali aktivisté sdružení pravoslavných rodičů s transparenty, na kterých byly mimo jiné nápisy „Papež je arcikacíř“, „Nechceme tě v pravoslavné Gruzii“ či „Smrt papežství“.7

Na tradiční tiskové konferenci na palubě letadla cestou z Gruzie a Ázerbájdžánu se papež k tématu ještě jednou vrátil a doslova uvedl, že hlavním úkolem věřících je společná modlitba a spolupráce:

„O tom, co nás spojuje a dělí, bych řekl – nediskutujme o doktrinálních problémech, přenechme to teologům, protože to umí lépe než my. Debatují o nich a jsou schopní, dobří, plní dobré vůle – míním teology z jedné i druhé strany. Co máme dělat my, jako lid? Modlit se jedni za druhé. Modlitba je velice důležitá. A za druhé – pracovat společně. Je třeba pracovat pro chudé? – Udělejme to spolu. Vyskytne se nějaký problém? Můžeme-li ho vyřešit společně, učiňme to! Jsou tu migranti? Věnujme se jim společně. Prokazujme společně dobro druhým. Společně. To je možné dělat, a tak kráčet cestou ekumenismu. Nejenom cestou věrouky, což je poslední věc, ke které dospějeme až nakonec. Začněme společnou cestou, kterou se, v dobré vůli, můžeme a musíme ubírat. Ekumenismus dnes spočívá v tom, že kráčíme spolu a vzájemně se za sebe modlíme. Teologové ať nadále mezi sebou mluví a bádají…“8

Dopis synodu ČCE papeži a jeho odpověď

Již v roce 2015 se v Českobratrské církvi evangelické mluvilo o nápadu odpovědět papeži na jeho slova při audienci, nejlépe dopisem. Inspirací byla reakce valdenské církve v Itálii, která na svém synodu v srpnu 2015 schválila dopis papeži jako odpověď na jeho návštěvu v Turíně a pronesenou omluvu.9 Tohoto valdenského synodu se jako host a delegát ČCE účastnil Daniel Ženatý, tehdy ještě první náměstek synodního seniora a zároveň jako již zvolený budoucí synodní senior.10

Na 2. zasedání 34. synodu Českobratrské církve evangelické, které se konalo ve dnech 19. – 21. května 2016 v Praze, byl schválen návrh synodní rady odpovědět na Františkův iniciativní krok ke smíření a přijat text dopisu. Synod také vyzval členy i sbory ČCE, aby do svých přímluvných modliteb zařadili nebo zařazovali modlitbu za papeže Františka.11

Text dopisu synodu ČCE papeži Františkovi:

„Vážený bratře,

děkujeme za slova a činy, jimiž zvěstujete Krista prostě a přitažlivě pro každého člověka na zemi.

Děkujeme za Vaši výzvu, aby křesťané v České republice, katolíci i protestanté, užili 600. výročí upálení M. J. Husa k odpuštění, smíření, a k řešení sporných otázek minulosti.

V závěru své řeči, ve Vatikánu, 15. června 2015, jste ujistil zástupce naší církve i české ekumeny o tom, že se za nás modlíte. Prosil jste, abychom se i my modlili za Vás a za Vaši službu.

Milý bratře, modlíme se za Vás. Modlíme se za Vaši službu. Ať Vás Bůh, Otec Ježíše Krista drží, sílí, a dává dobré zdraví. K modlitbě za Vás a Vaši službu vyzýváme také všechny sbory naší církve.

Jsme vděčni Bohu Otci, Synu i Duchu svatému, že z nás křtem činí své děti, navzájem pak sestry a bratry. Z této víry žijeme a toužíme žít.

Jménem synodu ČCE Vaši Vladimír Zikmund, synodní kurátor; Daniel Ženatý, synodní senior; Jiří Gruber, předseda synodu.“12

Jak již bylo uvedeno v úvodu, tak na ekumenické bohoslužbě v Brně kazatel Jiří Gruber přečetl odpověď, kterou na pokyn papeže vypracovalo první oddělení Státního sekretariátu s datem 24. srpna 2016:

„Vážený reverende Grubere,

Jeho Svatost papež František obdržel Váš dopis ze dne 27. 5. a požádal mě, abych jeho jménem odpověděl. Oceňuje postoj, který jste vyjádřil jménem synodu Českobratrské církve evangelické.

Jeho Svatost Vás ujišťuje, že Vám i všem členům vašeho synodu přeje vše dobré, ujišťuje vás všechny o svých modlitbách a vám i těm, kterým sloužíte, vyprošuje Boží požehnání pokoje a radosti.

S upřímností v Kristu Monsignor Paolo Borgia.“13

Příspěvek ke společné cestě

Přestože výměnu zdvořilostních dopisů můžeme považovat za pouhou diplomatickou formalitu, jsem rád, že k této komunikaci došlo. Osobně jsem přesvědčen, že zodpovědnost za ekumenické vztahy a dialog leží na místních křesťanech. Pouhé očekávání na pokyny „shora“ je v tomto případě spíš alibistickou výmluvou pro vlastní nečinnost. Opět je možné odkázat ně některá slova papeže Františka, který vyzývá k aktivitě:

„Při plnění svého poslání ve světě potřebuje církev – to znamená my všichni – pomoc Ducha svatého, abychom se nenechali brzdit strachem a kalkulem a nezvykli si putovat pouze uvnitř bezpečných hranic. Tyto dva postoje činí z církve funkcionářskou církev, která nikdy neriskuje. Apoštolská odvaha, kterou v nás jako oheň rozněcuje Duch svatý, nám však pomáhá překonávat zdi a bariéry, umožňuje nám být kreativní a uvádí nás do pohybu, abychom šli také po cestách neprobádaných či nepohodlných a nabízeli naději těm, které potkáme.“14

Dalším argumentem pro větší aktivitu v rámci české ekumenické scény může být skutečnost, že ve složitém církevním vývoji v českých zemích se orientuje málokdo. Přitom nejde jen o papeže z Latinské Ameriky. Nedávno jsem slyšel zajímavou věc od Dušana Hejbala, emeritního biskupa Starokatolické církve v České republice, v jejímž čele stál v letech 1991–2016. Během mimořádného zasedání Mezinárodní biskupské konference starokatolických biskupů církví Utrechtské unie, které se uskutečnilo ve dnech 29. a 30. října 2014 ve Vatikánu, měl možnost hovořit s kardinálem Kurtem Kochem, bývalým basilejským biskupem, který je od července 2010 prezidentem Papežské rady pro jednotu křesťanů.15 Prý vůbec neznal složitou historii utrakvismu v našich zemích, o niž mu Dušan Hejbal vyprávěl.

Smysluplnost uvedené korespondence Českobratrské církve evangelické s Vatikánem se ukáže především tím, nakolik bude přijata v českém prostředí a zda bude jedním z příspěvku na společné cestě pro české křesťany: Pracovat spolu a modlit se jedni za druhé.

1 Referoval jsem o ní tehdy v článku O Janu Husovi ve Vatikánu v letním čísle Getseman. Dostupné z: http://www.getsemany.cz/node/3244 [cit. 2016-10-18].

Po audienci u papeže se za účasti ekumenické delegace uskutečnila v kapli papežské koleje Nepomucenum bohoslužba smíření spojená s prosbou o vzájemné odpuštění. Předsedal jí kardinál Miloslav Vlk, kázání pronesl emeritní předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů a oblíbený autor současného papeže německý kardinál Walter Kasper. Stručná zpráva a fotografie na stránkách papežské koleje Nepomucenum. Dostupné z: http://www.nepomucenum.it/2015/06/ekumenicka-bohosluzba.html [cit. 2016-10-18]

Ve stejný den se uskutečnila ekumenická bohoslužba smíření také v pražské Betlémské kapli. Podobné bohoslužby smíření se v sobotu 20. června 2015 uskutečnily i na jiných místech. K jejich konání vyzvali společným dopisem předseda ČBK kardinál Dominik Duka a předseda Ekumenické rady církví v ČR Daniel Fajfr. Uvedli, že tyto bohoslužby („tento akt smíření“) navazují na vzájemné prosby o odpuštění, které vyjádřil v roce 1995 a 1997 papež Jan Pavel II. a v roce 1997 tehdejší předseda Ekumenické rady církví a synodní senior ČCE Pavel Smetana. Více viz Bohoslužby smíření a odpuštění u příležit. 600. výročí Jana Husa. TS ČBK, 9.6.2015. Dostupné z: https://www.cirkev.cz/archiv/150609-bohosluzby-smireni-a-odpusteni-u-pri... [cit. 2016-10-18]

2 Petrův nástupce: Hus se stal pohnutkou k dialogu. Radio Vaticana, 15.6.2015. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=22001 [cit. 2016-10-18].

3 Ublížili jsme svaté matce církvi : o Janu Husovi, ekumenismu a pokušení být pány nad milostí. Radio Vaticana, 14.6.2015. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=22000 [cit. 2016-10-18].

4 Informace o první návštěvě papeže ve valdenském chrámu a o jeho omluvě valdenským („Za katolickou církev vás prosím o odpuštění za nekřesťanské, ba nelidské postoje a jednání, kterých jsme se v dějinách proti vám dopustili. Ve jménu Pána Ježíše Krista, odpusťte nám.“) viz Papež František v Turíně - 2. den. Radio Vaticana, 22.6.2015. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=22028 [cit. 2016-10-18].

Vstřícné kontakty s valdenskými v Itálii inicioval papež již v srpnu 2014, kdy prostřednictvím státního sekretáře zaslal bratrský pozdrav synodu církve, což se opakovalo i v dalších letech. V březnu 2016 přijal papež v soukromé audienci delegaci představitelů italských valdenských v čele s Eugeniem Bernadinim. Pro úplnost uvádím, že v Itálii tvoří valdenská a metodistická církev jednu spojenou církev (Unione delle Chiese Metodiste e Valdesi). Tato unie byla vytvořena vzájemnou dohodou z roku 1975 a potvrzena společnou synodou v roce 1979.

5 Dialog není pouhá konfrontace idejí. Radio Vaticana, 30.11.2014. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21158 [cit. 2016-10-18].

6 Bohužel tuto velmi zajímavou část česká redakce vatikánského radia ve svém zpravodajství nezmínila, proto je třeba podívat se do cizojazyčných překladů papežova textu. Dostupné z: http://w2.vatican.va/content/francesco/en/speeches/2016/october/document... [cit. 2016-10-18].

7 Papež v Gruzii vyzval k soužití v míru. ČT24, 30.9.2016. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1923974-papez-v-gruzii-vyzval-k-so... [cit. 2016-10-18].

8 Genderová indoktrinace je ničemnost, ale homosexuály je třeba přijímat a doprovázet. Radio Vaticana, 2.10.2016. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=24471 [cit. 2016-10-18].

9 Média (např. Radio Proglas) informovala o tom, že valdenská církev evangelická odmítla přijmout omluvu papeže Františka. V italském tisku se rozvinula diskuse, v níž např. italský biskup Francesco Cavina prohlásil, že odmítnutí tohoto gesta je v rozporu s evangeliem. Představitel valdenských Eugenio Bernardini vysvětlil, že valdenští samozřejmě papežovu žádost o odpuštění přijali. Pouze ve svém dopisu chtěli poukázat na to, že nejsou oprávněni jménem obětí spáchané zločiny odpustit. Také pro vysvětlení použil situaci, kdyby ke zpovědi přišel někdo, kdo by vyznával, že jeho přítel spáchal hřích a velmi toho lituje.

Pro upřesnění jsem požádal Helenu Hladilovou o překlad dopisu valdenských papeži z italštiny do češtiny:

„Drahý bratře v Kristu Ježíši, Synod evangelické církve valdenské (Unie církví metodistů a valdenských) přijímá s hlubokým respektem a nikoli bez dojetí žádost o odpuštění, s níž jste se na nás obrátil jménem své církve. Odpuštění toho, co jste definoval jako „nekřesťanské a dokonce nelidské chování“, které bylo praktikováno vůči našim matkám a našim otcům evangelické víry. Přejeme si na prvním místě připojit se k Vám a ke katolické církvi a děkovat Bohu, jehož věrnost je větší, než každý náš hřích a „jeho slitování, jež nekončí, ale obnovuje se každé ráno“ (Pl 3,22n). Bratrský dialog, který dnes vedeme, je darem milosrdenství Boha, který mnohokrát odpustil a stále odpouští vaší i naší církvi a vybízí je k pokání, konverzi a k obnově života. Tím jim umožňuje den co den plnit úkol Mu sloužit. Přijímáme Vaše slova jako zavržení nejen tolika spáchaných zločinů, ale i způsobu praktikování nauky, která je inspirovala. Ve Vaší prosbě o odpuštění kromě toho zcela jasně vnímáme vůli začít psát novou historii s naší církví, historii odlišnou od té, která je za námi, s pohledem na onu „smířenou různost“, která by nám umožnila společně svědčit našemu společnému Pánu Ježíši Kristu. Naše církve jsou ochotny začít společně psát tuto historii, novou také pro nás. Naše společná víra v Krista z nás činí bratry v Jeho jménu a toto bratrství již zakoušíme a prožíváme při mnoha příležitostech s našimi katolickými sestrami a bratry. Je to velký dar, který dostáváme a doufáme, že bude přijímán stále větším počtem členů obou církví. Tato nová situace nás neopravňuje k tomu, abychom zastoupili ty, kdo zaplatili své svědectví o evangelické víře svou krví nebo jiným utrpením a na jejich místě odpustili. Boží milost se však „rozhojnila ještě mnohem více tam, kde se rozmohl hřích“ (Řím 5,20) a v to věříme a to vyznáváme, s jistotou, že Bůh bude chtít toto Slovo naplnit také při budování nových vztahů mezi našimi církvemi, které bude inspirováno evangelními slovy: „Hle, všecko tvořím nové“. (Zj 21,5). Vzpomínáme na Vás, drahý bratře Františku, v přímluvných modlitbách a prosíme, abyste se za nás modlil. Svoláváme na Vás, na Vaši službu a na Vaši církev Boží požehnání.“

Italský originál dopisu dostupný z: http://www.chiesavaldese.org/aria_cms.php?page=248 [cit. 2016-10-18].

10 Daniel Ženatý byl v květnu 2015 jako jediný kandidát, který svojí nominaci přijal, na synodu zvolen synodním seniorem. Nová synodní rada byla slavnostně uvedena do úřadu 21. listopadu 2015. Jeho zpráva o synodu viz Synod valdenských, 25.8.2015. Dostupné z: http://www.e-cirkev.cz/clanek/5385-SYNOD-VALDENSKYCH/index.htm?srchtxt=v... [cit. 2016-10-18].

11 Jednalo se o usnesení č. 45. Viz Usnesení 2. zasedání 34. synodu ČCE. Dostupné z: http://www.e-cirkev.cz/clanek/6063-Usneseni-2-zasedani-34-synodu-CCE/ind... [cit. 2016-10-18].

12 Zpráva i text viz Dopis papeži Františkovi. Dostupné z: http://synodcce.cz/dopis-papezi-frantiskovi/ [cit. 2016-10-18].

13 Překlad vyšel v brněnském evangelickém měsíčníku Setkávání, 2016, č. 8, s. 26. Dostupné z: https://brno1.evangnet.cz/sites/brno1.evangnet.cz/files/BEM0816.pdf [cit. 2016-10-18].

V evangelickém prostředí vzbudilo pozornost, že dopis je podepsán jménem Borgia, což asociuje nechvalně proslulý šlechtický rod španělského původu, který se stal v době renesance jedním z nejmocnějších a nejbohatších rodů na území dnešní Itálie. Z tohoto rodu pocházeli dva papežové: Kalixt III. (1455-1458) a hlavně Alexander VI. (1492-1503). Nevím, jaký je případný příbuzenský vztah Paola Borgii. Každopádně se v současnosti jedná o muže č. 4 vatikánského byrokratického aparátu, kterým je tzv. Státní sekretariát rozdělený do dvou sekcí resp. oddělení. První je oddělení obecných záležitostí vedené zástupcem (tzv. substitut), který má k ruce přísedícího (tzv. assessor). Druhým je oddělení mezinárodních vztahů, vedené sekretářem za pomoci vedlejšího tajemníka resp. podsekretáře. Stručně by se dalo říct, že zatímco první oddělení má na starosti interní církevní agendu, druhé má za úkol věnovat se vztahům k jednotlivým státům (tj. patří sem agenda diplomatických vztahů a nunciatur). Státní sekretář bývá přirovnáván k premiérovi vlády, vedoucí druhého oddělení pak k ministru zahraničních věcí. Číslo jedna (myšleno tohoto aparátu, jinak se mluví o číslu 2 „po papeži“, neboť v rámci reformy římské kurie se státní sekretariát stal v podstatě nejdůležitějším úřadem) je státní sekretář kardinál Pietro Parolini (v úřadu od října 2013), dvojkou substitut titulární arcibiskup Giovanni Angelo Becciu (od května 2011), trojkou anglický titulární arcibiskup Paul Richard Gallagher (od listopadu 2014) a čtyřkou již zmíněný Paolo Borgia (kariérní diplomat, který působil na nunciaturách ve Středoafrické republice, Mexiku, Izraeli a Libanonu, od roku 2013 působil postupně v druhé a pak v první sekci Státního sekretariátu a v březnu 2016 byl papežem jmenován do své současné funkce). Pro úplnost dodávám, že podsekretářem druhého oddělení je Antoine Camilleri (od února 2013).

14 Oheň Ducha svatého nás vede ke sbližování s druhými : Promluva papeže před modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra. Radio Vaticana, 14.8.2016. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=24232 [cit. 2016-10-18].

15 Zprávu o setkání starokatolické delegace s papežem Františkem spolu s projevy Jorise Vercammena, arcibiskupa utrechtského a předsedy Mezinárodní starokatolické biskupské konference a papeže Františka viz Mimořádné zasedání IBK ve Vatikánu. Starokatolická církve v České republice, 2.11.2014. Dostupné z: http://www.starokatolici.cz/2014/11/02/mimoradne-zasedani-ibk-ve-vatikanu [cit. 2016-10-18].

Česká redakce vatikánského radia přinesla zprávu s několika citacemi z textu papeže Františka viz Římský biskup ke starokatolíkům: Dosvědčujme společně evangelium ve zmatené Evropě. Radio Vaticana, 30.10.2014. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21015 [cit. 2016-10-18].