Tyto podněty se týkají zástupců shromáždění, kteří liturgii
připravují. Ordinovaného předsedajícího, který shromáždění řídí a
přednáší předsednické modlitby se týkají pouze částečně. Jemu budou
věnovány další části seriálu.

Pro západní liturgii je charakteristická tematizace bohoslužby. Téma by se mělo objevit ve všech částech bohoslužby (úvod, liturgie slova, večeře Páně - pokud se jedná o eucharistickou liturgii, závěr) a to jak v prvcích zvěstování, tak v prvcích odpovědi. Téma je buď dáno biblickými texty lekcionáře, nebo je zvoleno a biblické texty jsou s tímto zřetelem vybírány.

Kromě homilie (biblického kázání), která interpretuje biblickou zvěst do současnosti je dobré připravit jeden či více krátkých úvodů k biblickým čtením.
Mohou se týkat např. uvedení do kontextu, navedení posluchačů na
klíčové místo textu, zmínky o dobovém pozadí, které usnadní porozumění
a pod.

Z rozboru biblických textů a z tématu dne vyplývají náměty i pro výběr zpěvů propria (zpěvů přímo ovlivněných tématem slavnosti)

vstupní zpěv

zpěvy mezi čteními

zpěv k přípravě darů (je-li tato část zařazena)

zpěvy k přijímání

závěrečnýzpěv

Na tématu liturgie jsou nezávislé zpěvy ordinária (zpěvy patřící k řádu liturgie jako takové)

Kyrie - pokud je zařazeno, např. v době postu jako kající zpěv, či jako aklamace v přímluvách

Gloria - pokud je zařazeno, např. v době Vánoc jako vstupní zpěv

Sanktus, případně další aklamace během eucharistické modlitby (zvláště závěrečné Amen)

Agnus- zpěv k lámání chleba

Přímluvy jsou
částí, které je vyhrazena shromáždění (s výjimkou úvodu a závěru).
Mohouse v nich promítnout motivy dané tématem dne, ale nemusí.
Přímluvy mají především spojovat shromáždění se světem - mají se týkat
obecných potřeb (problémy světa, církví, jakkoli trpících) a potom
potřeb daného shromáždění.

K přípravě liturgie patří příprava liturgického prostoru. Na
zřeteli máme hledisko liturgicko-eklesiologické (úprava stolů a míst
účastníků, umístění symbolů), funkční i estetické (další výzdoba).

Liturgické nádoby – misku na chléb (patenu), kalich, konvici na víno (užívá se, pokud by kalich nestačil), konvičku na vodu (užívá-li se). Nádoby jsou doplněny ubrousky. Jednak ubrus pod kalich a patenu (korporál), ubrousekk otírání kalicha (purifikatorium - možno užít papírové kapesníčky, které po použití pálíme) a velum, kterým se přikrývá kalich a patena (užívá se při některých reformovaných liturgiích).

Chléb připravujeme nejlépe z jednoho kusu.^[1]Jednotlivé kousky (podle počtu přijímajících) naznačíme, aby bylo usnadněno lámání. Víno přírodní, obvykle červené (lépe symbolizuje krev) v množství asi 1 dcl na10 přijímajících.

 

Struktura a stručná charakteristika
jednotlivých částí ekumenické liturgie

 

 

Úvodní obřady

 

 

Zpěv

 

Úlohou
vstupního zpěvu je sjednotit a sladit shromáždění. Může navozovat téma
liturgie. Je lépe volit většině účastníků známé zpěvy.

 

Pozdrav

 

Dialogický
pozdrav předsedajícího a shromáždění vyjadřuje, že jsme shromážděni
Kristem a on nás zdraví. Liturgie je dialogem s Otcem skrze Syna
v Duchu svatém. Nejvhodnější je trinitární biblická forma
pozdravu. Odporuje duchu liturgie, pokud předsedající zdraví
shromáždění jménem svým.

 

Úvod

 

Volná
improvizovaná část, kterou přednáší nejlépe zástupce těch, kteří
liturgii připravovali. Obsahuje stručné uvedení do tématu liturgie, ať
je již zvolené, či vychází z liturgického roku. Může též upozornit
na formální specifika právě začínající liturgie.

 

Vstupní modlitba

 

Předsednická modlitba, ke které se shromáždění připojuje závěrečným Amen. (Bude rozvedeno v některé další části seriálu.)

 

Liturgie slova

 

 

(Úvod)

 

Může
být před každým čtením nebo jeden před celou liturgií slova. Pokud je
zařazen, musí být stručný. Může se týkat např. uvedení do kontextu,
navedení posluchačů na klíčové místo textu, zmínky o dobovém pozadí,
které usnadní porozumění a pod

 

1. čtení

 

Lektor
se ke čtení dobře připraví, aby nejen perikopu srozumitelně a bez chyb
přečetl, ale aby vnitřně souzněl s jejím obsahem. Při čtení lektor
stojí. Uvede odkud čte (zejména chybí-li úvod). Čteme-li z bible a
nikoli z lekcionáře, je vhodné podle kontextu gramaticky upravit
první větu, aby měla podmět, případně předmět.

 

Mezizpěv (žalm či aleluja)

 

Ve
starých i současných západních liturgiích (včetně římské) se mezizpěv
myšlenkově váže na 1. čtení a má umožnit, aby právě přečtený text mohl
působit v srdcích posluchačů. Pro tento účel se hodí
responsoriální (shromáždění opakuje části žalmu zpívané zpěvákem) či
antifonální žalm (shromáždění zpívá po určité části žalmu odpověď,
antifonu - jakýsi refrén) nebo jiný meditativní zpěv.

Alelujový
zpěv se myšlenkově váže k evangeliu. Předchází mu a
v některých liturgiích vhodně zaznívá i znovu po jeho skončení.

 

Evangelium

 

Viz poznámky k 1. čtení.

 

Homilie

 

Biblické
kázání, které aktualizuje a interpretuje perikopy s ohledem na
potřeby posluchačů. Jde o zvěstování víry spíše než o exegezi textů.
Lze doporučit rozsah jedné max. dvou stránek strukturovaných jako
podobné literární útvary (úvod, stať, závěr) určené nikoli čtenáři, ale
posluchači (krátké věty, jednoduchá stavba vět).

 

Ticho

 

Ticho
umožňuje homilii doznít. Není to zdaleka jediné místo v liturgii, kde
je možné ticho zařadit. (Může být kající ticho při aktu pokání, ticho
díků po přijímání, prosebné po uvedení předsednické modlitby atd.)

 

(Symbolum)

 

Jeho
recitaci je možné zařadit při slavnostních příležitostech.
V západním prostoru je obvyklejší Apostolikum, s celým
křesťanstvem nás spojuje vyznání nicejsko-cařihradské (bez filioque).
Vyznání víry je odpovědí shromáždění na slyšené boží slovo.

 

Přímluvy

 

Přímluvy
jsou také součástí odpovědi na boží slovo. Jsou vyhrazeny shromáždění
(s výjimkou úvodu a závěru). Mohou se v nich promítnout motivy
dané tématem dne, ale nemusí. Přímluvy mají především spojovat
shromáždění se světem - mají se týkat obecných potřeb (problémy světa,
církví, jakkoli trpících) a potom potřeb daného shromáždění.
Nemají svádět k přehlídce zbožnosti nebo vzdělanosti a nebo
literární sběhlosti

Jsou zakončeny modlitbou Páně.

 

Pozdravení pokoje

 

Znamení
odpuštění, smíření a jednoty tvoří přechod mezi liturgií slova a
eucharistií. Šalom je darem božím, ne pouze naším přáním.

 

Eucharistická liturgie

 

Části eucharistického bloku odpovídají biblické „eucharistické“ skupině sloves „vzal, vzdal díky, lámal a dával“.

 

Příprava darů se zpěvem (vzal)

 

Spočívá
v přinesení předmětůk eucharistii - např. prostření pod
liturgické nádoby, ubrousků k otírání kalicha, dále kříže, svíce,
květin (pokud již nebyly připraveny na začátku slavnosti), vody
k míšení s vínem a k čištění liturgických nádob, sbírky
a zejména chleba a vína. Chléb a víno podáváme předsedajícímu do rukou.
Doprovodný zpěv má obsahovat téma dne.

 

Eucharistická modlitba (vzdal díky)

 

Úvod k eucharistické modlitbě může
obsahovat např. informaci jakou anaforu se bude shromáždění modlit.
(Podněty k přípravě anafory budou obsahem některé další části seriálu.)

 

Lámání chleba (lámal)

 

Předsedající
láme chléb, aby počet kousků odpovídal zhruba počtu přijímajících. Je
tak naznačeno dělení a sdílení. Kristus se rozdává všem.
V některých ritech je během lámání zpíván zpěv, např. Agnus Dei po
celou dobu lámání.

 

Přijímání (dával)

 

Prvý
způsob zdůrazňuje spíše obecné kněžství. Při něm miska
s eucharistickým chlebem koluje. Předsedající (který bude přijímat
jako poslední) podá misku svému sousedovi se slovy např. „tělo
Kristovo“. Ten odpoví amen, vezme si částku eucharistického chleba,
podá miskus příslušnými slovy dále a pak přijímá. Je možné též
počkat (zejména přimenším počtu účastníků) a přijímat všichni najednou.
Obdobně putuje kalich s eucharistickým vínem. Přijímající poté co
se napije, otře kalich ubrouskem a podá sousedovi se slovy např. „krev
Kristova“. Druhý způsob dává důraz na služebné kněžství ordinovaných.
Přijímající přicházejí ke stolu Páně, vytvoří kruh či půlkruh. Poté
služebníci obcházejí přijímající a podávají jim eucharistické způsoby.
Pokud je přijímajících více služebníci počkají až první kruh odejde a
přijde další. Pak začnou opět podávat. Při starokřesťanském způsobu
podávání eucharistického chleba přijímající nastaví levou dlaň (pokud
je pravák) a pravou rukou dlaň podepře. Podávající vloží eucharistický
chléb na dlaň a přijímající si jej vezme pravou rukou. Kalich se podává
i přijímá oběma rukama.

 

Díkůčinění a modlitba po přijímání

 

Poděkování
za všechny dary, které jsme obdrželi se může dít např. improvizovanými
díky podobně jako probíhají přímluvy (pak je dílem celého shromáždění),
nebo vhodnou písní či je součástí závěrečné modlitby.

Závěrečnou modlitbu přednáší předsedající. Formálně je podobná modlitbě vstupní.

 

Závěrečnéobřady

 

 

(oznámení)

 

Zařadit, pokud je užitečné.

 

Poslání

 

Má být výzvou ke svědectví a službě světu (zužitkování a „pokračování“ liturgie) formou např. biblického verše.

 

Zpěv

 

Zpravidla obsahuje opět téma dne.

 

 

---

 

^[1]
Rámcový postup pečení menšího chleba pro liturgii: Asi ze třetiny
obvyklého balení droždí připravíme za několik minut v troše teplé
vody kvásek. Přípravu můžeme urychlit přidáním velmi malého množství
cukru. Do mísy připravíme hladkou pšeničnou mouku, sůl, kmín a kváskem
a teplou vodou zaděláme husté těsto. Uhněteme do bochníčku,
posypeme moukou a necháme vykynout (obvykle půl hodiny až hodinu).
Pečeme na pomoučeném plechu zpočátku při vyšší teplotě, aby se
vytvořila kůrka, potom pomalu dopečeme při nižší teplotě.