O. Wagner: Kostel v ústavě choromyslných u Vídně
Stavbu Otto Wagnera (1841-1918), hlavního architekta vídeňské Secesse,
zařazujeme na počátek seriálu o zrodu moderního chrámového prostoru
v Československu z toho důvodu, že její tvůrce byl učitelem několika
významných českých architektů. V kostele sv. Leopolda v ústavu pro
choromyslné ve Vídni-Steinhofu (stavěn 1905-1907) se Wagner pokusil o
řešení naléhavého dobového úkolu - vytvoření typu moderního katolického
chrámu. Postavil kostel na křížovém půdorysu s lavicemi otočenými
k oltářní stěně a s prostorem završeným kupolí. Z Prahy se na Wagnerovu
realizaci snesla kritika z protestantských i z katolických pozic.
Teoretik protestantského chrámového prostoru Emil Edgar vytýkal
Wagnerovi použití kupole jako okatého symbolu protireformace a vadily mu
úlitby dobovému racionalismu, v rámci nichž byly například kropenky
z hygienických důvodů nahrazeny kohoutky s tekoucí (svěcenou) vodou.
Tradicionalisticky cítící katolíka Wagnerův žák Josip Plečnik zase
vytýkal tvůrci bezkonfesijnost a latentní protestantismus ukrývající se
v centrálním, přehledném řešení prostoru. Je nicméně faktem, že myšlenka
dobře viditelné oltářní stěny ovlivnila Plečnika i další české
architekty na desetiletí dopředu.
Jan Klípa
Poslední komentáře