Jste zde

124 - leden 2002

 

O. Wagner: Kostel v ústavě choromyslných u Vídně

Stavbu Otto Wagnera (1841-1918), hlavního architekta vídeňské Secesse, zařazujeme na počátek seriálu o zrodu moderního chrámového prostoru v Československu z toho důvodu, že její tvůrce byl učitelem několika významných českých architektů. V kostele sv. Leopolda v ústavu pro choromyslné ve Vídni-Steinhofu (stavěn 1905-1907) se Wagner pokusil o řešení naléhavého dobového úkolu - vytvoření typu moderního katolického chrámu. Postavil kostel na křížovém půdorysu s lavicemi otočenými k oltářní stěně a s prostorem završeným kupolí. Z Prahy se na Wagnerovu realizaci snesla kritika z protestantských i z katolických pozic. Teoretik protestantského chrámového prostoru Emil Edgar vytýkal Wagnerovi použití kupole jako okatého symbolu protireformace a vadily mu úlitby dobovému racionalismu, v rámci nichž byly například kropenky z hygienických důvodů nahrazeny kohoutky s tekoucí (svěcenou) vodou. Tradicionalisticky cítící katolíka Wagnerův žák Josip Plečnik zase vytýkal tvůrci bezkonfesijnost a latentní protestantismus ukrývající se v centrálním, přehledném řešení prostoru. Je nicméně faktem, že myšlenka dobře viditelné oltářní stěny ovlivnila Plečnika i další české architekty na desetiletí dopředu.
Jan Klípa