Konfesní identita a ekumenické hnutí

Když jsem dnes, na Nový rok 2002, poslouchal výroční projev prezidenta Havla k národu, zaslechl jsem otázku a odpověď, která se úzce váže k tématu prvního článku tohoto čísla, přednášky Hanse Jorissesna o perspektivách ekumenismu mezi křesťanskými církvemi. Prezident polemizoval s lidmi, kteří se bojí ztráty národní identity po případném přijetí našeho státu do Evropské unie. Vyslovil myšlenku, že naši identitu nám nikdo nechce brát, naopak se od nás očekává, čím právě my přispějeme ke společnému dobru. Že svoji národní identitu ohrožujeme především my sami, když przníme svoji mateřštinu, ničíme svou krajinu a nevšímáme si své kultury. Úzkost o identitu je tedy spíše projevem slabosti a vnitřní nejistoty.

Jak se to váže k ekumenismu, je zřejmé. I zde je tolik obav o naši (katolickou, protestantskou, …) identitu. Jak by asi naše tradice dopadla, kdybychom uznali plnou oprávněnost tradic ostatních? Nezanikli bychom a nerozplynuli se? Bratři a sestry – kdybychom jeden každý opravdu byli křesťanya snažili se naplno využívat toho, co nám naše vlastní církevní tradice nabízí, pak by přece naše identita nebyla vůbec otázkou diskuse! Uvedu příklad: jako katolík jsem byl donedávna hrdý, že patřím k církvi proslulé pěstováním vzdělanosti a tradicí zakládání a provozování škol. Jestliže se nyní dozvídám, že naše nejstarší teologická fakulta není schopna splnit ani – v české kotlině bohužel spíše umírněné – formální nároky na vysokoškolský program, aby mohla být bez problémů akreditována, pak se samozřejmě musím cítit ohrožen ve své identitě. Neohrožuje ji však ekumenismus ani jiní nepřátelé zvenčí, ale trapná neschopnost vlastních teologů. Kdyby tito teologové opravdu pokračovali ve šlépějích svatého Tomáše Akvinského a jiných velkých církevních vědců nejenom podle litery, ale i podle ducha, pak by přece zástupci ostatních fakult pořádali do Dejvic exkurze, aby viděli, jak se má univerzita správně dělat. Bohužel nastává pravý opak, a jediný příklad, který je naše katolická teologie schopna dát, je příklad odstrašující. Není divu, že se takoví experti musejí cítit silně ohroženi kolegy z jiných konfesí a fakult…

V čísle dále mj. přinášíme studii dvou studentek prvního ročníku Institutu ekumenických studií ETF UK, Jaroslavy Hamšíkové a Kateřiny Šulcové, které se v souvislosti současných politických událostí pokusily zjistit, jak se boj s islámským terorismem projevil na smýšlení náhodně vybraných kolegyň, studentek ekonomie. Výzkum samozřejmě nelze zobecňovat, protože počet respondentek byl příliš malý; přesto však i takovýto kvalitativní výzkum může být zajímavou sondou do myšlení a cítění. Třeba negativní zjištění, že ani vysokoškolské studentky často nevědí přesně, co je fundamentalismus (k němuž viz článek Jana Konzala), anebo pozitivní zjištění, že dokáží rozlišit zdravé náboženství od náboženského extremismu.

Přeji Vám všem, čtenářům, autorům i spolupracovníkům redakce, požehnaný a šťastný nový rok 2002. Ať svoji identitu dokážeme prosazovat ne agresínebo útěkem do ghetta, ale tvorbou hodnot a obdarováváním ostatních lidí.