Vedení církví v ČR je převážně mužskou záležitostí

Zamyšlení nad volbou nové synodní rady ČCE

V úvodníku minulého čísla jsem stručně popsal přípravu voleb nové synodní rady Českobratrské církve evangelické (ČCE), nejvyššího správního orgánu církve. K volbám nakonec došlo na 3. zasedání 35. synodu ČCE, které se s ohledem na pandemickou situaci konalo v podobě jednodenního plenárního zasedání v pátek 21. května 2021 v Komunitním centru Matky Terezy v Praze-Hájích, kde se sešlo 73 synodálů (ze 74).

Synodní senior ČCE, který je podle církevního zřízení „mezi kazateli první mezi sobě rovnými“, byl volen ze dvou kandidátů, kteří vzešli z průzkumných voleb na konventech v závěru roku 2020: pražským seniorem a farářem v Praze - Libni Romanem Mazurem a dosavadním 1. náměstkem synodního seniora a farářem z Prahy - Střešovic Pavlem Pokorným. V rozpravě na synodu zazněla další jména těch, kteří v rámci průzkumné volby kandidaturu odmítli. Ani na synodu svůj odmítavý postoj nezměnili. Po pětiminutovém představení svých představ a vizí došlo k volbě. 11. synodním seniorem ČCE byl zvolen Pavel Pokorný.

Následovala volba druhého nejvyššího statutárního zástupce církve, synodního kurátora. Kandidovala Simona Kopecká, 1. náměstkyně seniorátní kurátorky moravskoslezského seniorátu ze sboru ČCE v Opavě a Jiří Schneider, současný 1. náměstek synodního kurátora. Z diskuse na synodu nevzešla žádná další jména. Synodním kurátorem ČCE byl zvolen Jiří Schneider.

Poté synod přistoupil k volbě 1. náměstka synodního seniora, který se stejně jako synodní senior volí z řad farářů. Podobně jako v předchozích případech i tentokrát zůstala jen jména dvou kandidátů vzešlých z průzkumných voleb, Roman Mazur a Ondřej Titěra (dosavadní 2. náměstek synodního seniora a farář v Jablonci nad Nisou), protože další navržení v rozpravě kandidaturu nepřijali. Zvolen byl Ondřej Titěra. Na místo 2. náměstka synodního seniora zůstal už pouze jediný kandidát, Roman Mazur, který byl zvolen.

Volby dvou náměstků synodního kurátora se účastnilo osm kandidátů, sedm z nich vzešlo z průzkumných voleb na konventech (Daniel Fojtů, Petr Hladík, Matěj Cháb, Simona Kopecká, Jakub Pavlis, Jana Šarounová, Petr Štulc), jeden kandidát vzešel z rozpravy synodu (Milan Přívratrský). Po proslovech jednotlivých kandidátů se konala volba, ve které žádný z kandidátů nedostal nadpoloviční většinu. Užší volba se měla konat mezi Simonou Kopeckou a Petrem Štulcem, kteří získali nejvíce hlasů. Jelikož byli ostatní kandidáti počtem hlasů velmi blízko, přijal synod návrh předsednictva, aby znovu došlo k volné volbě všech kandidátů. Situace dopadla stejně, takže došlo na užší volbu mezi Simonou Kopeckou a Petrem Štulcem, ve které byla 1. náměstkyní synodního kurátora zvolena Simona Kopecká. Volba 2. náměstka proběhla už jen z uvedených kandidátů a dopadla stejně. V první a poté i v opakované volbě ze všech kandidátů nezískal nikdo potřebnou nadpoloviční většinu, takže se přistoupilo k užší volbě mezi Janou Šarounovou a Petrem Štulcem. Také v této volbě porazila Petra Štulce žena, takže 2. náměstkyní synodního kurátora byla zvolena Jana Šarounová.

Po zvolení synodní rady došlo ještě k volbě náhradníků. Náhradníci zvolení z řad farářů jsou: Jakub Keller, Magdaléna Trgalová a Jiří Tengler. Náhradníci zvolení z řad laiků jsou: Petr Štulc, Daniel Fojtů a Jakub Pavlis. Synod poté pokračoval v dalších volbách, ale tím už nehodlám čtenáře zatěžovat.

Nehodlám hodnotit kvalitu jednotlivých kandidátů a zvolených členů nové synodní rady, která bude uvedena do funkce na mimořádném zasedání 35. synodu ČCE 20. listopadu 2021 a její šestileté funkční období začne 22. listopadu 2021. Mám pocit, že ze všeho nejvíce je nová synodní rada, vyjádřením kontinuity. Hned tři její členové, tedy rovná polovina (mezi nimi dva nejvýše postavení: synodní senior a synodní kurátor), jsou členové dosavadní synodní rady (s funkčním obdobím od roku 2015 do roku 2021), což se dosud, pokud se nepletu, v dějinách od roku 1989 nestalo (pro starší období jsem to neověřoval).

V nové synodní radě jsou dvě ženy. Při pohledu do historie zjistíme, že do roku 1991 byla synodní rada (v letech 1918-1931 se jednalo o synodní výbor) čistě mužskou záležitostí. V synodní radě v letech 1991-1997 byla první žena, jednalo se o první náměstkyni synodního kurátora Naději Mandysovou. V synodní radě v letech 1997-2003 byla žena na nejvyšší "laické pozici": synodní kurátorka Lydie Roskovcová. Stejně jako v synodní radě v letech 2003-2009 synodní kurátorka Mahulena Čejková. Poprvé byly dvě ženy v synodní radě v letech 2009-2015: synodní kurátorka Lia Valková a druhá náměstkyně synodní kurátorky Eva Zadražilová. Ta v následující synodní radě v letech 2015-2021 zůstala opět jako jediná žena na stejné pozici (druhá náměstkyně synodního kurátora), zatímco na „nejvyšší laické pozici“ v roli synodního kurátora byl po třech funkčních obdobích opět muž (Vladimír Zikmund). Nynější dvě ženy tedy nejsou žádnou velkou novinkou, opět jsou pouze na "laických pozicích", a to jako náměstkyně.

Sledoval jsem některé diskuse na sociálních sítích, které tento genderový pohled na novou synodní radu komentovaly. Otázka se zdála být zvlášť živá poté, co nedávno došlo ke kritice fotografie z představení předvolebního programu koalice Pirátů a Starostů a nezávislých (STAN), na které bylo 14 mužů a jen jedna žena (Olga Richterová, členka sboru ČCE v Praze 10 - Vršovicích). Např. je pravdou, že byly zvoleny obě dvě ženy, které kandidovaly, tj. zaznamenaly 100 % úspěšnost. Jinou otázkou je, proč v církvi, která ordinuje ženy od roku 1953, dosud neměly a nemají ženy-farářky zastoupení v nejvyšším správním orgánu církve. Je pravdou a přehled jednání výše to naznačuje, že se jedná o místa spojená s velkým množstvím práce, na která není nijak velká tlačenice, zvlášť když oba náměstci souběžně vykonávají službu faráře. Vždyť na tři místa z řad farářů byli jen tři kandidáti, kteří byli nakonec všichni zvoleni. Naopak řada navržených svoji kandidaturu nepřijala. Jeden z farářů, navržených na místo 1. náměstka synodního seniora, kandidaturu nepřijal s vysvětlením, že nastupuje do nového sboru, kterému se chce naplno věnovat. Jedna z diskutujících farářek ČCE na sociálních sítích vysvětlovala, že se podle jejího názoru nejedná o nevůli církve, ale o skutečnost, že žádná žena nepřijala kandidaturu. Jiný diskutující oponoval, že v českém kontextu stále dopadá většina domácích prací na ženu, takže aktivitu „navíc“ si ženy mohou dovolit méně než muži. Farářka přitakala, že i podle ní rovná dělba práce v domácnosti funguje stále jen v menšině, zatímco mnoha farářům naopak pro církevní funkce uvolňují ruce a poskytují velký servis jejich manželky.

V souvislosti se zmínkou o dělbě „práce v domácnosti“ se mi vybavila zajímavá situace z Evangelické církve metodistické v ČR, která se stala ohledně zastoupení žen ve vedení v českém kontextu unikátní, když v jejím čele v úřadu superintendenta v letošním roce poprvé stanula žena Ivana Procházková. Ta je manželkou dosavadního superintendenta Petra Procházky. Jak je vidět, na základě rozhodnutí biskupa Patricka Streiffa, jehož diecéze zahrnuje 12 zemí Evropy a 2 Afriky, došlo u metodistů k zajímavé výměně rolí v rámci jedné superintendentské domácnosti.

U českých metodistů se jedná skutečně o výjimku. Ke změně se nechystá ani Církev československá husitská (CČSH), která ordinuje ženy ještě o šest let déle než ČCE (od roku 1947). Na úřad patriarchy kandidují jen dva muži, volby byly kvůli pandemické situaci odloženy. Přitom by se jednalo nepochybně o výzvu, kdyby se měla patriarchou stát žena. Zřejmě by byla titulována jako generální biskupka. Ve svých dosavadních dějinách měla CČSH pouze jednu ženu v úřadě biskupa, jednalo se o Janu Šilerovou v letech 1999-2013 v čele olomoucké diecéze. Když jsem zjišťoval, čím to je, že se ženy o tento úřad neucházejí, tak mimo jiné zaznělo, že dávají přednost práci v rámci náboženských obcí, která jim přijde důležitější. Zaujalo mě však, že předpisy CČSH v sobě skutečně určité diskriminační ustanovení mají. Jedná se o podmínku volitelnosti biskupem v Ústavě CČSH (čl. 42, odst. 2), kterou je mimo jiné deset let po sobě jdoucích od kněžského svěcení v duchovenské službě v církvi. Rodičovství spojené s nástupem na mateřskou údajně znamená přerušení těchto deseti let, tudíž znemožňuje připadnou kandidaturu.

Vedení církví v ČR je i nadále především mužskou záležitostí. Větší uplatnění žen na rozhodovacích procesech stále představuje pro české církve výzvu. Z pohledu katolického křesťana sice mohu upozornit na to, že v nové synodní radě jsou pouze dvě ženy, ale stále je to o dvě ženy více než v České biskupské konferenci.