Jste zde

Keltský monasticismus a tělesnost

Co napíšu o jeho loži? Váhám, zda je nazvat ložem nebo hrobkou. Spal na skále jako hrob posvátné, s kamenem místo polštáře jako další (praotec) Jákob. Vpravdě výtečným byl zápasníkem proti tělu, světu a ďáblu. Vrhal se do popela, žíněnou košili svlékal, setřásal ze sebe otupělost, spánku se spíše zbavoval, než zmocňoval. Abych to ujasnil – v určité podobě se pohřbil s Kristem tím, že obětoval spánek. (Jocelyn z Fourness, Život Kentigernův, XIV.)1

Navzdory tomu, co se dnes bere jako zřejmý fakt, není odpor k tělesnosti původu křesťanského, nýbrž novoplatónského a gnostického. Mnozí křesťané se snažili – zejména první egyptští a palestinští mniši a mnišky – usměrňovat své tělesné vášně, ale neuchylovali se k extrémním samoúčelným praktikám či dokonce k hrubému násilí vůči vlastnímu tělu. Výstřelky se sice později objevovaly a vzbuzovaly odpor u rozumných poustevníků – jakým byl třeba Eusebius Hieronymus, nedůtklivý učenec a překladatel Písma – ale s původní asketickou praxí už neměly společný cíl. Nešlo o krocení těla pro službu Bohu, jen o lámání asketických rekordů.2

Keltské mnišství v Británii a Irsku čerpalo ze zdravé askeze Otců pouště, která jim byla zprostředkována především spisy Iohanna Cassiana (360 - 435) a velmi rychle se ujala. V některých monastýrech panovala skutečně tvrdá disciplína, zejména v Menevii, kteroužto komunitu založil opat-biskup David. Kromě modliteb mniši tvrdě pracovali: „Protože (David) věděl, že nerušený odpočinek byl podněcovatelem a matkou neřesti, podrobil ramena mnichů božským únavám.“ (BD, 21)3 Dokonce sami tahali pluh. „Nepoužívají k orbě voly. Každý je sobě i bratřím bohatstvím, právě tak je i volem.“ (BD, 22) Zdržování se popíjení opojných nápojů – krom přijímání vína během eucharistické slavnosti – bylo samozřejmostí, stejně jako prostý vegetariánský pokrm. (Nemocným, starcům a poutníkům se ovšem přilepšení ke stravě dostávalo.)

Samozřejmě, ne všechny monastýry se vyznačovaly takovou drsnou askezí jako ten Davidův (nebo Comgallův v irském Bangoru). Řehole, jimiž se komunity řídily, bývaly obvykle mnohem mírnější, někde až poněkud přes míru. Monastýr na ostrově Caldey kupříkladu vedl v šestém století jakýsi Pyr, jehož konec života se jeví svérázným – jedné temné noci spadl v opilosti do studny. Věděli o jeho sklonu k alkoholu ostatní mniši? Nejspíš. A také se rádi „poveselili“? Dost možná. Každopádně Pyrův nástupce Samson se brzy vzdal svého postavení a na nějaký čas odplul na pevninu, kde se usadil v jeskyni.4

Umrtvování těla si podle svého ovšem nastavovali poustevníci a fantazii se věru meze nekladly. Velmi pozoruhodnou – byť spíše uměle dotvořenou – světeckou osobností je třeba mladý Guthiern, který se usadí v severobritské divočině, postaví si tam chýši, modlí se na velké skále („petra magna“) a noří své tělo každý den do řeky. Jenže právě zde se nejedná o klasickou askezi, nýbrž o pokání – tento údajný potomek Konstantina Velikého nese totiž zodpovědnost za smrt synovce v bitvě a hodlá vykoupit duši pláčem, modlitbou a „otužováním“. (Život svatého Guthierna, 6)5 Každodenní pobyt ve studené vodě jako prostředek k potlačení sexuálního pudu praktikovala celá řada keltských asketů, včetně biskupa Kentigerna, o němž se dozvídáme, že po takových koupelích „jeho tělo bylo obnoveno v těle malého dítěte, protože oheň hříchu, který bojoval v jeho genitáliích, byl v něm tak oslabený a oheň chtíče natolik mrtvý a pohaslý, že nedošlo k poškození jeho dychtivého těla...“ (Jocelyn z Fourness, Život Kentigernův, XIV.)6

Co bylo řečeno o mužích, platí i o ženách. Poustevnice Monacella si rozhodně nelibuje v nějakém sebetrýznění – po útěku z Irska prostě jen na modlitbách dlí v britském hvozdu (možná má jakousi zemljanku pod ostružinovým keřem, kde je nalezena) a patnáct let nespatří lidskou tvář. Do určité míry představuje západní obdobu známější Marie Egyptské, jakkoli nesdílí její minulost hetéry.7 - Rovněž o gwytherinské Wenefred nikde nečteme, že by trestala své panenské tělo. Poté, co je zavražděna a pak vzkříšena, vydává se pouze na pouť do Říma, což sice mohlo být spojeno s lecjakým nebezpečím, ale nezdá se, že by tehdejší evropské cesty byly plné nástrah. (Egeria už koncem čtvrtého století odhodlaně doputovala z Galie či Hispánie až do Palestiny i Egypta, a ještě si přitom stačila psát deník.) Ostatně, když Wenefred uskutečnila, co si předsevzala, „vrátila se do své původní pouště.“ (Život svaté Wenefred, 18)8 „Poušť“ je slovo s jistou „přitažlivostí“ pro poustevníky a poustevnice. Pro koinobitské mnišstvo rovněž. Připomíná jejich blízký (synovský a dceřiný, možno říct) vztah k pouštním Otcům a Matkám, i když technicky vzato se v Británii a Irsku jedná spíše o „pustinu“, místo stranou civilizace, nejlépe v hlubokém lese. Důležitá je zde přirozeně absolutní závislost na Bohu, dětská odevzdanost do Jeho péče.

Na samý závěr: Keltské mnišství – s pozoruhodně tvrdým potlačováním tělesných vášní, ale rozhodně ne s nenávistí k tělu samotnému – přebírá dědictví umírněného a požehnaného mnišství Antonína Poustevníka, Pachomia a jeho sestry Marie. Rhygyvarch v Davidově životopisu o menevijském představeném výslovně píše (BD, 31): „Napodobováním egyptských mnichů vedl život podobný jejich.9 Neboť liturgický život církve na britských ostrovech se sice odvíjel víceméně podle západní tradice, mnišskou spiritualitu však mocně ovlivnil Východ.

1Jocelyn, a monk of Furness, Life of Kentigern XIV., in: https://sourcebooks.fordham.edu/basis/jentigern/asp (navštíveno 1.12.2020)

2Dodds, Eric R., Pohané a křesťané ve věku úzkosti, nakl. Petr Rezek, 1997, str. 47-50.

3Rhygyvarch´s Life of St David, in: http://www.povertystudies.org/Links/Rhwymbooks/StDavidHome.htm (navštíveno 2.12.2020)

4Thomas, Patrick, Illtud, str. 8, in: http://www.llanilltud.org.uk/wp-content/uploads/2014/12/Illtud-Lectures-...(navštíveno 11.10.2020)

5The Life of Saint Gurthiern, in: http://www.maryjones.us/ctexts/melangell.html (navštíveno 6:10. 2020)

6Jocelyn, The Life, XIV.

7Historiae Monacellae, in: http://www.maryjones.us/ctexts/melangell/html (navštíveno 30:10.2020)

8Life of St Wenefred (navštíveno 27.10.2020)

9Rhygyvarch´s Life, 31