Jste zde

Denní modlitba komunity Aidana a Hildy III

1. část, 2. část

Jedním ze současných společenství, inspirujících se keltskou tradicí, je komunita Aidana a Hildy. Pokračujme v seznámením se strukturou její denní modlitby nešporami. Předpokládá se, že nešpory jsou modlitbou celého společenství, i když opět s určitými úpravami jsou využitelné i pro individuální použití. Hlavními důrazy večerní modlitby jsou světlo, pokoj a odpočinek. Větší část modlitby má děkovný charakter.

Při úvodních slovech, která se soustřeďují na dílo Ducha svatého, se zapaluje svíce:

Ať Duch vzkříšeného Krista
ozařuje jako lampa tento večer,
svítí do našich srdcí
a zažehne v nás oheň své lásky.

Potom je prostor pro vhodný zpěv, jako vzor je uvedena píseň z Taizé: Zapal oheň, který nezhasíná, ale zpěv je možné volit s ohledem na příležitost a shromážděnou komunitu. Následuje modlitba díků a prosba o světlo. Může ji pronášet ten, kdo modlitbě předsedá, ale lze ji také rozdělit na jednotlivé části a zapojit více účastníků, nebo ji recitovat jako dialog (věty začínající „Prosviť…“ mohou být odpovědí komunity předsedajícímu):

Děkujeme ti, žes nás ve dne vedl oblakovým sloupem víry
a v noci sloupem ohnivým.
Děkujeme ti, laskavé Světlo, že pochodeň víry ozařuje tuto zemi a že jsi byl vždy vůdcem svého lidu.
Prosviť temnotu našich srdcí světlem Kristovým.
Ať tvé Slovo ozařuje naši cestu,
protože ty vyléváš svou dobrotu na všechno stvoření,
Otče, Synu i Duchu svatý.
Prosviť temnotu našich srdcí Světlem nad všechna světla,
ať k nám přijde moudrost Ducha našeho Spasitele.

Poté je zařazena stará keltská prosba o pokoj, která je zajímavá tím, že nepostupuje tak, jak jsme zvyklí při jmenování jednotlivých osob Trojice od Otce k Duchu svatému, ale obráceně. Zdůrazňuje tak Otce nikoli jako pramen a zdroj, ale spíše jako cíl a dovršení všeho.

Ať pokoj Ducha je mým pokojem této noci,
ať pokoj Syna je mým pokojem této noci,
ať pokoj Otce je mým pokojem této noci,
ať pokoj nad každý pokoj je mým pokojem této noci,
každého rána i večera mého života.

Po této prosbě je zařazen vhodný večerní žalm, který je ponechán zcela na výběru společenství. Následuje kratičká prosba předsedajícího, která má soustředit k naslouchání textu z Písma. Opět se předpokládá, že biblický text je vybrán dle příležitosti nebo podle některého z lekcionářů obvykle užívaných.

Pane, skládáme břemena a těžkosti tohoto dne ke Tvým nohám.
Odpusť naše hříchy a pomoz nám naslouchat Tvému slovu.

Po biblickém čtení není v původní struktuře navrženo zařazení ticha a stejně tak se nepředpokládá, že by k textu někdo něco dodával. Ticho po biblickém čtení je výslovně zdůrazněno až v další části denní modlitby – v kompletáři. Nicméně na tomto místě by bylo včlenění krátkého tichého rozjímání nad slyšeným na místě.

Následuje opět keltská modlitba zaměřená na blízké obecenství s Bohem, o kterém se mluví jazykem krásy stvoření:

Pane, jsi můj ostrov, odpočinu v Tvém náručí.
Jsi ztišeným mořem a v onom klidu spočívám.
Jsi hloubka vln zářícího oceánu
a v jeho věčném zvuku zpívám.
Jsi píseň ptáků a v té písni je má radost.
Jsi jemný bílý písek pobřeží, v Tobě není smutek.
Jsi vlna tříštící se o skálu, Tvá chvála zní všude kolem.
Jsi Pán mého života, v Tobě přebývám.

Modlitba je úvodem pro následující díky. Jejich struktura je jen lehce tematicky nadhozena a lze ji modifikovat. V této části se předpokládá zapojení více členů společenství:

Děkujeme, že jsi stále s námi, každý den a každou noc, všude…

Děkujeme za dar stvoření, života, přátelství…

Děkujeme za požehnání tohoto dne…

Děkujeme

Za díky následuje blok přímluv. V této konkrétní struktuře modlitby je navrženo, aby jej od bloku díků odděloval krátký radostný zpěv, který předchozí téma nenásilným způsobem uzavře. Včlenění zpěvu je dobrým nápadem, protože pomáhá orientovat se méně jistým účastníkům modlitby, v které fázi se modlitba společenství nachází. S mírnou nadsázkou lze říci, že případně probere ty, kdo jsou uondáni denní námahou a jednotvárnost této části modlitby je uspává.

Blok přímluv je opět jen tematicky nadhozen. Přímluvy se opět soustřeďují, tak jak je vlastní důrazům této komunity, na trpící a bezmocné. Nemají však být opomíjeni ani bližší bližní a členové komunity. Formulace v našem prostoru téměř nepoužívaná „do Tvých rukou klademe…“ je jistě oživením klasického spektra oněch různých „prosíme Tě, vyslyš nás“ a „Pane smiluje se“, má však právě onu nevýhodu, že nemusí být na první pohled patrné, zda již modlitebník skončil s formulací přímluvy či zda ještě hledá slova pro své košaté vyjádření.

Do Tvých rukou klademe své rodiny, své sousedy, bratry a sestry v Kristu, ty, s kterými jsme se dnes setkali…

Do Tvých rukou klademe oběti násilí, konfliktů a katastrof… ukaž jim své milosrdenství.

Do Tvých rukou klademe bezmocné, nemocné, trpící pod mocí zla… střež je tak, jako střežíš této noci nás.

Do Tvých rukou klademe účastníky tohoto společenství… (zvláště se přimlouvají za ty, kdo slaví narozeniny)

Je zajímavé, že po přímluvách má modlitba velice strmý závěr v pouhém vysloveném trojičním požehnání.

Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Ducha svatého zůstávej s námi. Amen.

Není zde zařazena ani Modlitba Páně (která se v celé struktuře denní modlitby komunity objevuje výslovně pouze v Modlitbě během dne), ani závěrečný zpěv. Šetření s Otčenášem je typičtější pro protestantský prostor, mělo by být do jisté míry obranou proti jejímu zevšednění a „zmechanizování“, kdy už modlící se nevnímá, co říká, natožpak proč. Pokud komunitu vedl tento zájem, asi by bylo na místě diskutovat, proč ji zařazují právě do Modlitby během dne. Zda je to pro asociaci s jídlem či zda je vedl jiný, vážnější teologický důvod. Ale patrně by to bylo, co teolog či liturgista, to názor, kam by se nejspíš hodila. Vždyť již Didaché 8 doporučuje modlit se ji třikrát denně.

Citovaná literatura

Didaché. (1985). V J. Novák, Druhá patristická čítanka (stránky 7-18). Praha: Česká katolická charita.

Pray with us. (nedatováno). Získáno 12. červenec 2020, z The Community Aidan and Hilda: https://www.aidanandhilda.org.uk/prayer-examples.php