Evangelista Jan

Jan apoštol a evangelista, miláček Páně a vyvolený jako panic, odebral se, když se apoštolové po seslání Ducha svatého rozešli, do Asie a založil tam mnoho církevních obcí. Když se císař Domicián dověděl o jeho slávě, předvolal jej a dal před Latinskou bránou hodit do kotle vroucího oleje. Jan však z něho vyšel bez pohromy, tak jako byl vždy vzdálen tělesného porušení. Když tedy císař viděl, že Jan ani tak nepřestane kázat, poslal jej do vyhnanství na ostrov Pathmos. Tam žil sám a napsal Zjevení. Téhož roku byl císař pro svou krutost zabit, senát zrušil všechna jeho nařízení, a tak se stalo, že se svatý Jan, který byl nespravedlivě vypovězen na ostrov, s poctami vrátil do Efezu. Všechno obyvatelstvo mu běželo naproti a volalo: „Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově.“ Když pak vcházel do města, byla právě vynášena k pohřbu Drusiana, která ho měla ráda a velmi si přála jeho návrat. Její rodiče a sirotci – byla vdova – mu řekli: „Svatý Jene, hle, pochováváme Drusianu, která vždy poslouchala tvá napomenutí, všechny nás živila, velmi si přála tvůj návrat a říkala: ,Kéž bych spatřila apoštola Božího, dříve než zemřu.´ Hle, ty jsi přišel, a ona už tě nemohla spatřit.“ Tu poručil Jan, aby postavili máry na zem a odkryli tělo, a řekl: „Pán můj Ježíš Kristus nechť tě probudí, Drusiano. Vstaň a jdi do svého domu a připrav mi něco k jídlu.“ Ona ihned vstala a šla, starajíc se o to, co jí apoštol přikázal, a zdálo se jí, že ji probudil ze spánku, ne ze smrti. Příštího dne svolal filozof Kratón obyvatelstvo na náměstí, aby ukázal, jak je třeba pohrdat tímto světem. Přiměl dva bratry, velmi bohaté jinochy, aby rozprodali veškerý majetek a nakoupili drahokamy velké ceny, a pak jim přikázal, aby je před zraky všech rozbili na drobné kousky. Náhodou tudy šel apoštol, zavolal k sobě filozofa a z trojího důvodu odsoudil takový způsob pohrdání tímto světem. Za prvé proto, že je chválen ústy lidí, avšak odsuzován Božím soudem; za druhé proto, že takové pohrdání neléčí neřest, a není proto k ničemu, tak jako není k ničemu lék, který vůbec neléčí chorobu; za třetí proto, že pohrdání nám zjednává zásluhy pouze tenkrát, jestliže rozdáme svůj majetek chudým, tak jako řekl Pán jednomu mladíkovi: „Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej vše, co máš, a dej chudým.“ Kratón mu odpověděl: „Jestliže je tvůj učitel opravdu Bůh a chce, aby byly chudým rozdány peníze za tyto drahé kameny, učiň, aby byly znovu celé, abys učinil pro slávu Boží to, co jsem já učinil pro chválu lidí.“ Tu sebral svatý Jan tříšť drahých kamenů a modlil se, a byly zas celé jako předtím, a filozof a oni dva jinoši hned uvěřili, drahé kameny prodali a rozdali chudým, co za ně utržili. Jiní dva jinoši podle jejich příkladu prodali vše, rozdali chudým a následovali apoštola. Jednoho dne při pohledu na to, jak se jejich sluhové skví v drahých šatech, kdežto oni se nuzují v jediném pláštíku, začali být smutní. Když svatý Jan viděl, jak jsou jejich tváře zarmoucené, dal přinést z mořského břehu pruty a oblázky a proměnil je ve zlato a drahé kamení. Oni pak z apoštolova příkazu po sedm dní obcházeli všechny zlatníky a klenotníky. Když se vrátili, řekli, že všichni tvrdili, že nikdy neviděli tak čisté zlato a tak cenné kameny, a on jim řekl: „Jděte a kupte zpátky pozemky, které jste prodali, protože jste ztratili odměnu na nebi; buďte jako květ, abyste shnili, buďte bohatí dočasně, abyste žebrali navěky.“ Potom apoštol dlouho mluvil proti bohatství a dokazoval, že je šest důvodů, které nás musí odvracet od nesmírné touhy po bohatství. Prvním důvodem je Písmo. Přečetl z něho příběh o hodujícím boháči, kterého Bůh zatratil, a o chudém Lazarovi, jehož si Bůh vyvolil. Druhým důvodem je přirozenost, protože se člověk rodí bez bohatství a nahý a bez bohatství umírá. Třetím je stvoření, protože slunce, měsíc, hvězdy, déšť a vzduch jsou všem společné a všem společně rozdílejí svá dobrodiní, a stejně tak by mělo být i mezi lidmi všechno společné. Čtvrtým je štěstěna. Svatý Jan řekl totiž, že se boháč stává sluhou peněz a ďábla: peněz proto, že nemá on bohatství, ale bohatství má jeho, a ďábla proto, že podle evangelia milovník peněz je sluhou mamonu. Pátým je starost, protože boháči jsou ve dne v noci plni neklidu a starostí při získávání a plni strachu při hlídání. Šestým je škoda. Svatý Jan ukazuje, že bohatství je příčinou dvojí škody: jedna spočívá v tom, že vede k dvojímu zlu, totiž přítomnému, jímž je pýcha, a budoucímu, jímž je věčné zatracení, druhá spočívá ve ztrátě dvojího dobra, přítomného, jímž je milost, a budoucího, jímž je věčná sláva.

Vybráno ze Zlaté legendy v překladu Václava Bahníka