Zemřel Benedikt XVI.

Hodnocení zesnulého bývalého papeže Benedikta XVI. (Josepha Ratzingera, 1927-2022) není snadné. Záleží na celé řadě okolností. Např. zda budeme hodnotit jeho roli progresivního koncilního teologa prosazujícího reformy, roli strážce pravověří na postu prefekta Kongregace pro nauku víry (v letech 1981-2005), jeho působení během pontifikátu (2005-2013) nebo po odchodu z funkce (2013-2022). Záleží také na našem úhlu pohledu, tj. zda jsme příznivci reforem v katolické církvi, zda se nám líbí větší svoboda a pluralita teologických přístupů, zda upřednostňujeme větší kontinuitu s tradicí a učitelským úřadem církve nebo jednotu církve určovanou a posuzovanou z vatikánského ústředí.

Pečlivé hodnocení se bude muset vyrovnat s celou řadou nástrah a často používaných klišé. Např. šok, který Ratzinger zažil v roce 1968 na univerzitě v Tübingen, kde podle jeho slov se „existencialistické schéma téměř přes noc zhroutilo a bylo nahrazeno marxistickým“, nepochybně přispěl ke změně jeho postojů. Přesto Joseph Ratzinger i jeho bratr Georg neustále opakovali, že se nezměnil, zůstal sám sobě věrný, ale změnili se ti druzí. Na druhou stranu životopisci (např. John L. Allen) uvádí poměrně přesvědčivé doklady změn v jeho postojích, ať už se to týká např. biskupské kolegiality, role biskupských konferencí, liturgie nebo ekumenismu. Vídeňský pomocný biskup Helmut Krätzl také upozornil na změnu postoje Ratzingera ohledně možnosti účasti na eucharistii v případě rozvedených a znovusezdaných manželů. Zatímco začátkem 70. let pro zvláštní případy navrhoval možnost mimoprávní cesty umožňující účast na eucharistii, v roce 1994 z pozice prefekta Kongregace pro nauku víry podobně znějící návrh hornorýnských biskupů odmítl. Krätzl však také upozornil, že rezervovaný přístup k pokoncilnímu vývoji (např. v oblasti liturgie a ekumenismu) vyjádřil Ratzinger už před rokem 1968 ve své přednášce na katolických dnech v Bamberku roku 1966. Jedná se v případě Ratzingera o zlom v myšlení nebo jen prohloubení jeho dřívějších myšlenek a postojů s ohledem na změněné dobové okolnosti?

Nepochybně byl více akademikem než pastýřem nebo vůdcem, což se projevilo během pontifikátu řadou přehmatů. I když např. hojně zmiňovaný dopad jeho řezenské přednášky v září 2006 na vztahy mezi papežstvím a muslimským světem byl do určité míry pozitivní, neboť prvotní neshoda vedla k výraznější diplomatické aktivitě a vstřícným gestům papeže během jeho cest do Turecka, Svaté země a Libanonu, na kterou kontinuálně navázal papež František.

Není však možné zamlčet, že Ratzingerova „služba pravdě“ měla podíl na vyšetřování a pronásledování řady lidí, neblaze postihla vývoj katolické teologie a přispěla k zapojení katolické církve do různých společenských debat a „kulturních válek“. Je třeba si to přiznat a hledat jiné podoby služby.