Pavel Janák: Husův sbor církve Československé naVinohradech, 1933.
Nejvýznamnějším a nejkvalitnějším příspěvkem Církve Československé
(jako stavebníka) k vývoji meziválečné sakrální architektury je jistě
Husův sbor v Dykově ulici na Vinohradech. Prvotním záměrem bylo
postavení sboru na nám. Jiřího z Poděbrad. Lukrativní parcelu ale po
vyřešení složitých majetkoprávních vztahů (v této věci intervenoval sám
Masaryk, který zaangažoval příslušnou katedru pražské právnické
fakulty), získala katolická církev pro stavbu Plečnikova chrámu Nejsv.
Srdce Páně. Ve druhé fázi tedy CČS pomýšlela na zasazení budovy sboru
do sousedních Čechových sadů. Pro tuto variantu byl již hotov návrh
vypracovaný ing. Hladíkem v těsné spolupráci s patriarchou K. Farským.
V této chvíli ovšem zasáhl magistrát, který odmítl vyhlédnutý pozemek
odprodat a nabídl parcelu o několik desítek metrů dále - na okraji
Bezručových sadů u vinohradské vodárny.
Vypracováním projektu
byl nově pověřen slavný Pavel Janák, a to zásluhou budoucího Farského
nástupce - Františka Kováře. Zakázka zastihla Janáka v době, kdy se, po
počáteční kubistické a rondokubistické fázi tvorby zejména ve druhém
desetiletí 20. století, již zcela přiklonil k modernímu funkcionalismu.
Do r. 1931 vypracoval Janák dva návrhy. Zajímavější druhý počítal
s diagonálním řešením prostoru s oltářem a katzatelnou umístěnou
uprostřed modlitebny. Tato idea navazovala na vzory rozpracovávané
v západní Evropě, z nichž nejblíže stojí asi slavný chrám Gustava
Adolfa v Charlottenburgu, a měla ohlas i v pozdějším pražském církevním
stavitelství. Třetí, finální návrh, prováděný v letech 1931-1933, již
počítá s velkorysou kompozicí tří kubických hmot vklíněných do sebe -
totiž vlastní modlitebny, obytného domu a zvonice. Tyto tři prvky byly
totiž součástí zadání. Orientace liturgického prostoru na příčnou,
kratší osu se programově staví proti katolicképraxi a tutéž tendenci
ještě podtrhuje zamýšlená prostota, úspornost a civilnost interiéru.
Nejpůsobivěji však působí exteriér stavby. A to nejen mistrnou
prokomponováním všech tří částí, ale i hrou dalekých průhledů, světel a
stínů a proměnlivých hmotových konfigurací, kterou nabízejí nápaditě
prolamované stěny. Architektovo konstruktivistické východisko
prozrazuje obnažený skelet štíhlé kampanily a vědecko-funkcionalistický
ráz stavby podtrhuje shedová střecha modlitebny umožňující její horní
osvětlení a pásy luxferových oken v přízemí.
Lze bez nadsázky
říci, že kvalitou a mírou ohlasu jak u kritiky, tak v širší veřejnosti
nemá vinohradský sbor mezi stavbami CČS konkurenci.
Jan Klípa
Poslední komentáře