Uspořádání lekcionářů v době po Letnicích

Křesťané převzali způsob nedělních biblických čtení ze synagogální sobotní bohoslužby.[1] Podle 1. apologie mučedníka Justina z pol. 2. stol. četl lektor o nedělích na pokračování „z pamětí apoštolů a z písma proroků“. Poté představený oddíl vykládal.

Z konce 4. století z Jeruzaléma víme o jiném způsobu výběru čtení. Podle Putování Egerie odpovídala čtenímístu slavení a slavené události. Týkalo se to nejen biblických čtení, ale i ostatních částí liturgie. Poutnice Egerie na více místech zmiňuje, jak důmyslně jsou texty vybrány. Např.:

„Nejpozoruhodnější na tom všem je, že se děje tak, aby byly říkány vždy vhodné žalmy a antifony, ať jsou v noci či naopak časně ráno, nebo také přes den, o šesté či deváté či o nešporách, vždy jsou tak vhodné a s takovým významem, aby se vztahovaly k tomu, co se koná.“ (Egerie 25.5)

Díky Putování Egerie a zachovalým arménským lekcionářům, které se v antice a na začátku středověku používaly v Jeruzalémě, jsme schopni průběh bohoslužby rekonstruovat.[2]

Uvedené dva způsoby výběru textů se v liturgii užívají dodnes: (semi)kontinuální čtení a harmonizace podle tématu. Během svátečních okruhů, velikonočního a vánočního, se nabízejí biblické texty mající vazbu na příslušné období. Poněkud složitější je to v případě „liturgického mezidobí“, které tvoří více než polovinu kalendářního roku. Komentářem k výběrů textů pro toto období se zabývá následující příspěvek.

Římskokatolický lekcionář

https://misal.liturgie.cz – pečlivě připravená stránka obsahující vedle perikop i audioverze vč. zpěvu responsoriálního žalmu

Po 2. vatikánském koncilu stáli autoři nového Ordo lectionum missae (OLM)[3] pro dobu mezidobí před dvěma hlavními výzvami:

a) Obohatit lekcionář, aby při liturgii postupně zazněla všechna důležitá místa Bible. Namísto dosavadního jednoletého nedělního cyklu lekcionáře byl zaveden cyklus tříletý, charakterizovaný semikontinuálním čtením některého synoptika (v roce A se čte Matouš, v roce B Mareka v roce C Lukáš)[4]. Feriální lekcionář je dvouletý, přičemž evangelijní perikopy jsou pro oba roky stejné.

Nedělní lekcionář během roku a feriální lekcionář během roku spolu nikterak nesouvisejí, takže se stává, že v neděli se čte stejné evangelium jako některý všední den v týdnu.

b) Zohlednit Starý zákon, který se dosud četl vzácně (např. o vigíliích). Ve feriálním lekcionáři se to zdařilo – jednotlivé knihy se čtou postupně semikontinuálně. SZ perikopa, zařazená i do nedělního lekcionáře, je předobrazem evangelijní perikopy (někdy jen prostřednictvím klíčového slova).

Výběr poskytuje poněkud jednostranný pohled na SZ. Někdy je typologie primitivní: Např. o 17. neděli v mezidobí B čteme, jak Ježíš nasytil pět tisíc mužů pěti ječnými chleby(J 6, 1-15). Jako vzor je k tomu vybrán Elizeus (Elíša), který nasytil sto lidí dvaceti ječnýmichleby (2Kr 4, 42-44). Nabízí se srovnání, oč větší borec je Ježíš… Svébytná existence SZ není zohledněna.

Žalm je vždy harmonizován s 1. čtením. 2. čtení, vybrané z NZ listů, je uspořádané semikontinuáně a tvoří nezávislou tematickou řadu. Někteří kazatelé však do homilie zamíchají všechno.

Ekumenický lekcionář

https://www.iespraha.cz/ekumenicky-lekcionar/

Římskokatolický nedělní lekcionář je dílo nepochybně kvalitní. Mohl proto sloužit za základ Revidovaného společného lekcionáře (RCL, Revised Common Lectionary), u nás nazývaného „ekumenický“.Vydala jej r. 1983 (rev. 1992) komise zřízená institucí Consultation of Common Text (CCT), která zahrnuje široké spektrum církví Severní Ameriky. Dnes se užívázejména v anglicky mluvících zemích, ale nejen tam. U nás jej např. užívá Starokatolická církev, Československá církev husitská, Evangelická církev metodistická, ale i jednotlivé obce dalších církví.

Nedělní evangelia jsou téměř totožná s těmi, jež jsou obsažena v římskokatolický lekcionář. Odchylky jsou drobné, např. ekumenický lekcionář zařazuje více perikop, v nichž figurují ženy, než římský.

O něco větší změny jsou ve 2. čteních. Např. ekumenické čtení bývá delší než římské, aby byl lépe patrný kontext partie, která je uvedena v římském lekcionáři.

Největší rozdíl spočívá ve volbě SZ čtení. Byl navržen zcela nový systém: v roce A se čte semikontinuálně Pentateuch (hlavně Gn a Ex), v roce B Přední proroci a v roce C Zadní proroci (zejména Jr, který je jinak dosti opomíjen).

CCT jednalo s Vatikánem, zda by tento lekcionář nemohl být převzat i římskokatolickou církví (když už se na řadě míst užívá neoficiálně). CCT dokonce připravilo tzv. komplementární verzi, kde je SZ čtení vybíráno vzhledem k evangeliu. Důvodová zpráva, detailně vysvětlující všechny úpravy, byl stoh papírů vysoký asi 30 cm.[5] Vatikán z ní nepřijal ani čárku...

Tři řady semikontinuálních textů poskytují široké interpretační možnosti. Kazatelé by měli hledat souvislosti mezi jednotlivými nedělemi, ale kdo už si pamatuje tři řady čtení z předchozí neděle. Proto se pokoušejíhledat souvislosti mezi čteními jedné neděle. Vždy se dají nějaké najít, ale to není vždy záměrem autorů lekcionáře. Ten se pak ztrácí.

Významnou předností ekumenického lekcionáře je provázanost nedělní a feriální řady. Texty od čtvrtka do soboty připravují na neděli a pondělní až středeční perikopy neděli reflektují. Výběr je proveden podle několika principů. Jedná se o pasáže obsahující témata nedělních textů, nebo o analogickou část jiného synoptika, nebo o čtení ukazující kontext – ať už nedělní text předcházejí, nebo po němnásledují.

Zásadní je, že lekcionář významně napomáhá sblížení mezi církvemi. Průměrný Američan se kvůli práci stěhuje sedmkrát za život. Přijde-li donového sboru/farnosti a tam uslyší stejnou řadu textů, na jakou byl zvyklý, usnadní mu to začlenění na novém místě. Kazatelé se také mohou připravovat společně napříč denominacemi. K lekcionáři existuje řada zdrojových stránek, které obsahujívlastní texty, komentáře, kázání, modlitby, zpěvy, obrazové přílohy, materiály pro bohoslužbu pro děti atd. Např. https://lectionary.library.vanderbilt.edu/ nebo dnes již nedoplňovaná stránka www.textweek.com, poskytující množství cenného materiálu

Ambroziánský lekcionář

https://www.iespraha.cz/events/

Úplně jinak se k problémům římského lekcionáře postavili autoři revidovaného ambroziánského lekcionáře vydaného v r. 2008. Formálně se podobá římskému. Nedělní pořad je tříletý, feriální dvouletý. V nedělním lekcionáři se všakpo Letnicích upouští od semikontinuálního čtení příslušného synoptického evangelia. Perikopy dané neděle jsou tematicky harmonizovány. Při sestavování souvisejících nedělních čtení nejsou na prvním místěkritéria biblická, jsou zohledněnai hlediska pastorační, liturgická a systematicko-teologická.Je to vhodnějšípro homiletickou praxi, výběr rezonuje se současnými potřebami slavících lidí.

Zatímco ve svátečních obdobích vychází lekcionář z historického uspořádání, které sahá až k biskupu Ambrožovi, doba po Letnicích je vytvořena nově. Oproti římskému lekcionáři se ambroziánský nemusel potýkat s absencí SZ. Ten se v Miláně četl v neděli vždy (s výjimkou velikonoční doby, kdy jej nahrazují Skutky).[6]

Chceme-li pochopit, proč je v římském lekcionáři (v mezidobí) vybráno konkrétní SZ čtení, musíme si obvykle nejprve přečíst evangelium, zatímcoambroziánský lekcionářdbá na to, v jakém pořadí posluchači texty vnímají.

Pro milánský lekcionář (nejen v době po Letnicích) je charakteristický i velmi vhodně zvolenýžalm související s 1. čtením. Tím, že se zpravidla vybírají jen některéverše žalmu, se dosahuje zřejmé tematické souvislosti. To platí i o alelujovém veršíku, který má vztah k evangeliu.

Období mezi Letnicemi a koncem liturgického roku

Toto obdobíje historicky rozděleno na tři části. První část po Letnicích zahrnuje 11–15 nedělí, podle data Velikonoc v daném roce. Tématy jednotlivých nedělí jsou SZ události či postavy. V druhé části, která začíná po svátku umučení („stětí“) Jana Křtitele a zahrnuje 7 nedělí, se těžiště přesouvá do NZ.Třetí, nejkratší část, týkající se 4 nedělí na konci liturgického roku, souvisí s dedikací (posvěcením) milánské katedrály.

    Pokud je tématem neděle starozákonní událost či postava, pak je klíčovým textem čtení ze SZ a následující epištola a evangelium jsou jeho novozákonní reflexí.   Pokud je tématem neděle novozákonní postava či událost, pak je klíčovým textem evangelium a předcházející  SZ text a epištola na něj připravují. Tento model uspořádání biblických textů považuji za největší přínos ambroziánského lekcionáře.

Přehled nedělí a jejich témat

První část – 15 nedělí po Letnicích

(11.–14. neděle mohou v závislosti na datu Velikonoc vypadnout; 15. neděle je zařazena vždy – analogie mučednické smrti Makabejců a Jana Křtitele)

1. Trojice

2. Stvoření světa a jeho krása

3. Stvoření muže a ženy

4. Přítomnost zla a hříchu v dějinách

5. Smlouva s Abrahamem

6. Mojžíš

7. Jozue

8. Soudci

9. David

10. Šalamoun

11. Eliáš

12. Jeruzalém a pád Jeruzaléma

13. Návrat z vyhnanství

14. Nový náboženský život Izraele[HM1] 

15. Svědectví Makabejských

Druhá část – 7 nedělí po mučednické smrti Předchůdce (Jana Křtitele)

1. Role Jana Křtitele

2. Poslání Syna – kdo je Ježíš

3. Poslání Syna – kdo je Ježíš

4. Chléb života (J 6)

5. Největší přikázání

6. Vlastnosti Kristova učedníka

7. Podobenství o nebeském království (Mt 13)

Třetí část – 4 neděle po dedikaci Milánské katedrály

1. Slavnost – smysl chrámu

2. Misijní poslání

3. Povolání všech lidí

3. Krista Krále

Zatímco neděledaného období jsou harmonizovány podle tématu, ve všední dny se čtou po Letnicích semikontinuálně „historické“ knihy SZ (počínaje Ex a konče deuterokanonickými knihami) a evangelium podle Lukáše.

Po svátku umučení Jana Křtitele čteme v roce I. 1 J, 3 J, 2 P, Jd, Fil, 1 Tm; v roce II. pak 1 P, Jk, 2 Tm, Tt. Evangelia pokračují v kontinuálním čtení Lukáše.

Po dedikaci katedrály je první čtení vybíráno většinou z Apokalypsy. Evangelium se již nečte kontinuálně, nýbržjsou ze všech evangelií vybírána témata související s nedělí.

Pokud si uděláme malý exkurz do férií dalších období liturgického roku, vidíme, že doba po Letnicích se příliš neodlišuje:

- v Adventu čteme z Jr (v roce I.) či Ez (v roce II.) az evangelia podle Matouše

- po Zjevení Páně čteme z knihy Sírachovcovy a z evangelia podle Marka

- v postní době (s výjimkou pátků, které jsou aliturgické a čtou se čtyři SZ čtení, a sobot, které jsou jakousi „poloviční“ nedělí a mají jiné lekce) čteme z 1. knihy Mojžíšovy a z evangelia podle Matouše

- v době velikonoční čteme ze Skutků a z evangelia podle Jana