Jste zde

Kapitalismus: mýty a hledání cest

MartinŠály

V jednom z dřívějších příspěvkůautor uvažoval o křesťanu v prostoru podnikání[1].Zde se zabývá vztahem křesťanských myslitelů ke konkrétní formě organizacehospodářského života nazvané kapitalismus. Některé názory na ekonomikuv křesťanském prostoru přitom odhaluje jako mýty a navrhuje předevšímpoctivě zhodnotit ve vlastních řadách dnes patrně převažující negativní„základních postoj“ ke kapitalistické ekonomice.

Jeden z modelů současné západní společnosti[2] hovořío třech vzájemně provázaných systémech: (1) ekonomickém s víceméněliberálním tržním prostředím, (2) politickém opírajícím se o moderní demokraciía (3) kulturně-mravním včetně reprezentace institucemi jako univerzity, církve,spolky atd.

Zde chceme hovořit o moderní ekonomice. Tento systém již jeho hlavníideoví tvůrci před dvěma sty lety vědomě nekoncipovalijako systém ideální, ale jako takový, který některé „dobré“ stránky lidsképovahy  jako touhu po osobní svobodě,kreativitu, důvěru atd. využívá a posiluje, a „problematické“ jako touhumaximalizovat osobní materiální zisk respektuje jako pragmatickou realitu.Kladné i problematické stránky jsou pak svázány do systémového rámce, který mápřinést v souhrnu největší ekonomické blaho pronejvětší množství lidí. V ideální rovnováze je také dosaženo„kapitalistické“ spravedlnosti tím, že každý aktér trhu od nějdostává to, čím do něj sám přispívá. Uvedená mravní odůvodněnívolného trhu přes jejich slabiny je nutno vzít vážně a dvousetletý experimentlidstva s reflektovaným kapitalismem[3] jedobré ctít také proto, že je oproti jiným experimentům v rámci svého působeníúspěšný – počínaje vymýcením hladomorů a konče možností zaplatit alespoňpřijatelné lidské živobytí těm, kteří se jako aktivní přispěvatelé trhu nejsouz nejrůznějších důvodů schopni nebo ochotni uplatnit.

Mýty

I. „Křesťané nepotřebují studovat ekonomiku.“ Říkáse, že ekonomika je oblastí, kde křesťanští teologové mají největší dluhy.Diskutuje-li se pak z pohledu křesťanství o kapitalismu, může se toprojevit neznalostí elementárních východisek. V katolickém prostředí paktrvalo sto let[4]než se kapitalismus od jeho břitkého odsouzení za jeho individualismus amaterialismus dočkal alespoň nepřímého uznání jako systému nejméně špatného zevšech jiných: dokumenty katolické církve po desítkách či stovkách let docházejík závěrům, které jiní prorocky nahlédli již dávno.

II. „Místo křesťanů je jinde nežve strukturách kapitalismu.“ Je jistě blahodárné, kdyžkřesťané nasadí svou energii v práci pro hendikepované (které teorie anipraxe svobodného trhu neobsáhne, což společnost kompenzuje „sociální sítí“),v oblasti kvalitního vzdělání či kdekoli jinde v rámci„kulturně-mravního systému“. Je požehnané být dobrým znamením, že jen cesta za osobním zájmem v posledku lidský životneunese. Neznáme zde ovšem důvod, proč by uvedený mýtus měl platit obecně:vždyť jsme všichni účastníci svobodného trhu minimálně jako spotřebitelé.Hlavní otázkou ale je, zda místy až ostentativní odtahování se křesťanů odkapitalismu není v tomto případě neodůvodněné odmítání základního postojeke světu, který už Jahvista považoval za užitečný:svět je zlem zasažený, ale primárně „dobrý“, Bohem stvořený.

III. „Kapitalistická ekonomickáteorie a praxe je nemravná – neohlíží se na morální stránku člověka.“ Ano,ekonomové nemají mravnost člověka ve své prvoplánovépracovní náplni a v teorii ověřované praxí počítají s mravně neurčitýmpředpokladem abstraktního „člověka ekonomického“. Nevyčítejme však totoekonomům ani politikům propagujícím volný trh, pokud současně chceme, aby nášzubař nebo truhlář v prvé řadě odvedl „dobrou práci“. Realita je složitější –dobří manažeři a v druhém plánu právě také ekonomové vědí, že onen „homo oeconomicus“  je abstrakcí[5]fungující jen pro ideální modelové situace.

IV. „Klíčem k morálce vhospodářství je nezištná solidarita s ostatními.“ Jedním zklíčů jistě, ale stálo by za delší samostatnou úvahu, proč je speciálně ukatolických autorů individualita nebo vložení peněz do osobní důvěry[6] vzásadě démonizována. Osobní, svobodná a tvůrčí aktivita, zdravé sebe-vědomí,jejímž příkladným představitelem současně sesociálním spolu-bytím je Ježíš z Nazareta, jemimo katolické zorné pole?

V. „Katolický křesťan může využít,katolické sociální učení církve‘ a s jeho pomocí ctít třetí, křesťanskécesty ekonomiky.“ Podle těchto pramenů se jeví ambicekřesťanstva v prostoru hospodářství jako velké a navozuje se zde dojem, žetřetí cesty existují. Docházíme však k obtížím, chceme-li pomocí těchtotextů hledat odpovědi na otázku „Co mám(e) jako křesťan(é) dělat tady a teď?“[7]. Vrámci vztahu k ekonomice či společnosti jako celku mohou působit dokonceněkterá prohlášení až úsměvně[8]. Je-lipravdou úvaha, že čas příhodný k vyjasnění postojů k ekonomice, předevšímv devatenáctém stolení, nebyl katolickou církví využit, je pak otázkou,zda není na místě dnes vystupovat skromněji. Jsou-li nějaké nové křesťanstvímmotivované obecné syntézy týkající se ekonomiky vůbec na pořadu dne, dnes  se křesťanstvo nejeví jejich hybatelem.Moderní ekonomika, společně s moderním systémem politickým, ve vazbě na západníkulturu, slaví své úspěchy a – zřejmě naštěstí – hájí své místo vůči různýmvíce či méně utopickým alternativám.

VI. „Ideálem pro křesťana je křesťanskáfirma.“ Toto považujeme za mylné teologicky i prakticky:pouze církev je onou „firmou“, o které smíme věřit a doufat, že jekristovskou. Z praktického hlediska pak „křesťanskou firmu“ začleněnou dootevřené ekonomiky nedokážeme vůbec myslet.

VII. „Každý křesťan musí býtnutně socialistou.“[9] Natomto malém prostoru nezbývá než s podivem konstatovat, že nemálo křesťanůspojuje své křesťanství s určitým politickým postojem kespolečensko-ekonomickému prostoru, konkrétně pak patrně ve většině s postojemlevicovým.[10]

VIII. „Nositelem (ne)morálnosti vekonomice jsou podnikatelé a firmy.“ Samozřejmě také. Málo sevšak klade důraz na morálku spotřebitelů, která by nasvítila rozšířený cynismusprodejců typu „pouze nízká cena je prodejní argument“. Která kritéria rozhodujíu mne kromě ceny o tom, že koupím určité zboží? Zajímám se např. o složenípotravin a způsob jejich výroby? Mám zájem kupovat bezpečné zboží? Mám určitýosobní zájem podporovat určitého „slušného“ výrobce? Nenechávám se přílišovlivnit plošnou reklamou před jinými zdroji informací?[11]

IX. „Křesťanská etika v prostorupodnikání je specifická.“ Nikoli, křesťan nemák dispozici zásadně jinou mravní výzbroj či mravní úkoly než nekřesťan. Odkřesťana se ovšem očekává, že o mravnost bude usilovat už proto, že „Víra je nejlépe chráněna čestným a čistým svědomím.“[12]Možný rozdíl mezi křesťanem a nekřesťanem v prostoru ekonomikyhledáme právě v základních postojích, nikoli v morálních hlediscích[13].

X. „Křesťanům, kteří upřímněvěří, se v podnikání daří.“ Tento kalvínstvím zabarvený aMaxem Weberem poprvé důkladně diskutovaný mýtus, pokud by byl chápán dodůsledků, by musel také sdělit, zda Ježíš z Nazaretabyl neupřímně věřící nebo zda jeho poprava byla zdarem.

XI. „Ve vztahu k tržnímuprostředí se křesťan orientuje dle rady ,Co je císařovo, císaři, co je božího,Bohu‘“. Pokud by to platilo důsledně, teologicky bychompopírali spásonosnou realitu vtělení a možnost práce Božího Ducha na nás tady ateď. Uvedený výrok však může být v řadě situací moudrým, Ježíšemv evangeliu doporučeným „minimálním“ řešením.

Hledánícest

Svět pseudokřesťanských mýtů týkajících seekonomiky není příliš radostný. V textech křesťanských autorit jekapitalismus představován přímo či nepřímo jako aréna v zásadě nedobrá, odkteré je třeba odstoupit, mít se před ní na pozoru a kritizovat ji[14].

Mnohé v ekonomice je jistě hodno kritického pojmenování a vtažení doširší lidské perspektivy. Nebylo by ani zodpovědné ponechat izolované beznadějitřeba tlak na hodnocení lidí pouze podle jejich „ekonomického potenciálu“,vyžadující výkon a naléhající na zvěcnění mezilidské komunikace ve styluzadání úkolu – kontrola plnění. Zmiňme dále třeba tlak na vytvářeníspotřebitelsky konzumní mentality, aroganci k ekologickým problémům, politikařenía kariérismus ve větších organizacích, přepjatý individualismusv menších firmách či neohlížení se na ty, kteří nemají osobnostnípředpoklady k přijetí toho, že ekonomika není zaopatřovacím ústavem. Pokudpak zažijete na vlastní kůži nezaviněné vyhození z práce či neurotickynepřátelského šéfa obávajícího se, že ho chcete vytěsnit z jeho místa,může se zdát obtížné navrhovat k ekonomice postoj otevřené důvěry. Jinou dobrou cestu pro křesťany však tady a teď nevidímea takovou změnu základního postoje směrem k větší pokoře považujemeza nutné a možná pro dnešek postačující východisko.

Začít by se mohlo všímáním si toho dobrého. Nejde jen o vymýceníhladomorů. Je mnoho firem, kde – alespoň v určitých časech – mnoho lidí zažiloradost z tvorby individuální a společné, kde se mnoho lidí naučiloefektivitě myslet i jednat, ale také zpokornělo, protože pochopili, žeprodavač sice prodává, ale zákazník kupuje. Mohli bychom zde pokračovat až khledání znamení boží přítomnosti[15]. Jemožné, že je na místě pak nejprve hledat „malé“ cesty ve vlastních řadách,spíše než nastolovat široce pojatá „křesťanská“ řešení s předpokladem, žetaková snaha křesťanské minority bude většinovou společností vůbeczaregistrována.

Možná jen po takovém obrácení bude moci církev začít jako celekrozvažovat konkrétní a věcná témata, která se jí mohou stát vlastní – radostnoua systematickou reflexí nutné a přítomné důvěry v prostoru ekonomikypočínaje a opravdu sebe-vydávající se a odpovědnou kritikouekologických nepravostí nebo třeba konkrétní podporou cíleného vzděláníodkrývajícího širší všelidské souvislosti kapitalismu konče. Věříme minimálně,že církev u nás bude mnohem více než dosud aktérem „občanské společnosti“ vrámci „kulturně-morálního systému“, bez něhož lidé pohybující se formálně převážněv ekonomickém systému by mohli tento systém samotný opravdu pocítit jakonelidský.

Pocítí-li lidstvoza krátký či delší čas opravdu ve vztahu ke kapitalismu citelné výzvy (možnáspojené s fatálními hrozbami ekologického globálního ohrožení či genetickýmikatastrofami), pak se možná v globálním měřítku objeví pro křesťanstvonová šance lidstvu posloužit, avšak, jak věříme, jen prostřednictvím poctivésyntézy stávající kapitalistické ekonomiky s novou nadějí.

Autor pracuje jakokonzultant; e-mail: martin.saly@atlas.cz



[1]M. Šály: Orientace křesťana v prostoru podnikání. In: Getsemany, červen 2001

[2]Podrobněji viz např. Michael Novak: Duchdemokratického kapitalismu. Občanský institut Praha 1992. ISBN 80-900190-1-3

[3]Klasickým textem je práce „O původu bohatství národů“ Adama Smithevydaná v r. 1776

[4]Od encykliky „Rerum novarum“z r. 1891 do encykliky Centesimus Annus z r. 1991.

[5]Viz např. práce držitele Nobelovy ceny – Sen, A.: Etika a ekonomie. Vyšehrad, Praha 2002.  ISBN 80-7201-549-6. Adam Smithbyl profesorem morálky a před vydáním svého slavného díla o ekonomice i po němvydal o morálce pojednání.

[6]Oliver W. Holmes:„Nevkládej svou důvěru v peníze, ale své peníze vkládej do důvěry“

[7]Přestože Duch Boží jistě vane kde chce a nelze si než vážit osobního nasazení akvalit jednotlivců, netušíme, co konkrétně znamená snaha „uskutečňovatkatolické sociální učení v praxi“, jak jsme toto slyšeli deklarovatzástupce hnutí Křesťan a práce.

[8]Hořícím ohněm Hospodinovým a nadějí chudých má býtsociální učení církví...“ (cit. z dokumentu Pokoj a dobro) –není touto nadějí v ekonomické oblasti opravdu spíše fungující kapitalismus?

[9]Cit. výrok P. Tillicha

[10] Václav Klaus ve své reakci nadokument „Pokoj a dobro“ (Lidové noviny, 31.3.2001) bohužel míří do černéhominimálně  v bodu, kdy považuje zapolitováníhodné, že zde křesťané nejsou vyzýváni k osobní aktivitě na policharitativním, spolkovém apod. – místo toho se v dokumentu takový úkolodkazuje na stát.

[11]Např. Sdružení pro ochranu spotřebitelů či další zdroje zde mohou býtk získávání informaci oporou.

[12]Cit. B. Häring

[13]Úvod do složitosti etické problematiky, odkazy na literaturu a nástin možnostíkřesťanské orientace v prostoru podnikání viz např. citovaný článekv časopise Getsemany, červen 2001.

[14]Přední katolický moralista minulého století B. Häringv textu Svobodně v Kristu kritikou kapitalismu nešetří, hledá však alespoňnosnou výchozí křesťanskou perspektivu, cit.: „Vykoupenélidstvo může vírou ve Vykupitele světa zakusit i v oblasti hospodářstvíosvobozující moc Ducha svatého a sílu velikonočního tajemství, Kristovy smrti azmrtvýchvstání, když a pokud se bude držet směru a smyslu blahoslavenství...Ano k blahoslavenstvím nedispenzuje od odborností a zkušeností. Vášeň prokrálovství Boží hledá i správný řád pozemských věcí. Prožívá-li křesťan, kterýse nechává uchvátit blahoslavenstvími, všechno jako Boží dar, pak nemůžeotročit sobectví nebo se nechat zajmout kolektivním egoismem...“ Oprotitomu úvod dokumentu „Pokoj a dobro“ vydaného katolickými biskupy v r. 2000 jepředevším přípravou na následnou kritiku: „Deset let od znovunabytíobčanských, politických a náboženských svobod prodělává česká společnostsložité a obtížné proměny, označované společně jako transformace... Po desetiletech transformace nepřestáváme být vděční za dary svobody... Ukázalo se však,že ... ztrácíme jasnou vizi a společenský konsensus o dalším směřování sevytrácí... V této společenské situaci, označované někdy i jako krize – krizeekonomická, politická a mravní, zažíváme přelom století a tisíciletí. Již tytookolnosti zavdávají důvod k hlubšímu zamyšlení odkud, kam a jakými historickýmicestami směřujeme do budoucnosti.“

[15]Odkazujeme zde na cit. knihu M. Novaka.