Jste zde

Po pravici či po levici, ale bez slona

autor: 

JanSpousta

Mají být křesťanélevicoví? Mnozí, a nikoli jen ti placení kdysi za loajalitu socialistickýmrežimem, odpovídají ano. Ježíš jim ztělesňuje solidaritu s chudými, odporproti konzervativním autoritám, pohrdání kapitálem a imperiální vojenskoumocí, nenásilnou revoltu utlačovaných. Jeho obraz může viset vedle Marxova a Che Guevarova; a jihoamerickáteologie osvobození dokazuje možnost takového spojení.

Mají být křesťanépravicoví? Mnozí z nich, a nikoli jen ti s trezorem plným akcií,odpovídají ano. Důraz na svobodu, osobní odpovědnost a individuální svědomí, navzdělání a dobročinnost bohatých je to, co sdílí křesťanská tradices nejlepší kapitalistickou etikou; a podle Maxe Webera historické zrozeníkapitalismu umožnily teologické představy kalvínského prostředí, v němž ke„kapitalistické revoluci“ došlo.

Kam se tedyzařadit? Platí i tady evangelní obraz konce věků, kdy Soudce posílá ty popravici do věčného života a ty po levici odevzdává zatracení? (Když mi kdysijeden přítel, levicový teolog, tuto perikopu vykládal, polovážně položertempoznamenal, že ti po pravici jsou vlastně nalevo, pokud se díváme Kristu dotváře, a že tedy musíme směřovat nalevo, chceme-li dospět k Jeho pravici.)Je i naše časná politická volba součástí věčné volby mezi životem a smrtí?

Obě základníorientace naší politiky vznikly v prostředí křesťansko-židovské Evropy, aobě si tedy odnesly něco z půdy, ve které vyrůstaly. A naopak žádnápolitická ideologie, tedy ani socialismus nebo kapitalismus, nemůže postihnoutplnost kristovské tradice. Mně samotnému se proto zdá, že můžeme za slučitelnous křesťanstvím považovat jakoukoli politickou orientaci, jež ctívšeobecnou lidskou důstojnost a usiluje o spravedlnost, ale žádnounemůžeme s křesťanstvím zcela ztotožnit. To ale neznamená, že by bylozhola jedno, k jakému přesvědčení se v této oblasti kdo hlásí, nebože by bylo dobré se zapsat do kteréhokoliv politického spolku, jen když člověkuz členství kynou nějaké výhody.

Ano, a proč o tom vlastně píšu, navíc v době, kdyuž ani politologové přesně nevědí, která z našich stran je vlastně pravicová akterá levicová? Napadly mě tyto otázky, když jsem zjistil, že se v tomtočísle Getseman sešly dva texty, jeden jasně pravicový, věnovaný dokonce obranědemokratického kapitalismu před „mýty“, jež se o něm v některých křesťanskýchkruzích šíří (Martin Šály), a druhý sice politicky neutrální, ale přestověnovaný tématu jasně levicovému, totiž názorům bezdomovců, prodejců časopisuNový prostor (Michaela Kočnarová, Lenka Martelliová, Filip Outrata aMarie Saforková). Je tedy kapitalismus lepší, než seo něm myslívá, ale nikoli tak dobrý, aby jen v samotné Praze zachránil třinebo čtyři tisíce nešťastníků před osudem bezdomovců? Nevím, ale stojí to zazamyšlení.

A ještě bych chtělupozornit na nový liturgický seriál Pavla Hradilka,tentokrát o anaforách, a na dva příspěvky z loňského starokatolickéhokongresu. Podobenství o slonovi, jehož autorkou je Karin E. Leiterová, má varovat před tím, aby malá denominacenechtěla za každou cenu „přetrumfnout“ své velké sestry. Ale jeho význam jeobecnější: každý z nás se občas do malého bytečku svého života snažímenastěhovat slona, když si klademe nepřiměřené, velikášské cíle, odkoukané odsousedů. Buďme realističtí a vnitřně svobodní!