164 - září 2005

Včela medonosná (Apis mellifera)

Včely a med

Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, ko­že­ný pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel (Mt 3,4).

Včela medonosná (Apis mellifera) patří k řá­du blanokřídlých (Hymenoptera), který čítá asi 100 000 druhů včetně čmeláků a vos.

Rod Apis zahrnuje výhradně zástupce žijící v sociálním společenství tvořeném královnou, dělnicemi a trubci. Centrem života včelstva je krá­lovna, o kterou pečují dělnice. Ty zastávají ve­škerou práci od péče o nové potomstvo až po sběr pylu a nektaru.

Ve světovém rozšíření rodu Apis lze rozlišit včelu medonosnou (Apismellifera), včelu indickou (Apiscerana), včelu zlatou (Apisdorsata) a včelu květní (Apisflorea). Tyto včely se liší svou velikostí. Největší je včela zlatá (tělo dělnice je dlouhé 16 až 17 mm), nejmenší včela květní se 7 až 8 mm; včela medonosná (9 až 13 mm) a včela indická (8 až 11 m) jsou uprostřed. Areály rozšíření těchto čtyř druhů včel rodu Apis jsou různé: včela zlatá a květná žijí v Indii a na sousedních ostrovech; včela indická je rozaířena na asijské pevnině a přileh­lých ostrovech. Včela medonosná je rozšířena v současné době po celém světě.

O včele medonosné nelze hovořit jako o do­mácím zvířeti v běžném smyslu slova. Nebyla nikdy domestikována, i když zároveň existují různá plemena této včely např. včela kraňská, včela holandská, italská včela (vlaaka). Člověk však brzy pochopil, že divoké včely žijící původně v dutých stromech, výklencích skal a jiných chráněných dutinách, mu mohou přinášet užitek.

V kulturních centrech Středního východu, v suchých, horkých oblastech bez lesních porostů, se včely pravděpodobně bez zásahu člo­věka usazovaly v hliněných hrncích. Takové ná­doby pocházejí již z doby 5 000 let př. Kr. Ještě dnes se místo úlů používají v Izraeli a Libanonu. Při vybírání medu se víko nádoby dá zvednout.

Jeden z prvních, kdo se podrobně zabýval studiem včel, byl Aristoteles (384-322 př. Kr.). Domníval se, že včely pocházejí z mrtvých býků. Víno a med, čisté nebo smíchané, byly ve starém Řecku považovány za univerzální lék.

Řeč o produktu včel, medu, je i v bibli. Ve druhé knize Mojžíaově (Ex 3,8) je uvedeno, že Bůh přivede svůj lid do země, která bude oplývat mlékem a medem. V Izraeli bylo vče­lařství předmětem výnosného obchodu s oko­lními zeměmi (Gn 43,11; Ez 27,17). O způsobu včelařství bible podává málo zpráv. Podle Iz 7,18 bylo zvykem vylákat včely před vybráním medu z úlu hvízdáním. Zajímavé je, že med se nesměl používat při obětech (Lv 2,11), i když patřil mezi produkty, které podléhaly nařízení o odvádění desátků (Lv 2, 12). Důvod byl snad v tom, že snadno kvasí, nebo že sloužil při pohanských obětech. Med byl také obrazem Božích soudů (Ž 19,11) a výmluvnosti Boží (Ž 119,103). Med di­vo­kých včel byl potravou chudých a nomádů (Mt 3,4; Mk 1,6).

(ZaL)