Teologie období středověku (6.-16. století)

V tomto stručném přehledu je pozornost soustředěna pouze na západní (latinskou) teologii. Diferenciace mezi Východem a Západem křesťanského světa natolik pokročila, že je obtížné, ne-li zcela nemožné, pojednat teologii obou částí křesťanstva společně.

Podle tradičního (byť zřejmě příliš hrubého) dělení středověkých dějin na raný, vrcholný a pozdní středověk můžeme i teologii středověku pomocně rozčlenit do tří období, charakterizovaných pojmy izolace, renesance/racionalizace a krize.

Izolace v raném středověku (6.-11. století). Dále se prohlubuje rozdíl mezi Východem a Západem až k velkému schizmatu (1054), jež je však pouze završením dlouhodobého procesu a má spíše symbolický význam. Západ Evropy se stává „ostrovem" mezi islámským světem, Byzancí a pohanstvím. Izolace se týká i dostupnosti pramenů pro teology tehdejší doby: pracovali většinou (ne však výhradně) s druhotnými soubory výroků patristických autorit.

Renesance a racionalizace ve vrcholném středověku (11.-13. století): v tomto období došlo zejména díky rozkvětu islámské a židovské učenosti na Pyrenejském poloostrově k znovuobjevení děl Aristotela. Rozvíjí se scholastika a dialektika, objevují se velké osobnosti - Abélard, Anselm, Albert Veliký, Tomáš Akvinský, Bonaventura.

Krize v pozdním středověku (14.-16. století). Racionalismus vrcholného středověku v krizi. Humanismus akcentující světské hodnoty stojí v protikladu k mystice a vzepjatým eschatologickým očekáváním.

Témata teologie středověku:

Škála témat převažujících ve středověké teologii byla podstatně omezenější než v konstantinovské době. V centru pozornosti jsou:

- Teologie svátostí, především eucharistie - v předchozím období nebyla v centru zájmu teologů, teprve ve středověku se jí dostává větší pozornosti - a polemik.

- Spojení teologie a dialektiky - důkazy Boha (Anselm, Tomáš Akvinský).

- Otázka spásy, spojená s eschatologickými očekáváními středověku. Ožívá Augustinova nauka o predestinaci a stává se předmětem polemik.

Eucharistická teologie

Proti sobě stojí dvě základní pojetí, jež vycházejí z patristického období: symbolické a realistické. Vývoj teologie eucharistie se ve středověku odehrává v plodném napětí mezi oběma. Symbolické pojetí vychází z teologie Augustinovy - symbol jako „viditelné znamení neviditelné skutečnosti"; k živlům přistupuje Slovo a ono je vlastním nositelem svátosti. Realistické pojetí se odvolává k Ambrožovi. Živly se skutečně mění v tělo a krev Krista.

Obě pojetí měla své zastánce, postupně však převážilo realistické pojetí, bližší konkrétní mentalitě středověku a liturgické praxi.

Eucharistické spory 9. (spojený s postavami Paschasia Radberta a Ratramna) a 11. století (Berengar z Toursu a Lanfranc) aktualizovaly tuto tematiku a přispěly k formulaci řešení - transsubstanciační nauky. Ta užívá aristotelskou terminologii: na místo Slova a živlu nastupuje substance a akcident (podstata a případek), symbolické pojetí svátosti nahrazeno reálným - ontologickým. Dochází tedy k proměně podstaty za zachování vedlejších vlastností - chuť a struktura chleba, vína. Toto řešení, jež do jisté míry představuje pokus o syntézu symbolického a realistického pojetí, bylo přijato na 4. lateránském koncilu v roce 1215.

Reformní snahy 4. lateránského koncilu

Týkaly se mnoha oblastí života církve (organizace, život kléru, kázání v lidové řeči svěřeno žebravým řádům), nás však zajímá zejména kánon Omnis utriusque sexus, jenž upravuje svátostný život křesťanů tím, že zavádí povinnost: každotýdenní účast na bohoslužbě, 1x ročně přistoupit k rozhřešení, 1x ročně přistoupit k přijímání.

Hodnocení

V tomto rozsáhlém období, jež se samo dělí do několika navzájem dosti rozdílných period, došlo oproti období předchozímu k podstatnému zúžení rozsahu témat teologické práce a i k jisté izolaci (západní) křesťanské teologie. Byl omezen přístup k pramenům, který se pak postupně rozšiřoval s renesancí vrcholného středověku, a poukazoval k „velké" renesanci 15.-16. století. Mezi tématy teologie středověku zaujímala zásadní místo teologie svátostí, dále otázky spásy a predestinace, a témata dialektické (spekulativní) teologie.