Jste zde

Teologie období reformace (16. století)

Základní situace reformační teologie bezprostředně navazuje na pozdní středověk: určující zápletkou je „krize a rozdílné reakce na ni". Tyto rozdílné a v mnohém podobné reakce představuje renesance a humanismus, reformace (ve svých jednotlivých, často v mnohém odlišných, formách) a katolická reforma a proti­reformace (oba názvy mají své opodstatnění, akcentují jiné stránky jediného procesu: pozitivní a negativní). Jako příklad navazování reformace na pozdního středověku můžeme uvést vliv mystiky (zejména německé) na spiritualitu a teologii Martina Luthera.

- renesance a humanismus

- reformace

- katolická reforma

Mezi představenými směry přitom nebyla neprostupná hranice: někteří představitelé reformace (Filip Melanchthon) i katolické reformy/protireformace (kardinálové Reginald Pole, Giovanni Morone) měli blízko k humanismu.

Témata teologie období reformace

Pokud jde o témata teologické práce, je období reformace do značné míry pokra­čováním středověku: ve středu zájmu zůstávají zčásti táž témata:

- spása a predestinace,

- svátosti, zejména eucharistie.

Neplatí to však bezvýhradně, některá jiná témata se nově aktualizují:

- ospravedlnění: učení o milosti a hříchu,

- vztah Písma a tradice,

- úřad a autorita v církvi.

Reformační teologie svátostí

Mezi jednotlivými směry a vůdčími osobnostmi reformace nalézáme v učení o svátostech, zejména o eucharistii, značné odlišnosti.

Luther a luteránství:

- Nejprve symbolické pojetí v Augustinově tradici, pak příklon k realistickému.

- Důležitým pojmem je ubikvita (všudypřítomnost).

Zwingli:

- Oproti Lutherovi opačný vývoj, od realistického k symbolickému pojetí.

- Důležitými pojmy jsou památka a vyznání: večeře Páně je pamětní vyznavačský hod.

Kalvín:

- Stojí mezi oběma výše popsanými pozicemi. Důležité (a v kontextu západní křesťanské teologie dosti ojedinělé) je zdůraznění role Ducha: Kristovu přítomnost prostředkuje církvi Duch svatý.

- Společné všem třem pojetím je ovšem zdůraznění důležitosti a nezbytnosti víry slavících.

Katolická odpověď - Tridentský koncil (1545-1563)

Katolická teologie v odpověď na reformaci potvrzuje transsubstanciační učení středověku. Proti reformačnímu zdůraznění víry stojí zásada ex opere operato: svátosti působí samy o sobě, nezávisle na víře těch, kdo se jich účastní, „automaticky". Dalším důležitým tématem je učení o ospravedlnění - zde se tridentská katolická teologie pokouší o jisté kompromisní stanovisko. Dochází také k upevnění autority církve - úřadu.

Hodnocení

Teologie doby reformace je v mnoha směrech pokračováním teologie středověku. Dochází k nové výrazné diferenciaci (západního) křesťanstva a jeho teologie. Rozsah témat v něčem navazuje na pozdě středověkou teologii (teologie svátostí, zvláště eucharistie, otázka spásy a predestinace), jiná témata nově aktualizuje (ospravedlnění, vztah Písma a tradice). Hledání východiska ze společné krize vytváří nové krizové momenty a nová rozdělení.