Jak věří dnešní lidé?

Toto číslo Getseman je věnováno hlavně sociologii náboženství. Matthias Ring přináší přehled výsledků Evropské hodnotové studie - mimochodem se jí v letech 1991 a 1999 zúčastnila i Česká republika. Jde mu o to, jak se hodnotový systém dnešních lidí v Evropě mění a vyvíjí.

Mně osobně na výsledcích nepřipadá důležité ani tak to, že náboženství v Evropě není na ústupu, jak si před lety mysleli marxisté a po nich zastánci takzvané sekularizační teze. Spíše je zajímavé, že ačkoli křesťanství v Evropě je stále přítomné, má pozoruhodně malý vliv na chování a mravní smýšlení populace - tímto směrem ostatně ukazují i jiné studie věnující se souvislosti víry a morálky. Odhlédneme-li od několika specifických témat, jako je dovolenost potratů, neliší se obvykle takzvaní křesťané od svých takzvaně nevěřících sousedů ničím jiným než poněkud vyšší konzervativností. Což je zároveň dobrá zpráva (společnost je prodchnuta v zásadě jednotným a křesťanstvím dalekosáhle ovlivněným souborem hodnot) i zpráva špatná (sůl, která není slaná, se nehodí než k vyhození). A ještě kacířštější myšlenku to vnuká, zda je totiž křesťanství vůbec schopno být náboženstvím velké části populace a přitom neztratit podstatnou část své křesťanskosti. Zda naše náboženství není přece jen pouze pro malou hrst lidí, ať už je budeme lichotivě nazývat elitou ducha anebo pohrdavě náboženskými extremisty. Možná je to ale zapříčiněno jenom únavou náboženství starého kontinentu, které tak dlouho dávalo světu misionáře a teology a světce, až z toho zestárlo a odchází na odpočinek. Třeba to v jiných koutech zeměkoule a v jiných dobách může být i jiné...

Další článek se věnuje německé mládeži a jejímu vztahu k ekumenismu. Hlavní závěr: Je velmi obtížné najít téma více odtržené od reality mladých lidí. Ti si na jednu stranu církve moc k tělu nepouštějí, a na druhou stranu mají tendenci přehlížet i větší teologické rozdíly než jsou ty mezi Lutherem a Loyolou. U české mládeže by podobný výzkum možná dopadl trochu jinak, protože je u nás větší polarizace mezi nevěřícími, které náboženské otázky nezajímají vůbec, a mezi věřícími, kteří jsou snad přece jen o chlup uvědomělejší. Nicméně tak jako tak je jasné, že ekumenický problém je už zralý k řešení, skoro přezrálý - protože jestli ho nevyřeší současná střední generace teologů, je docela možné, že v dalších generacích se na něj už pozapomene, stejně jako se pozapomnělo na problém následnictví francouzského trůnu.

A konečně třetí sociologicky laděný článek od Petra Kratochvila kriticky hodnotí současnou situaci evangelikálního křesťanství ve Spojených státech. Na pozadí homo­sexuálního skandálu jednoho vlivného amerického pastora, veřejně bojujícího proti homosexualitě (nikde jinde na světě se pokrytectví nedaří tak dobře jako v anglo­saských zemích), se Petr Kratochvil věnuje obecným problémům tamního evan­geli­kalismu: politizace, radikalizace, černobílé a dosti zjednodušené vidění světa. Skrze svou provázanost zejména s Republikánskou stranou mají tito křesťané vliv na politiku nejmocnější země světa. Není to pro mne vždy zcela příjemná představa.

A ještě si dovolím upozornit na text Jana Hellera, dlouholetého profesora reli­gionistiky a biblistiky. Jde o výňatek z knihy Stezka ve skalách, která mu právě vychází, a Jan Heller nám v něm odkrývá své recepty kazatelské. Tuhle mi žena vykládala, jak musela utéci v kostele z kázání, protože už nemohla vydržet knězovo plané kazatelství, a jak si pak o tom notovala s jinou paní, která „za kostelem" postávala ze stejného důvodu. Nebylo by marné víc usilovat o biblicky fundovanou homiletiku.