Nevhodná povolání

Doba adventní přináší v lukášovském textu (L 3, 10-14) opakovaný naléhavý dotaz těch, kdo v reakci na působení Jana Křtitele očekávali Mesiáše: „Co máme dělat?" Tato otázka posluchačů je zmíněna právě jen v tomto evangeliu. Janova odpověď je zvláštní. Vybízí posluchače, aby čestně vykonávali to povolání, které zastávají. A to dokonce i tehdy, když se jedná o zaměstnání přinejmenším problematická (např. vojáci či výběrčí daní reprezentující okupační moc). Evangelium nevybízí ke změně systému, ale k tomu, aby jej člověk nezneužíval tam, kde potenciálně zneužitelný je.

Dějiny výkladu textu však od počátku podléhaly pokušení přemýšlet v souvislosti s touto perikopou o tom, která povolání jsou křesťanům dovolena a která zakázána. V nemilosti byly odjakživa profese pochybné (začaly být označovány příznačně jako světské) - herci, kejklíři a vůbec lidé, kteří neměli kvůli výkonu své profese stálé bydliště. Záhy do nemilosti upadla také povolání, která měla co do činění s financemi. I když tyto profese byly záhy omilostněny a ve středověku vesele lichvařil i klérus. Pozoruhodné ovšem je, že jako bankéři sloužili i kněží polské větve staré Jednoty bratrské.

V nemilosti se dále ocitaly i jiné profese. Jejich spektrum se lišilo podle kulturního kontextu té které doby a také podle místních mravů. A tak mimo věštectví, alchymii, nevěstčí obchody a lichvu byly někde mezi nečestnými profesemi také malíři, hudebníci a dokonce i lékaři. Jinde pak nepřáli ani žebrákům.

Evangelijní text ovšem žádné takové rozlišení nemá. Přesto se naše svědomí, formované nějakými dvěma tisíci lety křesťanské tradice, bouří, když si připustí, že by nás do Božího království mohli předejít nejen vážení finančníci, chemici, biologové, lékaři a umělci, ale i dívky přešlapující na E 55, tuneláři, vojáci a policisté. Protože zvěst evangelia otevírá šance všem, kdo vezmou Boha a jeho slovo vážně.