Jste zde

Papež Benedikt portrétuje Ježíše

Pontifex píše proti historicko-kritické biblické exegezi

Kdo je Ježíš z Nazareta? Je to jen člověk? Je to Boží Syn? Tyto otázky se dotýkají kořenů křesťanské víry. Historicko-kritický rozum a víra nejsou v rozporu, říká Benedikt XVI. Pořad „aspekte" Druhé německé televize (ZDF) hovořil 16. 4. s Hermannem Häringem, emeritním profesorem dogmatické teologie, o nové, rozporně přijímané papežově knize.

Všichni mu leží u nohou. Papež je oslavován jako nějaká hvězda popu, protože zvedá hlas proti dnešní „diktatuře libovolnosti". Benedikt XVI. slibuje v nejistých časech oporu a orientaci.

Ježíšova dvojí přirozenost

A teď daroval světu nový ukazatel cesty: svoji dlouho očekávanou Ježíšovu biografii, o které se už předem mluvilo jako o senzaci. Ústřední výpověď knihy zní: Ježíš byl člověk - historický Ježíš existoval - a byl zároveň Bohem. Papež trvá bezvýhradně na dogmatu o dvojí Ježíšově přirozenosti. Avšak Benedikt se obává, že mnozí křesťané již tuto víru nesdílejí a v Ježíši vidí jen mimořádného člověka. Velké nebezpečí pro víru.

A proč tomu tak je? Je to vina teologů, píše Benedikt, přesněji vina „historicko-kritického bádání". Tato metoda výkladu bible podle papeže rozmlžila božskou přirozenost Ježíšovu, takže „postava Ježíše je stále méně zřetelná, její obrysy se stále více ztrácejí".

Zbožštěn teprve na koncilech

Na to reaguje jeden z napadených teologů, Hermann Häring. Tento emeritní profesor dogmatické teologie namítá, že teprve velké koncily konané několik století po Ježíšově smrti ho prohlásily za Boha: „Byla to shromáždění všech biskupů tehdejšího státního území Římsko-byzantské říše. Ti přijímali usnesení a po dlouhých diskuzích řekli: Takto budeme mluvit o Ježíši."

Kritické biblické bádání se snaží zjistit studiem pramenů, co můžeme o Ježíši vědět s jistotou. Jisté je jedno: Za svého života nebyl Ježíš uctíván jako Bůh. Ale o tom papež ve své knize nechce vědět. Do evangelií promítá představy koncipované dodatečně.

Ohlazený obraz Ježíše

Hermann Häring: „Jenomže on svým pojetím naznačuje, že celá tato víra v Boho-člověka je obsažena už v Novém zákoně. Zatímco historicko-kritická exegeze zde naléhavě varuje: Opatrně, tak daleko ještě nejsme. Podle běžných známých výroků Nového zákona Ježíš právě není Bůh, nýbrž Syn Boží. Syn Boží se totiž říkalo také prorokům, i králům."

Papež používá historické bádání, pokud odpovídá jeho dogmatu. Ignoruje je, pokud mu odporuje. Jde mu především o to, ospravedlnit římskou církev a úřad papeže. I když se jeho kniha vyznačuje podmanivou jasností a hlubokou religiozitou - obraz Ježíše je především ohlazený, harmonický a velmi niterný. Neukazuje trhliny ani nesrovnalosti. A už vůbec není Ježíš z pohledu papeže rebel, který protestuje proti pohoršující nespravedlnosti světa.

Teologicky viděno krok zpět  

Hermann Häring. „Jenže problém je, že obraz Ježíše jím vykreslený je tak zaokrouhlený a tak harmonický, že se ptáme: Cožpak Ježíš také neprošel vývojem, během něhož byl někdy i rozlícený a pochyboval i o svém obraze Boha?"

Teologicky viděno znamená Ratzingerova kniha o Ježíši krok zpět. Propadá se před stav současného biblického bádání. No a - dalo by se říct. Jenže papež používá svoji moc, aby proti odlišným obrazům Ježíše bojoval. Právě teď Řím veřejně pokáral latinskoamerického teologa osvobození Jona Sobrina za to, že nedostatečně zdůrazňuje Ježíšovu božskou podstatu.

Odmluva se netrpí

Je to zvláštní: Jako Joseph Ratzinger vyzývá autor knihy ke kritickým námitkám. Jako papež Benedikt nestrpí odmluvu. Ale k čemu je diskuze, která připouští jen dogma?

Přeložila Helena Medková

Komentáře

Doufám, že se redakce Getseman s nekatolickými až nekřesťanskými názory Hermanna Häringa neztotožňuje a že je tento článek uveřejněn pouze jako odstrašující příklad toho, kam až může klesnout člověk, který si ve své pýše myslí, že je chytřejší než Sv. Augustin a Sv. Tomáš Akvinský dohromady. Modleme se za něj a za ty, které svými názory ovlivnil.

Pěkně sprostá diskuse, škoda že na stránkách Getseman. Že by dogmatici začali sázet na sprosťárny? Pikantní kombinace.

Bůh, Ježíš Kristus žehnej papeži Benediktu XVI!
Modernisté řvou, takže je ťato do živého.

Myslím si, že pravda je na Haringově straně. P

Myslím si, že historicko-kritická biblická exegéza sa snaží ukázať historického Ježiša z Nazarethu tak, ako sa javí na základe prameňov, nezviazaného dogmami (tým netvrdím, že dogma a historická kritika si vždy odporujú). Nemyslým si, že je to veda škodiaca viere a jednoznačne práve naopak a v tomto prípade si myslím, že pravdu práve Häring. H. Häring je špičkovo vzdelaný teológ a nemyslím, si, že by sa v tomto až tak mýlil. Problém v katolíckej cirkvi, a predovšetkým hierarchie, je, že nie je schopná akceptovať, väčšiu pluralitu názorov. To hovorím ako katolík a člen cirkvi, ktorý v nej žije. Nejde tu o to, tvrdiť, že Häring sa nemôže mýliť, ale o to, že je treba pripustiť, že môže mať pravdu, tak ako treba pripustiť, aj to, že pravdu môže mať aj Ratzinger, proste nie je správne tlačiť nejaký názor na silu a skrývať sa za dogmami. Nejde jednoducho o nič viac, než toleranciu názorov.

Děkuji za Harringovy vynikající postřehy. Nenechte se odradit fanatiky. To oni teď zakejhali, když si někdo dovolil říct něco, co každý, kdo nezavírá oči,vidí. Co se týče Augustina, jako první zneužil slova Písma k ospravedľnění násilí, navíc si vycucal z prstu odstrašující hypotézu dědičného hříchu. Pokud jde o Akvinského, vydal fatální výrok, že podřízenost papeži je nutná ke spáse. Jestliže někdo nutí lidi, aby plošně uznávali za autority pisatele podobných výplodů, není divu, že církev se dostala tam, kde je.

Akvinský a Augustin jsou opravdu ubozí pisálkové, tak ubozí, že kdyby sem napsali příspěvek, tak by ho cenzoři tohoto webu museli vyškrtnout jako fanatický a nehodný zdejších intelektuálů.

zdejší intelektuálové by byly naopak rádi kdyby se měly možnost s alespon s jedním z nich sejít. konfrontace názorů z oblasti teologie a soteriologie by byla překvapující i dnes.nevím jak můze někdo napsat že to jsou pisálkové.

Jestli vidíte Sv. Augustina jako prvního, kdo zneužil
Písmo Svaté k ospravedlnění násilí, jste raněný slepotou.
Zopakujte si především STARÝ ZÁKON a konfrontujte ho s dějinnými událostmi od antiky po současnost, ale zejména
od r.1789, datem organizovaného začátku likvidace křesťanství,
s důrazem na dění 20.století a třeba se oprostíte od modernistického fanatismu, jemuž nejvíce překáží v jeho zkázonosném konání tradicionalismus.
... inu, když Pánbůh dopustí, občas i sekera spustí...
+

Než se budete dále ztrapňovat svými komentáři, měl byste vědět, že Augustinovo rozpoutání násilí nucenými konverzemi pomocí citátu Lk 14,23: "Pán řekl služebníku: ‘Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a přinuť je, ať přijdou..." jakožto první zneužití písma v NOVÉM Zákoně je nepopiratelný fakt, který se vyučuje na křesťanských oborech na univerzitách. A tim se nijak nepopírá skutečnost, že jako obrana proti útokům donatistů bylo násilí třeba, a nezpochybňují se Augustinovy jiné, dobré činy. Pouze se dává najevo, že je špatné do bojů tahat Boha a válčit v jeho jménu. Jako to udělal Urban II, když odstartoval křižácké výpravy slovy "Bůh to chce," a lůza se vydala drancovat do Byzance, nezvána a nevítána byzantskými křesťany, a cestou se cvičila v pogromech na židech v porýnských městech. Též doporučuji přečíst si začátek pamfletu "Mým národům" jako další ukázkové zneužití Božího jména. Pokud někdo chce zlehčovat či přehlížet fenomén zneužívání písem ve jménu Boha, již se přihlásil na stranu zla a ve svém vědomí už nyní sídlí v pekelných sférách, třebaže se vyhlašuje za věřícího.

Stránky