Zprávy

Zemřel abbé Pierre

Paříž (KAP) Abbé Pierre, francouzský „otec bezdomovců", zemřel v pondělí 22. ledna ve věku 94 let v pařížské nemocnici Val-de-Grace. Od padesátých let byl jedním z nej­známějších bojovníků proti sociální diskri­minaci, chudobě a nespravedlnosti.

Abbé Pierre, občanským jménem Henri Antoine Groues, se narodil v roce 1912 v Ly­onu. Během druhé světové války se anga­žoval v odboji proti německé okupaci. Po válce byl až do roku 1951 členem francouzského parlamentu. V roce 1949 založil společenství Emauzy, které se stará o nejchudší z chudých. O několik let později zřídil první azylový dům pro bezdomovce. Za své nasazení pro chudé, bezdomovce a lidi na okraji společnosti získal abbé Pierre několik ocenění. Dvakrát byl navržen na Nobelovu cenu míru.

Kardinál Jean-Pierre Ricard, předseda Francouzské biskupské konference, označil život abbé Pierra za „zdroj naděje pro nás". Podle Ricarda skrze něho Francouzi projevili svou velkorysost, solidaritu a starost o lidi ve společnosti nejvíce znevýhodněné. Spole­čenství Emauzy je svědectvím angažovanosti a humanity, uvedl kardinál. Belgický primas, kardinál Godfried Danneels, označil abbé Pierra za „velikána milosrdenství", který více než půl století ztělesňoval křesťanské poselství lásky.

Papež Benedikt XVI. ve svém soustrastném dopisu uvedl, že abbé Pierre svědčil o lásce Krista k chudým a celý život bojoval proti chudobě. Podle názoru francouzských biskupů ale blahoslavení abbé Pierra není v tuto chvíli na pořadu dne. Je nejspíše nepravděpodobné, protože abbé Pierre vystupoval proti povin­nému celibátu pro katolické duchovní latin­ského ritu a vyslovoval se pro kněžské svěcení žen, čímž se dostal do rozporu s učením katolické církve.

V současné době žije v asi 250 emauzských společenstvích ve Francii kolem 4000 lidí. Do struktury organizace patří mezitím i dílny pro dlouhodobě nezaměstnané, bytová družstva a spolky na pomoc rodinám. Hnutí Emauzy se rychle rozšířilo i do jiných zemí. Už koncem 50. let vznikla nová společenství v latinské Americe, Kanadě, USA a na blízkém Východě. Nyní existuje více než 320 komunit v 39 státech. A dalších asi 120 organizací v 47 státech je se společenstvím Emauzy pro­pojeno. Všechny organizace se věnují potlačování chudoby. Vedle pomoci bezd­omovcům k jejich činnostem patří sbírky oblečení a surovin k získávání darů, přede­vším v rozvojových zemích. Navíc existují vzdělávací programy a projekty v oblasti zdravotní péče a zemědělství.

Úpadek křesťanských hodnot v Německu se zastavil

Berlín (KAP) Podle socioložky Renate Köcherové, vedoucí Institutu pro výzkum veřejného mínění v německém Allensbachu, se po desetiletí proklamovaný úpadek náboženských hodnot v polovině devade­sátých let 20. století zastavil. Už asi tři roky zaznamenává její institut dokonce rostoucí zájem o tyto hodnoty u mladé generace. Zároveň Köcherová vyjádřila pochybnosti, zda jsou církve na nový vývoj připraveny a dokážou tento zájem využít. Měly by proto získat nové sebevědomí. V současnosti se ale církve v Německu věnují hlavně řešení problémů spojených s úbytkem finančních prostředků.

Vzestup křesťanských hodnot není relevantní jen pro církve. I pro celkový spole­čenský vývoj je takový trend velmi důležitý. Křesťané jsou nadprůměrně sociálně a společensky angažovaní, uvedla Köcherová ve svém příspěvku na kongresu křesťanských vedoucích pracovníků v Lipsku, jehož se zúčastnilo více než 3000 představitelů politického, církevního a hospodářského života.

Vyšel „Život s Karolem"

Řím (KAP) Papež Jan Pavel II. nikdy finančně nepodporoval polskou Solidaritu. Za atentátem, který na něho spáchal Ali Agca, podle Jana Pavla II. nestála ani „bulharská stopa" ani turecká mafie, ale spíš KGB. Když papež navštívil Agcu ve vězení, ten ho ani jediným slovem nepožádal o odpuštění, ale hledal vysvětlení, jak mohl jako profesionální zabiják selhat. Jan Pavel II. byl přesvědčen o tom, že za záchranu při atentátu 13. května 1981 vděčí Panně Marii fatimské. Ale přišel na to až postupně, když si uvědomil shodu s datem prvního mariánského zjevení 13. května 1917.

To jsou některé z překvapivých informací obsažených ve vzpomínkové knize kardinála Stanislawa Dziwisze, který byl osobním sekretářem Karola Wojtyly po celou dobu jeho pontifikátu v letech 1978-2005. Kniha je napsána formou rozhovoru, otázky kladl italský publicista Gian Franco Svidercoschi.

Moskevský patriarchát odsuzuje Juščenkovy plány

Moskva (KAP) Moskevský patriarchát ostře zkritizoval iniciativu ukrajinského prezidenta Viktora Juščenska sjednotit tři větve pravoslavné církve na Ukrajině. Moskev­skému patriarchátu podřízená autonomní Ukrajinská pravoslavná církev je jedinou církví na Ukrajině, kterou světové pravoslaví uznává. Kyjevský patriarchát a Ukrajinská autokefální církev uznávány nejsou.

Mezitím zastoupení Ruské pravoslavné církve při Radě Evropy upozornilo na neuspokojivou právní situaci pravoslavné církve na Ukrajině. Od vyhlášení nezávislosti Ukrajiny se církvi nepřiznává právní subjektivita, což přináší mnoho problémů. Jde především o vlastnická práva na pozemky a budovy. Primas autonomní Ukrajinské pravoslavné církve, metropolita Wladimir (Sabodan), v prosinci upozornil Thomase Hammarberga, komisaře pro lidská práva při Radě Evropy, na tuto neúnosnou situaci a informoval ho o tom, že i nadále více než 900 dříve církevních budov slouží k ne­církevním účelům. Je obtížné registrovat navrácené kostely jako církevní majetek. Církve a kláštery zatěžují vysoké daně. Soudní řízení o navracení církevních budov se protahují. Hammarberg podle zastoupení Ruské pravoslavné církve při Radě Evropy vyjádřil velké pochopení a prohlásil, že činnost církve by měla být právně zaštítěná. Měla by nejenom bez problémů uplatňovat svá vlastnická práva, ale má také nárok na zaručení svých dalších práv, uvedl Ham­marberg.

Vatikán o kolaboraci nevěděl

Vatikán-Řím (KAP) Vatikán údajně nebyl dostatečně informován o kontaktech var­šavského arcibiskupa Stanislawa Wielguse s tajnou policií. „Když byl Wielgus jmenován, nevěděli jsme nic o jeho spolupráci s tajnými službami," řekl prefekt Kongregace pro biskupy italskému deníku Corriere della Sera. Wielgus odstoupil v sobotu 6. ledna 2007 před slavnostní inaugurací do pastorační služby poté, co se dostal pod tlak kvůli materiálům tajných služeb z doby komunismu. Podle deníku vnímá Vatikán jako Wielgusovu chybu, že spolupráci dlouho veřejně popíral a že při zkoumání kandidátů na místo varšavského biskupa neinformoval dostatečně Svatý stolec o své minulosti. Wielgusovu připravenost ke spolupráci s tajnou policií nelze zlehčovat. Vyzvědačská činnost byla nabízena „všem", „ale mnozí dokázali odpo­rovat," uvedl Boniecki.

Vlk: Poláci to měli snazší

Praha (KAP, ČTK) Pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk, ve svém prohlášení k odstoupení varšavského arcibiskupa Wiel­guse uvítal jeho demisi jako správný krok, varoval ovšem před povrchním srovnáváním polských a českých poměrů. Historickým komisím v Polsku „jistě nejde jen o to zjistit, kdo spolupracoval," doufá Vlk. „To by bylo trochu povrchní. Aby bylo možno dobře jednotlivé případy zhodnotit, je třeba napřed analyzovat celkovou situaci církve v Polsku za komunismu," upozornil. Katolická církev tam měla totiž podle Vlka daleko více možností než v českých zemích, mohla se více bránit proti útlaku a měla značný vliv. Biskupové byli většinou na svých místech a kněží v nich mohli mít oporu. Existovalo více kontaktů s Vatikánem. „Je třeba zvážit mentalitu, sebe­reflexi vlastního postavení kněží ve společnosti; zvážit sílu tlaku bezpečnosti na církev, na kněze, který podle mého názoru nebyl tak silný jako u nás," uvedl český kardinál. Domnívá se, že ani tajná policie neměla a nemohla mít v Polsku takovou razanci jako v Československu.

Stanovisko kardinála Vlka zaznělo na pozadí podobných nařčení ze spolupráce, která se objevila před Vánocemi na adresu třech členů České biskupské konference. Cílem se stal např. současný předseda biskupské konference, olomoucký arcibiskup Jan Graubner.

„Nepomlouvejme ekumenu"

Salcburk (KAP) Neměli bychom ekumenu pomlouvat a mluvit o době ledové nebo dokonce o nečinnosti, vyzýval arcibiskup Kothgasser při ekumenickém setkání salcburské sekce „Pro Oriente" u příležitosti týdne modliteb za jednotu křesťanů. „Co bylo dříve zcela nemožné, stalo se dnes samo­zřejmým. Lidé z různých církví se spolu modlí, spolupracují, vnímají druhé jako bratry a sestry a už ne jako nepřátele nebo konkurenty," prohlásil Kothgasser. Největší ekumenická událost tohoto roku, 3. evropské ekumenické shromáždění v Sibiu (Ru­mun­sko), bude dalším příkladem pro tento dnes již samozřejmý postoj: „Myslím, že bychom si měli připomínat vše, co už bylo dosaženo, a vytrvale pokračovat v této společné cestě," uvedl arcibiskup. To je podle něho důležité pro společný cíl, „neboť jak mají křesťané hájit mír a smíření ve světě, pokud sami mezi sebou v míru a smíření nežijí?" Přitom není možné zamlčovat, že teologický dialog také naráží na určitou hranici, řekl Kothgasser. „Někdy se zdá, že čím více se církve navzájem přibližují, tím více se obávají, že ztratí jednotou s druhými svou vlastní identitu. Já si ale myslím, že naše sbližování bychom měli vnímat jako vzájemné obohacování," prohlásil salcburský arcibiskup.