Ohňostroj v šest hodin ráno může leckoho překvapit.
Tak i mně, ještě docela neprobuzenému, trvalo během každodenní ranní rutiny
několik minut, než jsem si uvědomil příčinu té
slávy. Bylo to 12. října, v den, kdy Brazílie slaví svátek své patronky „Nossa
Senhora Aparecida". Svátek připomíná objevení malé černé Madony, Panny
neposkvrněného početí, ke kterému došlo v roce 1717 v řece na severu
dnešního státu Sao Paulo. Objevili ji tři chudí rybáři, kteří byli vysláni
nalovit ryby pro místního hodnostáře. Jak
ukázalo množství lidí účastnících se tohoto svátku v Londýně, síla této představy,
jak je lid veden k Bohu, stále působí. . . Po celém světě se setkáváme s podobnými
příběhy, zázračnými nálezy a oddaností k Marii. Množství času, který teologie věnuje Marii,
může růst nebo ubývat, ale je evidentní, že v lidové zbožnosti Maria pro
katolickou náboženskou praxi zůstává na předním místě.
Existují dva základní přístupy k Marii. Jeden
zdůrazňuje její jedinečnosti a odlišuje ji od zbytku lidstva. Druhý přístup se
zabývá tím, čím je Marie typická, jak představuje lidství. Mnoho článků na toto
téma ukazuje, že ideální by bylo sloučit obě dvě pozice. Marie se nemůže stát
druhým Ježíšem, stejně tak nám nemůže být zcela podobná ve vší naší hříšnosti.
Ale ani se od nás nemůže úplně odlišovat, pokud chceme zůstat věrni koncilu v Efezu,
kde byla nezvána Theotokos. To znamená, že může být v každém ohledu
naprosto identická se zbytkem lidstva.
Ať si odpovíme jakkoliv, kult Nossa Senhora Aparecida a
jiné podobné manifestace mariánské zbožnosti po celém světě nám připomínají, že
Marie je ta, která je chudá a na straně chudých. Zmínky o Marii v evangeliích
často vyzdvihují její chudobu - Magnificat, narození jejího syna ve stáji, to,
že přináší oběť v chrámu tak, jako to dělali ti nejchudší, nebo její zájem
o to, aby novomanželé nemuseli být v rozpacích kvůli tomu, že nemají navíc
žádné víno. Můžeme diskutovat o historicitě některých z těchto příběhů, přesto
všechny umisťují Marii do konkrétní sociální a teologické pozice. Poslední místo, kdy se objevuje v Janově
evangeliu pod křížem, ukazuje na stejnou věc. Budeme-li tuto scénu číst v kontextu
s důrazem na komuniální praxi - na solidaritu společenství - dojdeme k závěru,
že Ježíš staví svou ovdovělou matku do klasické kategorie chudých vdov v židovské
tradici a přeje si, aby tak o ni bylo postaráno.
Argumentem může být i to, že se většina mariánských
zjevení přihodila chudým lidem. Vyjmenujme několik případů: Juan Diego v Mexiku
a Panna Marie Guadelupská, již zmiňovaný objev sochy v Brazílii,
Bernardetta v Lurdech, Fatima, Medjugorje. Mimo to podobně jako setkání se
vzkříšeným Ježíšem vedla k misijní činnosti, děje se tak i při zjevování
jeho Matky. Lidem jsou svěřována poselství. Juan Diego je poslán za biskupem, Bernardettě
je sděleno, aby hlásala Neposkvrněné početí, a tak dále. Zjevení se neobjevují
jako potěšení nebo privilegia daná jednotlivci. Jedním z předpokladů, aby
církevní autority uznaly pravdivost zkoumaných zjevení, je právě účinnost
zvěsti. Stávají se lidé, kterým se Panna Maria zjevila, svědky evangelia?
Teologie osvobození a jiné podobné teologie, které chápou
chudé jako prvořadou sílu evangelizace, jsou často odmítány s tím, že jsou
ovlivněné marxismem. Ale pokud já vím, neexistuje žádný dokument Magisteria
obviňující Pannu Marii z kryptokomunismu. A tak i kdybychom chtěli
ignorovat přínos těchto teologií, které vyrostly mimo hranice západního světa,
je ještě obtížnější ignorovat Mariiny postoje. Když si Marie vybírá, koho
pošle, aby zdůraznil některý z prvků křesťanské zvěsti, neobrací se na
bohaté nebo učené, ale na prosté a chudé, tak jak to dělal její syn. Tato skutečnost naznačuje, že při
evangelizaci je třeba vážně mluvit o roli chudých. Pokud totiž byli důležití
pro Ježíše i Pannu Marii, potom bychom se o ně měli zajímat také. Je nezbytné,
aby chudí byli více než pouze pasivní příjemci a předavatelé evangelia. Těm,
kteří žijí v chudobě, musí být umožněno sdílet své zkušenosti o Bohu,
předat dále to, co dobrá zpráva znamená pro ně a pro ty, se kterými žijí.
Existují již některé skupiny, které se snaží dát prostor těmto pohledům, a je
třeba je v tom všemožně podporovat a povzbuzovat.
Často je pro nás jednodušší si myslet, že máme odpovědi na
všechno. Tuto pozici bourá Lukášova Marie, která uvažuje, naslouchá otázkám,
která odpovídá s jistotou víry, ale ne s arogancí těch, kteří otázky
neberou vážně. Přiznat se o vánocích k Ježíši,
který se narodil, žil a zemřel jako chudý, neznamená zpívat slávu chudobě jako
takové nebo si dovolit nějakou formu morální nadřazenosti vůči chudým, ale je
to výzva pro nás v našem blahobytu, nás, kteří přijímáme systémy, které
způsobují chudobu. Znamená to být zajedno s Marií, která uchovává tyto
věci ve svém srdci.
The Month, prosinec 1996, přeložil Jan Kirschner
Komentáře
Matka chudých
Moc pěkný článek.
Na exerciciích jsem shlédl dokument o putování sochy P.Marie Matky chudých z Banneux
http://www.banneux-nd.be
do Nigerie, kde před dvěma lety hrozila občanská válka. Sochu tam přivezla s. Barbara z Katol. společenství Dvou Srdcí Lásky Ježíše a Marie - jako pasažérku na sedadle v letadle vedle sebe. Byla inspirována hlasem, který ji probudil ze spánku. Při sledování filmu jsem si uvědomil, že bychom Marii Matku chudých potřebovali u nás taky. Pro ty bezdomovce, kteří přicházejí do nějakých center i pro ty chudé nevěřící, kteří nemají za kým jít. V dokumentu je zaznamenáno vřelé přijetí sochy, putování v Nigerii na Sv. horu Ugwu-nso a odtud do 600 km vzdáleného noviciátu Dvou Srdcí Lásky. Nakonec se divák dozví, že situace v Nigerii se navzdory velkým obavám nečekaně uklidnila.