Maria, matka
Ježíšova, má snad nejrozporuplnější hodnocení mezi všemi
velkými osobnostmi křesťanských dějin. Na jednu stranu vynášena
doslova do nebes, obdařována tituly jako „Bohorodička" a
„Spoluvykupitelka", opřádána zbožnými legendami. Na druhou
stranu záměrně opomíjena, považována za pouhou „katolickou
modlu", dokonce urážena. Je to možná známka toho, že více
než o její vlastní život - o kterém toho mnoho s jistotou
nevíme - se křesťané zajímají o Marii jako o cíl svých
projekcí nebo jako o jakýsi prapor, který je sám o sobě vcelku
prázdný, a jejich ideologie ho tedy může něčím popsat a použít
pak jako bojovou zástavu.
Máme v tomto
čísle dva články, které se dotýkají obou těchto aspektů
Marie. Susan A. Rossová v textu „Maria - bytost lidská, ženská,
božská?" se zabývá spíše ideologickou rolí Panny, tentokrát
nikoli v kontextu boje mezi konfesemi, ale v kontextu jak feminismu,
tak proti-feministického tažení konzervativních teologů. Snaží
se najít odlišnou pozici a brát v úvahu roli Marie zejména v
lidové zbožnosti; snaží se překročit jak tendenci některých
feministických teoložek sundat Marii z piedestalu a učinit z
ní „jen" model silné ženy, tak i snahu Říma Matku Páně
teologicky povýšit do nebetyčných výšek a přitom v jejím
lidství vidět „jen" příklad dokonalého následování
a lásky vždy obrácené k druhému, který by měl být
vzorem ženství pro všechny ženy.
Druhý mariánský
článek, „Panna Maria Lurdská - víra a komerce v mariánském
poutním místě" od Suzanne K. Kaufmanové se naopak týká spíše
„projektivní" stránky mariánské víry: na příkladu lurdské
pouti ukazuje provázanost lidové zbožnosti, církví
organizovaného poutnictví a komerce zaměřené na produkci
náboženských předmětů a náboženských zážitků. Vyznění
je nečekaně smířlivé pro komerci - dokonce i pro ony sádrové
figuríny, nad nimiž zapláče srdce každého znalce umění,
dokonce i pro cukrové pastilky s obsahem kapky lurdské vody, jež
umožňují „přivézt přátelům a příbuzným doma naprosto
autentické vzpomínky na pouť, jíž zúčastnit se bylo dopřáno
toliko privilegovaným". Neboť, jak soudí autorka, „komerční
charakter Lurd nebyl nikdy příznakem povrchnosti nebo zániku
autentické spirituality. Materiální stránka poutní praxe slouží
i dnes uspokojování náboženských potřeb - a to způsobem,
který má co říct moderní společnosti."
Tak či onak to,
co by nemělo zapadnout za složitými teologicko-ideologickými
spory ani za tovární velkoprodukcí sádrových sošek v modrém
plášti, je to málo, co o Marii s jistotou víme: Její „fiat",
její „ano" k Bohu a k Ježíšovi. Nikoli krátká odpověď
nebeskému poslu s liliovou snítkou v ruce zalitému paprsky Ducha,
jak scénu rádi malovali renesanční malíři - to je jen
teologické zhuštění, mytologizací zabarvené shrnutí. Ale ono
velké „ano", ke kterému se celý život dopracovávala přes
pochybnosti, ba nepochopení poslání kazatele Ježíše, přes
bolest a osamocení Ježíšovy smrti, přes zmatek a nejistotu
prázdného Ježíšova hrobu. Prostá židovská dívka Marjam,
která musela až do konce projít cestu utrpení svou vlastní,
svého národa, svého ženství i celého lidstva, a která touto
cestou prošla s vírou v Hospodina, jenž zachraňuje: To je
skutečný důvod, proč o ní my křesťané můžeme mluvit jako o
své Hvězdě mořské, která nám ukazuje správný směr, směr
Kristův. Bez modlářské pověrčivosti, bez senzacechtivosti
obchodníků se zázraky, bez ostnů ideologických polemik. Příběh
Marie je pašijový příběh, může být správně chápán jen ve
stínu kříže a ústí v jasu Vzkříšení.
Poslední komentáře