Simon Philip de
Vries byl nizozemský rabín, spisovatel a sionista. Jeho
nejslavnější literární dílo, Židovské obřady a symboly,
které nyní vydalo česky nakladatelství Vyšehrad, vznikalo na
přelomu dvacátých a třicátých let 20. století jako seriál
článků o židovství pro noviny Haarlemsche Courant. Krátké,
srozumitelné a procítěné texty byly určeny jak široké
veřejnosti, tak asi (a především) sekularizovaným čtenářům
se židovskými kořeny, kterým měly připomenout krásu a hloubku
vlastních tradic. Poslechněme si třeba závěr popisu pátečního
večera: „Naneštěstí nemohu upřímně potvrdit, že všichni
Židé tráví páteční večer výše naznačeným způsobem.
Skutečnost vypadá často docela jinak. Tolik se o toho už
vytratilo, ale zároveň se ještě mnoho udrželo. Většina rodin
zůstala věrná alespoň světlům a šabatové pokrývce a snaží
se zachytit něco z klidné a zbožné nálady. Ostatní, kteří
šabat už nedrží, ale kteří jej poznali a pamatují si na jeho
tichou záři, se za tím, co nechali za sebou, ohlížejí jako za
ztraceným rájem." Rabín Simon de Vries zemřel roku 1944 ve věku
73 let spolu se svou ženou v koncentračním táboře Bergen-Belsen
a nedožil se ani náznaku toho, oč prosí modlitba kadiš, kterou
tak krásně popsal, a co bylo jeho vlastní velikou touhou: „Kéž
je Jeho vláda založena za vašeho života a za vašich dnů a za
života celého domu Izraele, brzy a v krátkém čase!" Svět
evropských Židů, jejich zbožných tradic a zvyků, za jeho života
oslabený sekularizací a do základů otřesený nacistickým
řáděním, však i díky němu k nám promlouvá dodnes.
Brněnské Centrum
pro studium demokracie a kultury se rozhodlo přejmenovat časopis
Proglas na dvouměsíčník Kontexty a poněkud pozměnit jeho
profil - nyní se vedle umění a náboženství bude zabývat i
sociálními, politickými a filozofickými otázkami, a tedy zčásti
„pohltí" i dosavadní Revue Politika, jejíž vydávání v
papírové podobě bylo zastaveno a která dále přežívá jen na
internetu. První číslo Kontextů 1/2009 právě dorazilo na stoly
čtenářů, a třebaže je na zásadní hodnocení brzy, zdá se
jeho podoba šťastná. Velký téměř čtvercový formát a přílohy
na křídovém papíře umožňují kvalitní prezentaci grafických
uměleckých děl, zatímco rozsah časopisu dává možnost tisknout
i rozsáhlejší odborné texty. A protože obsahem má být
především to, co se líbí třem zkušeným editorům - Petru
Fialovi, Jiřímu Hanušovi a Františku Mikšovi - lze po obsahové
stránce čekat inspirativní čtení se širokým, ale přesto
ideově ukotveným záběrem. Přejeme staronovému časopisu dlouhý
život, přízeň čtenářů a mnoho uměleckých i intelektuálních
objevů na jeho stránkách.
Poslední komentáře