Jste zde

205 - květen 2009

Hedvika Slezská (z Andechsu)

Svatá Hedvika, patronka Slezska (1174 Andechs - 1243 Třebnice), je jednou z řady vel­kých žen, které v době, jež něžnému pohlaví nikterak nepřála, dokázaly díky své zbožnosti a sebevědomí pozměnit - minimálně na lokální úrovni - běh dějin.

Hedvika se narodila v Bavorsku, v rodině hrabat z Andechsu. Pocházela z osmi sourozenců, z nichž se do dějin vrcholně středověké Evropy zapsaly zejména ženy: jedna její sestra - Gertruda - se stala manželkou uherského krále Ondřeje II. a matkou sv. Alžběty Uherské (Durynské); druhá sestra - Anežka - se stala druhou, neprávoplatnou manželkou francouzského krále Filipa II. Augusta, poté, co tento zapudil svoji první ženu. Až na nátlak papeže, který v boji proti králově bigamii dokonce uvalil interdikt na celou Francii, se Filip manželství s Anežkou vzdal. Třetí z dcer se stala abatyší kláštera benediktinek v Kitzingen, kde strávila svá mladá léta i Hedvika.

Podle plánu svého otce Bertolda VI. se měla Hedvika stát manželkou Toljena Tohua, syna srbského knížete Miroslava. Tento sňatek měl upevnit říšsko-srbskou spolupráci v době III. kruciáty. Ze svatby ovšem sešlo a Hedvika byla ve svých 12 letech provdána za Jindřicha I. Bradatého, čtvrtého syna slezského vévody Boleslava Vysokého. Hedvika se rozhodnutí bez protestů podřídila a z aktu sňatkové politiky tak vyrostl svazek, který je v hagiografii považován za vzor pravého křesťanského soužití muže a ženy, naplněného vzájemnou láskou, úctou, odevzdáním i odříkáním.

Půl druhého desetiletí pak strávila Hedvika s Jindřichem v poklidném ústraní velké politiky, povila čtyři děti a zároveň započala s charitativní činností, která jí později vynesla již za života pověst svatosti. V r. 1201 se Jindřich shodou historických okolností ujímá panování nad Slezskem, a Hedvika se tak stává vévodkyní. Svojí moudrostí, zbožností a odvahou vládu svého muže podstatně poznamenala.

V r. 1209 se na její žádost oba manželé rozhodli pro život ve zdrženlivosti a slib čistoty složili do rukou vratislavského biskupa. Vévoda přijal tonzuru a po vzoru cisterckých konvršů si nechal narůst plnovous, kterému vděčí za své přízvisko. Hedvika se věnovala zejména zakládání řeholních domů - podle místních tradic ji za svoji zakladatelku považuje plných 20 slezských klášterů. V r. 1202 založila klášter cisterciaček v Třebnici - první ženský klášter ve Slezsku. Funkci abatyše zde zastávala Hedvičina dcera Gertruda, do jejíchž rukou složila sama Hedvika po smrti vévody Jindřicha v roce 1238 řádové sliby.

Klášter v Třebnici se tak stal jejím posledním útočištěm a poté, co zde v r. 1243 zemřela, také místem posledního odpočinku a centrem rychle se rozvíjejícího kultu. Jeho propagátorkou byla právě abatyše Gertruda, která se dožila ještě svatořečení své matky a jejího povýšení na oltář (1267).

Hedvičinu oddanost a nevšední odvahu ilustruje událost, která se odehrála r. 1229. V rámci tahanic o polský trůn byl Jindřich Bradatý úkladně zajat a uvězněn Konrádem Mazov­ským. Hedvika se neprodleně vydala na dalekou cestu, aby byla svému muži oporou v těžkých chvílích. Její jednání přitom učinilo na Konráda takový dojem, že Jindřicha (ovšemže za nemalé výkupné) propustil. Hedvičiny další činy - snižovala berně, trvala na spravedlivých soudech, založila a podporovala špitál pro nejchudší a v době neúrody rozdávala z dvorských zásob nejnutnější potraviny - jí vynesly přízvisko „matka svého lidu". Na znamení pokory a soucitu s chudými prý nenosila Hedvika boty, a to ani v zimě. Jindřich se však postaral o to, aby Hedvice promluvil do duše její zpovědník. Poslušná Hedvika skutečně od té doby boty nosila - na provázku přehozené přes rameno...

Postava andechské kněžny se stala také symbolem germanizace Slezska, do počátku 13. století osídleného převážně slovanským obyvatelstvem. Fridrich II. Veliký nechal v Berlíně pro potřeby katolické emigrace z Pruského Slezska postavit r. 1773 kostel sv. Hedviky, který je dnes metropolitním kostelem berlínského arcibiskupa. Sv. Hedviku měli ve zvláštní úctě také němečtí pováleční vysídlenci. Dnes je Hedvika mj. patronkou německo-polského usmíření.

Jan Klípa