„Nouvelle théologie“ na Slovensku

Sdružení Teofórum ve spolupráci s Nadácií Antona Tunegu a Hanns Seidel Stiftung pořádalo 27.-28. 8. 1999 ve Sielnici u Sliače už 5. sympózium z cyklu „Evropští myslitelé". Zatímco předchozí ročníky měly za téma jednotlivé velké postavy evropské teologie (Guardini, Rahner, Metz, Kasper), tentokrát byly přednášky věnovány teologickému proudu označovanému jako „Nouvelle théologie". Teologové z tohoto okruhu významně přispěli k obnově katolické teologie a připravili cestu II. vatikánskému koncilu.

Pavol Mikluščák v úvodní přednášce celkově charakterizoval „Nouvelle théologie" jako hledání moderní tváře křesťanství a církve. Za společné důrazy obnovného hnutí lze označit návrat k bibli a patristice, kontakt se soudobým filozofickým myšlením a kontakt se životem současných lidí. Překonání dominantního vlivu neoscholastiky v teologii umožnilo přiblížit víru životu. Vztah církve ke světu přednášející přirovnal k obousměrné ulici - církev nejen učí, ale i se učí.

O přínosu Henri de Lubaca pro současnou biblickou hermeneutiku referoval Miroslav Varšo. Rozvedl některá důležitá témata a v diskusi upozornil, že není pouze jedna biblická teologie, ale že existuje mnoho různých biblických teologií, které poskytují různé obrazy jedné skutečnosti.

Peter Miščík ve své přednášce brilantně shrnul nejdůležitější aspekty teologie Hanse Urs von Balthasara. Nejvíce mne zaujala pasáž o Bohu, který se opuštěnému hříšníkovi zjevuje v podobě bezmocného Ukřižovaného jako ještě opuštěnější bratr.

O Yvesu Congarovi a jeho vlivu na obnovu katolické teologie přednášel královéhradecký biskup Dominik Duka. Vyzdvihnul Congarův přínos pro pneumatologii, eklesiologii, ekumenismus a teologii laikátu. Připomenul dějinnou podmíněnost teologických formulací a dogmatických výpovědí. Osobně mě v přednášce zaskočil názor o nutnosti vytvořit zcela univerzální teologii, aby byla pevným jednotícím základem v pluralitě teologií, která dnes mnohé naplňuje pocitem nejistoty.

Filozof Ján Letz poskytnul ve své přednášce fundovaný exkurs do myšlení Teilharda de Chardin. Jedním z nejdůležitějších aspektů Teilhardova přístupu byl dialog mezi vírou a vědou, zvláště evolučním myšlením. Kromě diskuse, ve které zazněly některé důležité výhrady k Teilhardovu myšlení, mě oslovila pasáž o křesťanské lásce ke světu. Měli bychom milovat svět - ne sentimentálně a pateticky, ale střízlivě, tvořivě, svobodně, důsledně až k smrti a ve víře ve zmrtvýchvstání.

V poslední přednášce se Imrich Sklenka nechal inspirovat Congarem k zamyšlení nad duchovní zkušeností. Poznání má kořeny ve zkušenosti, ne v povrchní, ale v duchovní zkušenosti. Ta je podle Congara duchovní ne proto, že je nemateriální, ale protože je oduševnělá Božím Duchem - jde o zkušenost Ducha. Dialogický charakter poznání vyžaduje důležitý aspekt - zkušenost svobody. Není důležitá pouze láska k pravdě, ale i láska ke svobodě. V diskusi neztrácíme úctu k pravdě, ale právě z úcty k pravdě musíme milovat diskusi.

Moderátor sympózia Karol Moravčík v úvodu vzpomněl čísi povzdech, že na Slovensku se nedělá teologie, ale pouze se sledují koleje, kam vedou. Toto mínění má však pravdu jen z části. Většina příspěvků na sympóziu prokázala, že je dobré se podívat zpátky. Ne však proto, abychom se na minulou teologii fixovali, ale abychom se nechali inspirovat v hledání moderní tváře křesťanství a teologie, která bude vždycky a stále nová. Mnohým slovenským teologům se to daří. Bohužel mnoha z nich není dnes na Slovensku umožněno působit na teologických školách. V tom je jejich osud podobný osudu velkých postav „Nouvelle théologie".