Na konci loňského roku 2011 došlo ke
dvěma věcem hodným zaznamenání z hlediska českého křesťanství.
První z nich je smrt dvou bývalých
předních disidentů, básníka Ivana Martina Jirouse a dramatika a
politika Václava Havla. O jejich významu pro stát, národ a
kulturu již bylo řečeno mnoho a svou vděčnost vůči nim za
současnou politickou a náboženskou svobodu si jistě ještě
budeme připomínat. Méně se připomíná jejich význam pro
náboženství. Ostatně ani jeden z nich nebyl právě vzornou
ovečkou církve. Oba nekonformní kumštýři se asi cítili lépe v
restauračním zařízení než v kostele a názorově se také možná
leckdy rozcházeli s tím, co se nám předkládá z Vatikánu.
Jejich dílo i jejich občanské postoje však přesto dosvědčují
jak vědomí Nejvyššího a jeho vedení, tak i plné nasazení pro
mnohé z křesťanských ideálů, třeba pro ten, který Ježíš
vyjádřil slovy „pravda vás osvobodí" (Jan 8,32). Neznamená
to, že bychom si zejména Havla mohli my křesťané úplně bez
výhrad přivlastňovat. Ale znamená to podle mě, že bychom si
měli lépe přivlastnit my sami některé jeho vlastnosti. A lépe
si uvědomovat, že víc než formální pravověrnost znamená
srdce, které naplno hledá pravdu, lásku, krásu a spravedlnost.
Druhou událostí hodnou zmínky je
vyhlášení výsledků sčítání lidu. Přesnější údaje
najdete na obálce tohoto čísla Getseman. Počty těch, kdo se
hlásí k některé z hlavních církví, opět výrazně poklesly.
Sarkasticky lze poznamenat, že jedinou dobrou zprávou je, že tímto
tempem již dále klesat nemohou - příštím sčítáním bychom
se totiž dostali do záporných čísel.
Zčásti je pokles členstva jevem
spíše optickým. Řada lidí se totiž prostě nevyjádřila, řada
využila možnost přihlásit se k „bezkonfesní" víře.
Návštěvnost kostelů ve skutečnosti zůstává stále přibližně
stejná. I sám fakt ovšem, že tak rychle klesá počet lidí,
kteří jsou ochotni se přihlásit k církvi, je ovšem smutný,
alarmující. Zrovna tak je varující, že asi tři čtvrtě milionu
Čechů se považuje za věřící, ale nedokázalo si vybrat z
pestré nabídky církví a náboženských společností ani
jedinou, ke které by byli ochotni se přihlásit. Je za tím asi
směs nedůvěry, neinformovanosti, předsudků a vzájemného
nezájmu: „anonymní věřící" nic od církví nečekají, a ty
zase oslovují hlavně své vlastní členy.
Hlavním tématem prvního čísla
Getseman v roce 2012 je ortodoxie čili pravoslaví. Začínáme
velkým rozhovorem se znalcem křesťanského Východu, polským
teologem Waclawem Hryniewiczem. Mimo jiné velmi výstižně popisuje
zdroje a příčiny vzájemné nedůvěry mezi pravoslavnými a
katolíky. Druhý článek se zabývá místem pravoslaví v moderním
pluralitním světě a jeho autorkou je Ina Merdjanova. A konečně
třetí, volněji související text napsal Otto Hermann Pesch a
zabývá se klíčovou ekumenickou otázkou, problémem papežství.
Poslední komentáře