V lednu se modlíme za jednotu
křesťanů. Před 2. vatikánským koncilem se to jmenovalo
„unionismus", tj. římskokatolická církev je jedinou cestou ke
spáse. Všichni ostatní žijí v bludu, mají odložit své
falešné mylné náboženství a podrobit se papeži. Koncil však
nastolil „ekumenismus". Lidé rozbili zlatonosný kámen pravdy,
každý si odnesl jeho kus i se zlatem. Musíme se dát dohromady,
aby nikomu nic nechybělo. Co máme my, nemají oni, co mají oni,
nemáme my. Zdálo by se, že je tak vše vyřešeno a to podle
příkladu Krista samého. On dával „pravověrným" Židům za
příklad jimi opovrhované lidi jako Samařany, Syrofeničanku,
pohany. Jenže pyšný pán Středověk se pasoval nad Krista: my
jsme jediní praví! A připodobnil se tím farizeům. A hle - 50
let po Koncilu tu máme zase vyznavače unionismu (viz. Parlamentní
listy - Semín - 3.7.2011, nebo časopis „Světlo" 1993 -
2011). Modlíme se za jednotu jsouce sami rozděleni. Zase někdo
určuje, kde vane Duch svatý a kde ne. Jenže Ježíš řekl, že
vane, kam chce, a my ho chtě-nechtě najdeme i pod jinou střechou
než jen pod tou naší.
Abychom nebyli pokrytci, ale žili
v pravdě: země, tzv. katolické - Itálie, Francie a
Španělsko - propadly komunismu; navíc Itálie, Španělsko a
Portugalsko fašismu. Ještě dnes je každý čtvrtý italský
katolík členem komunistické strany. Proč se to nestalo v zemích
protestantských?
Dne 2. 12. 2011 byl zveřejněn index
korupce v EU. Takřka čisté jsou protestantské země i
anglikánská Austrálie. Zato zle jsou na tom země tzv. katolické
(raději nejmenuji). Modleme se tedy my katolíci za jednotu ve velké
pokoře - a s díky za koncil.
Poslední komentáře