Josef Stepling

Vídeňští osvícenci s jesuity obvykle bojovali. Někteří však byli i na jejich straně, byť se setkávali s výhradami ze strany vedení Tovaryšstva. K takovým patřil Josef Stepling.

Narodil se 29. 4. 1716 v Řezně. Jeho otec, Vestfálec, byl diplomat, matka byla Češka. Po otcově smrti se přestěhovali do Prahy,kde Josef studoval na jezuitských školách. Měl nadání pro exaktní vědy, rozvíjené učitelem matematiky P. Sykurou. Už v šestnácti letech dokázal vypočítat podle tabulek de la Hireových zatmění Měsíce, k němuž došlo v Praze 5. 5. 1733. To přispělo k tomu, že byl ještě v témže roce přijat do jezuitského řádu. V letech 1734–1735 absolvoval noviciát v Brně, 1736–1738 filozofická studia v Olomouci. Při studiu se potýkal s konfliktem mezi svým přírodovědeckým způsobem uvažování a scholastickou orientací výuky.

Po studiích, která si doplňoval soukromým studiem protestantských myslitelů Leibnize a Wolffa, působil v Kladsku a Svídnici jako učitel na jezuitských gymnáziích. Po návratu do Prahy studoval v letech 1742–1746 teologii. V letech 1743–1745 vedl čilou korespondenci s Wolffem. Spojoval je mj. zájem o čínské myšlení, jež tehdy bylo považováno za pohanské, což způsobilo oběma učencům nemalé problémy. Protestantský filosof se dozvídal od mladého jesuity o řádové teologii, Stepling zase přijímal podněty jeho a Leibnizových myšlenek. V roce 1747 byl Stepling vysvěcen na kněze a odešel na třetí probaci do Jičína.

Po návratu začal přednášet matematiku a fyziku, když předtím odmítl roku 1748 vedení pražské katedry filosofie, protože nechtěl vyučovat aristotelovskou filosofii, jež byla proti jeho přesvědčení. Na jeho žádost mu povolili přednášet pro spolubratry matematiku a fyziku v newtonovském duchu, navíc jej jmenovali ředitelem matematicko-fyzikálních studií na pražské univerzitě. V roce 1751 se významně zasloužil o vybudování klementinské hvězdárny a stal se jejím prvním ředitelem. Ze svého dědictví založil v Klementinu i matematickou knihovnu a nakoupil přístroje pro hvězdárnu. Díky Wolffovi se stal známým ve vědeckém světě. Mezi jeho žáky patřili četní pozdější ředitelé hvězdáren, jako např. Ziebrowski ve Vídni a Wendlingen v Madridu. Na univerzitě zavedl pravidelná setkání vyučujících z filozofické fakulty. Součástí byla přednáška, většinou Steplingova, a diskuse. Tématem bylo např. „Co je příčinou barometrických změn?“, „Jaké jsou nejlepší teploměry?“, „Odkud se bere ve vzduchu elektřina, napájející kovové tyče?“

Steplingova činnost neunikla Van Swietenovi, který s ním počítal v reformách školství. Proto se Stepling v roce 1753 stal ředitelem na filosofické fakultě v Praze. V roce 1763 byl tohoto úřadu zproštěn, ale dostal místo ředitele přírodovědecko-matematického oddělení, které bylo v rámci reforem odděleno od filosofické fakulty, a zde setrval až do smrti. Byla mu byla ponechána profesura i po zrušení jezuitského řádu, ačkoli byli jesuité výslovně vyloučeni z úřadu ředitele studií. Kromě toho mu bylo svěřeno vedení vyššího školství v Čechách. V novém duchu vychoval budoucí učitele matematiky a fyziky na pražské univerzitě (např. Jana Tesánka, Antonína Strnada a F. J. Gerstnera). Kromě Wolffa udržoval kontakty s dalšími vědeckými kapacitami své doby – mj. s J.-A. Nolletem, L. Eulerem a R. Boškovićem. Kromě jiného se stal se členem Společnosti pro orbu a svobodná umění v Čechách, založenou dvorským dekretem Marie Terezie v roce 1767, a dále Soukromé učené společnosti pro rozvoj matematiky, vlasteneckých dějin a přírodovědy z roku 1773, z níž se později vyvinula Královská česká společnost nauk.

Problémy, jak skloubit spolupráci s vídeňskými kruhy a členství v řádu, který byl od roku 1752 systematicky vytlačován ze svých posic zvláště ve vyšším školství, ukazuje korespondence Steplinga s  generálním vikářem řádu P. Timonim. Stepling zastával jasně a otevřeně katolické osvícenství; Timoni se mu neodvažoval odejmout důvěru, protože se obával, kdo by přišel místo něj.

Kondolence po Steplingově smrti v roce 1778 posílal celý tehdejší vědecký svět. Jeho památce nechala v roce 1780 zřídit Marie Terezie pomníček od sochaře Ignáce Platzera, který dnes stojí na dvoře Klementina. Stepling ovlivnil Josefa Dobrovského, Ignáce Cornovu a celou řadu exjezuitů a svých bývalých žáků.