263 - září 2014

Jezte z toho všichni, ale...

Ježíš při poslední večeři pozval všechny, aby lámali chléb a pili kalich vína na jeho památku: „Vezměte a jezte z toho všichni.“ Řekl opravdu „všichni“, a ne třeba „všichni, kteří máte po ruce kněze“. Ať už hodnotíme spory kolem práva slavit eucharistii jakkoli, neměli bychom zapomínat, že zakladatelské pozvání Páně se vztahuje na všechny a každého, kdo má zájem si památku Kristovy oběti zpřítomnit. Církve mají právo a povinnost slavení památky Páně regulovat, aby nedocházelo k nepřístojnostem a pohoršení. Tato regulace však musí sloužit tomu, aby se památka Páně uchovala čistá, ne jen tomu, aby se prosadila něčí moc nad někým v zájmu moci samotné.

Martin Vaňáč v úvodním článku tohoto čísla o jednom sporu kolem eucharistie informuje. Týká se katolické modlitební skupiny v sousedním Rakousku, která byla zvyklá slavit doma eucharistii s knězem, a když kněz umřel, členové prostě pokračovali v lámání chleba a žehnání kalicha i bez něho. Když se záležitost (snad kvůli troše exhibicionismu členů skupinky) ocitla v médiích, nastal v církvi poprask. Hostitelé, manželé Heizerovi, byli exkomunikováni na základě paragrafu církevního práva, který laikům zakazuje předsedat mešní slavnosti.

Předpokládám, že kdybychom žili někdy kolem roku 150, tyto problémy by nevznikly. Domácí církve byly běžné a jejich hlavy měly možnost eucharistii vysluhovat. Od té doby kolem této věci vznikla řada předpisů, obvykle jako reakce na nevhodné postupy různých jedinců a církevních obcí. Mají hlavně zabránit, aby eucharistii nepředsedali samozvanci s nečistými úmysly. Tento dobrý smysl ovšem zákonitě doprovází i nežádoucí účinek: předpisy tím zároveň zabraňují, aby večeři Páně legálně slavili i lidé s náležitými úmysly, kteří nemají po ruce pověřeného kněze. Zejména vzhledem k tomu, že kněží je na řadě míst příliš málo, stává se předpis překážkou toho, aby věřící mohli snadno plnit příkaz Páně, citovaný shora. Jako by církev za Kristovo všeobsáhlé pozvání kladla veliké ALE.

Mimochodem vlivný italský biskup Nunzio Galantino naznačil, že by přístup k eucharistii měly dostat „nekonvenční páry“, rozuměj např. znovu sezdaní rozvedení. Píšeme o tom v poznámce ke konci čísla. Manželé Heizerovi jsou, pokud vím, párem konvenčním, přesto i oni a jim podobní by měli být zahrnuti.

Ještě si dovoluji upozornit na text o případu biskupa Tebartze-van Elsta od Johannese Hoffmanna. Jde o biskupa z Limburku, který promrhal několik desítek milionů eur a dobrou pověst své diecéze, aby si vystavěl památník v podobě nádherného diecézního centra poblíž katedrály. Už jsme o tom několikrát psali. Johannes Hoffmann se snaží z případu vyvodit poučení pro celou církev. Jeho hlavní závěry jsou, že by v diecézích měla být posílena role synodálních grémií, aby se předešlo nesprávnému rozhodování samotného biskupa – Tebartz-van Elst totiž své diecézi vládl bez ohledu na předpisy v podstatě diktátorsky. A dále by měli místní laici i kněží mít větší možnost ovlivnit výběr biskupů. Kdyby v Limburku bývali biskupa volili věřící, Tebartz-van Elst by úřad asi nikdy nezískal.