Několik poznámek ke knize Pavle Ondrej: Odtajnená!

Tajná cirkev, Pôsobenie skrytej církvi na Slovensku před a po roku 1989, Michal Vaško – Vydavateľstvo Prešov, 2022; ISBN 978-80-8198-051-0; 191 str.

Kniha představuje upravené vydání rigorózní práce obhájené v r. 2021 na Pedagogické fakultě Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici. Těžištěm práce jsou kapitoly 4. Pôsobenie skrytej cirkvi na území Slovenska pred rokom 1989 a 5. Pôsobenie skrytej cirkvi po roku 1989 na území Slovenska. Úvodní tři kapitoly jsou rešeršní povahy: 1. Stanovenie témy, 2. Teológia cirkvi a 3. Historické okolnosti vzniku skrytej cirkvi a zřejmě měly význam jako součást dizertace, aby autor prokázal schopnost uvést téma práce do kontextu s obecně známými poznatky. Jednotlivosti zde uvedené by bylo možné teologicky disputovat. Podobně zařazení poslední kapitoly 6. Prínos skrytej cirkvi do života všeobecnej cirkvi bylo možná učiněno i pro to, aby dílo splňovalo požadovanou strukturu. Tato kapitola je členěna podle jednotlivých teologických disciplín (eklesiologie, sakramentologie, liturgika, morální teologie, ekumenismus, spiritualita). V každé podkapitole je vždy nabídnut úzký fragment patřící do daného oboru.

Kniha přehledným a čtivým způsobem představuje fenomén skryté církve na Slovensku (s přesahy na Moravu i do Čech). Jádro knihy lze tedy kladně hodnotit jako určitou kroniku života ES na Slovensku představující její jednotlivé ordinované protagonisty a jejich působení. Je vytištěna na křídovém papíře s řadou fotografií. Nové jsou údaje o větvi skryté církve údajného biskupa Daniela Važana (str. 143-147), kterého prý konsekroval František Tomášek v r. 1988. To lze téměř vyloučit, autor tuto větev popisuje realistickým způsobem.

Nejsou mi osobně zřejmé důvody, které vedly ke zmínce o existenci biskupa (biskupů), o kterých se neví a kteří se nikde po r. 1989 nepřihlásili (str. 137). Pro diecézní biskupy na Slovensku je to spíše výzvou takové lidi odhalovat a „umravňovat“. Připomeňme, že svého kolegu Róberta Bezáka, který se jen trochu od nich odlišoval svou otevřeností ke světu, sesadilo bratrstvo diecézních biskupů (Babjak, Bober, Galis, Judák, Orosch, Rábek, Rusnák, Zvolenský) a stačilo jim k tomu jen pár spolupracujících úředníků na Kongregaci pro biskupy. Církevní právo, které má chránit nespravedlivě obviněné, nepomohlo. I papež je na ně krátký, sice osobně za Bezákem stojí, ale takříkajíc zločinné rozhodnutí zvrátit nedokáže. Tato i podobné jiné poznámky v knize mají patrně upozornit na to, že tradice Skryté církve je na Slovensku stále živá.

Pokud bych knihu hodnotil z hlediska hodnocení minulosti skryté církve a jejího přínosu pro budoucnost církve, pak se zdá, že se kniha zaměřuje především na právní zakotvení. To je důležité, ale důležitější jsou jistě životaschopné podněty pro zvěstování evangelia a život církve pro ty, kteří se do veřejných církevních struktur z nejrůznějších důvodů nevejdou. Takových lidí neustále přibývá. Pro církev (veřejnou i skrytou) není rozhodující, kolik má kněží či biskupů, ale kolik má křesťanů, kteří jsou ochotni svou víru sdílet s ostatními ve formách, které se zde nabízejí…

Možná by bylo vhodné ukázat, v rámci objektivity, i negativní zkušenosti, které skrytá církev přinesla. Tím, že je práce psaná příslušníkem skryté církve, jakoby „zevnitř“, tento pohled chybí.

Měl jsem příležitost přečíst dizertační práci před vydáním knihy a zaslat připomínky autorovi. Týkaly se pouze událostí, které jsem zažil, netroufal jsem si komentovat jiné okolnosti. Autor se snažil připomínky zohlednit, ale k objektivitě to prospělo jen částečně. Nepodezírám jej, že by chtěl některé okolnosti zkreslovat, ale buď jsem připomínky nenapsal dostatečně srozumitelně, nebo autorovo předporozumění znemožnilo uchopit skutečný obsah sdělení.

Jedna z podkapitol poslední kapitoly nazvaná „Liturgika: liturgia ako communio“ (str. 160-1) se svou strukturou i obsahem kryje s mojí přednáškou v Trenčanských Teplicích, jejíž písemná podoba se nachází v knize Zrod, život a budúcnosť skrytej cirkvi vydané v Prešově v r. 2013. Autor v podkapitole cituje pouze tento zdroj, ovšem vkládá do něj informace, které zdroj neobsahuje.

Uvedu příklad:

V písemné verzi mé přednášky stojí:

Poměrně často (s dvojměsíční frekvencí) slavíme svátost smíření. Užíváme kombinaci druhé a třetí formy Ordo penitaentiae. Slavíme v uzavřená skupině. Zpovědní tajemství zavazuje všechny přítomné. Slavnost obsahuje biblická čtení (jsou známa předem, zpravidla již čtená při slavení eucharistie a slouží jako vodítko k objevení hříchu a k obrácení), homilii, individuálnímu vyznání před ostatními. Po stanovení znamení obrácení („pokání“) a po rozhřešení následuje společné díkůčinění. Vždy je možnost individuálního vyznání. Jednou ročně věnujeme smíření celý den, kdy se pokoušíme hovořit každý s každým a hledat společný směr, společné míření. Vyznání hříchů je pochopitelně nutné, ale není zdaleka jediným obsahem rozhovorů. Klady společného slavení převažují (poznání, že lidské hříchy jsou podobné; solidarita s hříšníkem, který se poctivě snaží a nejde mu to; větší zaměření na sociální hříchy, kterými se proviňujeme např. vůči obci jako celku). Společné vyznání má ovšem i svá rizika. Není vhodný ke společnému vyznání takový delikt, který by mohl způsobit pohoršení (ten patří do individuálního vyznání). Na druhou stranu můžeme mít před ostatními tendenci se stylizovat a líčit hřích méně vážně, než je ve skutečnosti.

Autor citující tento text v dizertaci uvedl:

… pokánie sa vysluhuje v spoločenstve spoločným vyznaním hriechov podľa Ordo penitaentiae alebo kňaz/biskup hovorí za všetkých vyznanie hriechov. …

Na to jsem v připomínkách zaslaných autorovi reagoval:

Nikoli, každý se vyznává za sebe (před ostatními členy skupiny).

V knize stojí:

… pokánie sa vysluhuje v spoločenstve spoločným i individualnym vyznaním hriechov podľa Ordo penitaentiae alebo kňaz/biskup hovorí vyznanie hriechov za všetkých. …

I když se jedná o zkratkovité vyjádření, které nemůže postihnout všechny detaily, i když se autor snažil připomínku zapracovat, i když pominu terminologické nepřesnosti, pak to, co je v knize napsáno, je úplně něčím jiným, než jsem chtěl v přednášce, ze které autor citovat, říci.

Podobné připomínky upozorňující na posouvání reality v dané podkapitole jsem zaslal ještě další tři, celkem jich bylo čtrnáct. Skrytá církev byla a je velmi košatý fenomén a není vůbec jednoduché ji vtěsnat do jednoho myšlenkového schématu. S ohledem na celek knihy jsou ale takovéto připomínky pouze margináliemi.