Jste zde

Křesťanské texty písní Marty Kubišové I.

Důvodem k napsání tohoto článku je významné životní jubileum zpěvačky, herečky a ochránkyně zvířat Marty Kubišové (narozena 1.11.1942). Chci ukázat, že se Kubišová prostřednictvím populárních písní s křesťanským poselstvím na sklonku 60. let 20. století podílela na evangelizaci v národním jazyce. Texty těchto písní si připomeneme v kontextu, v jakém vznikaly. V první části tohoto článku je to text Zaklínání od Hany Čihákové, poté Balada o Mistru Třeboňském z pera režiséra Petra Síse a nakonec skladba Ale já musím jít režisérky Evy Sadkové. V druhé části článku srovnáme známější texty týkající se Marie z Magdaly a dvě různé verze Modlitby pro Martu.1

Zaklínání, text Hana Čiháková, hudba Harry Macourek, rok vzniku: 1968

Modlím se k Tobě, jsi-li vůbec,

protože nevím kudy kam.

Ve jménu života a lásky

Bože můj, teď tě zaklínám.

Očím dej slzu, slzu po radosti,

a ústům dej někdy šťastný smích.

A aspoň půlden bez starosti,

noc, ve které by mě spánek stih.

Dej mi kousek lidskýho štěstí,

o kterém každý člověk sní.

I když mám prázdný dvě hrsti,

kousek lidskýho štěstí

dej mi Bože, aspoň to jediný!

Modlím se k Tobě, jsi-li vůbec,

protože nevím, kudy kam.

Ve jménu života a lásky,

Bože můj, teď tě zaklínám.

A dej mi srdce, třeba přes tři města,

co občas pro mě bude bít.

Dej, aby rovná byla cesta,

ta po které chci v tvým slunci jít.

Chci mít kousek lidskýho štěstí,

po kterém každý člověk sní.

I když mám prázdný dvě hrsti,

kousek lidskýho štěstí

dej mi Bože, aspoň to jediný.

Modlím se k Tobě, jsi-li vůbec,

protože nevím kudy kam.

Ve jménu života a lásky,

Bože můj, teď tě zaklínám.

Bože můj, teď tě zaklínám.

Bože můj, teď tě zaklínám.

Slovník spisovného jazyka českého vysvětluje sloveso zaklínati, od něhož je odvozeno podstatné jméno v názvu písně, takto: úpěnlivě o něco žádat, prosit, původně s dovoláváním se nadpřirozených sil.2 Domnívám se, že tento starobylý význam má na mysli textařka Hana Čiháková, když vkládá Martě Kubišové do textu písně Zaklínání slova modlitby k Bohu. Příznačné je, že tato modlitba se obrací k nadpřirozené síle v situaci, kdy neexistuje jistota, že Bůh existuje. Modlící se žena tak činí z pouhé víry a zároveň z bezradnosti. Zaklíná se životem a láskou a mluví k osobnímu Bohu. Prosí jej o slzu po radosti ve svých očích, šťastný smích ve tváři, nepřímo o půlden v radosti a pokojný spánek. Potom shrnuje tyto toužebné věci jako kousek štěstí, o kterém sní každý člověk. Radost, úsměv, bezstarostnost a noční odpočinek jsou boží dary, které svým významem převyšují majetek v osobním vlastnictví: „i když mám prázdný dvě hrsti“.3

Po prosbě o to, co by si přála pro sebe, si mladá žena vyprošuje srdce blízkého, i když třeba místně vzdáleného člověka, který ji bude milovat. Místní vzdálenost: „třeba přes tři města“ vyjadřuje skutečnost, že potenciální partner musí za svou vyvolenou nevěstou ujít nějaký kus cesty, která s sebou nese zkušenost v různých „městech“, pohádkových motivech vývoje lidského vědomí k dospělosti. Modlitba prosí o to aby „rovná byla cesta“, tedy aby žena chodila přímo a pravdivě po Božích cestách, v jeho světle.

Textařka Hana Čiháková se narodila 20.1.1943. V roce 1966 absolvovala studium psychologie na Filosofické fakultě UK. V populární hudbě se uplatňuje od poloviny 60. let, později je známá jako textařka muzikálů a autorka písní pro festivaly, například Děčínská kotva, Zlatý palcát, Mladá píseň, soutěžní Písničky pro Hvězdu, Sedm mikrofonů, Písnička Victora Jary, Svátek písní Olomouc.4 V současné době působí jako fotografka. Text písně, jejíž nahrávka nebyla dosud znovu vydána, ale objevila se ve špatné kvalitě na YouTube,5 pochází zřejmě z roku 1968, kdy díky dočasnému zrušení cenzury v období tzv. Pražského jara mohly být nahrávány písně s náboženskou nebo duchovní tematikou.6 Z tehdejší situace zřejmě pramení i nejistota prosebnice, jež jako by pochybovala o Boží existenci, kterou se snažila z lidských srdcí vymýtit komunistická ateistická výchova, zejména u dětí a mladé generace, a to pomocí dezinterpretace hlavních křesťanských svátků Vánoc a Velikonoc.7 Luděk Chochola uvádí, že podle zachovaného nekvalitního záznamu, ve kterém se objevují pověstné rušičky, je možné soudit, že píseň byla v době normalizace vysílána na rozhlasových stanicích Svobodná Evropa nebo Hlas Ameriky.8

Balada o Mistru Třeboňském,9 text Vladimír Sís10 s použitím textu J. J. de Lescout, 1968

Prostý člověk v odříkání

radosti má do truhlice.

Na zámek se nezavírá

radost čistá prostých lidí.

Prostý člověk pomazaný

olejem je veselosti.

Spravedlnost je mu blízká,

nenávidí nepravosti.

Sbor:

Nezabiješ, nepokradeš,

nepromluvíš křivého svědectví.

Cti otce svého i matku svou.

Nezabiješ, nepokradeš, nezabiješ!

Nezabiješ, nepokradeš, nezabiješ!

Prostý člověk v odříkání

radosti má do truhlice.

Na zámek se nezavírá

radost čistá prostých lidí.

Prostý člověk pomazaný

olejem je veselosti.

Spravedlnost je mu blízká,

nenávidí nepravosti.

Amen pravím tobě, synu člověčí.

Stonati přestaň, osuš očí svých.

Vyprázdni z duše připáleniny vražedné.

Očisti nečistoty své.

Prchlivost nahraď pokorou,

a já se smiluji.

Vyzdob svatyni mou,

ne drahokamy falešnými,

ale milosrdenstvím člověčím.

Ne veselými okrasami,

ale radostí očí hledajících.

V ten den otevřou se ústa tvá

při přítomnosti toho, který už šel,

ale znovu se k tobě vrátil.

A budeš mluviti, nebudeš více němým.

Tak zůstavíš svědectví zázračné,

a oni zvědí, aniž by znali tvého jména,

aniž by znali tvého jména,

aniž by znali…

Televizní inscenace Balada o mistru Třeboňském, v níž zaznívá stejnojmenná píseň Marty Kubišové, má podle dramaturgického listu pořadu copyright z roku 1966 v Československé televizi. 11 Jako její režisér a autor scénáře je uveden Jan Eisner, 12 výtvarník kostýmů Theodor Pištěk, vedoucí výroby Karel Kopš. Miroslav Hájek je uveden jako střihač, Robert Hanika jako asistent režie a Richard Turek jako asistent výroby. Scénickou hudbu Zdeňka Lišky hraje Filmový symfonický orchestr pod vedením Štěpána Koníčka, zpívá Marta Kubišová a Kühnův dětský sbor. Hlavní postavu Mistra Třeboňského oltáře hraje Ladislav Křiváček. 13

Anotace pořadu říká, že se jedná o fiktivní životní příběh mistra Třeboňského oltáře, zpracovaný formou filmové balady. Úvodní titulek sděluje, že kolem roku 1380, pravděpodobně v Praze, žil a tvořil malíř gotických oltářních obrazů, v Čechách zvaný Mistr Třeboňský. V úvodních záběrech návštěvníci galerie obdivují jeho deskové obrazy, především Zmrtvýchvstání Krista. Následuje příběh člověka, který zhřešil vraždou, činil pokání poustevnickým životem v přírodě, potkával přitom prosté pracující lidi: uhlíře, kameníka, strážného u hradu, ženu s vědry u studny. Jejichž tváře se mu staly inspirací pro postavy na deskových obrazech, které začal mistrovsky malovat, zejména Kristus na hoře Olivetské, Ukládání do hrobu, Zmrtvýchvstání Krista. Hřích, pokání a vykoupení tvoří černobílou část pořadu, která je proložena barevnými ilustracemi z různých dobových publikací a maleb, které divákovi přibližují svět středověkého člověka.

Refrén sboru opakuje biblická přikázání: Nezabiješ, nepokradeš, neřekneš křivého svědectví. Sólový part v podání Marty Kubišové sleduje dějovou linku příběhu: „Amen pravím tobě synu člověčí – stonat už přestaň, osuš očí svých… prchlivost nahraď pokorou, vyzdob svatyni mou, ne drahokamy falešnými, ale milosrdenstvím člověčím, … tak zůstavíš svědectví zázračné a oni zvědí, aniž by znali tvého jména.“

První část textu o přímé úměře mezi prostotou člověka a bohatstvím jeho radosti je doprovázená Liškovou středověce znějící hudbou, neboť vyjadřuje ducha středověkého exempla,14 historky, která představuje předmět, nástroj vzdělání nebo ponaučení.15 Text je možná ohlasem Ježíšova kázání o pokladech v nebesích, které nepřijdou nazmar, na rozdíl od pokladů pozemských.16 Druhá sloka zdůrazňuje motiv radosti synonymem veselosti, kterou je prostý člověk pomazán jako olejem. Blízkost spravedlnosti a nenávist nepravosti odkazují na Boží příkazy člověku ve Starém zákoně, které jsou následně citovány sborem: Nezabiješ je páté přikázání, nepokradeš je osmé přikázání, nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu je deváté přikázání, cti otce svého a matku svou je čtvrté přikázání z takzvaného Desatera přikázání, které dal Hospodin Mojžíšovi na Sinaji.17 Sbor zdůrazňuje přikázání nezabiješ a nepokradeš, neboť se zřejmě vztahují k jejich porušení ze strany hlavní postavy, která se na začátku vyprávění provinila vraždou řeholníka v kostele, možná s loupežným motivem.

Opakování první a druhé sloky ve sloce čtvrté a páté může být zpěvným doprovodem obrazů prostých pracujících lidí: uhlíře, kameníka, strážného a ženy u studny.

Následující text (pokud ne ten předchozí) je možná dílem autora J. J. de Lescout, jak to uvádí anotace k vydání této písně.18 Nepodařilo se mi však najít cokoli dalšího o tomto autoru.19 Zjistil jsem však, že český text čerpá z poetiky Ezechielova proroctví v překladu Bible kralické,20 z něhož přejímá promluvu Božího anděla k Ezechielovi, ale transformuje ji do andělské promluvy k provinivšímu se šlechtici - poustevníku, který se má stát podle Boží vůle Mistrem Třeboňským.

Hlavní hrdina je andělem vyzýván k vnitřnímu obrácení, následovaným proměnou celého života vedoucí k uzdravení – spáse. Stonání je způsobeno hříchem, totiž vraždou způsobenou prchlivostí. Hrdina se má očistit a zpokornit, aby se nad ním Bůh smiloval. Má vyzdobit své srdce pravými drahokamy: milosrdenstvím a radostí z nalezení Boha, který mu vrátí dar slova, přeměněný do malířství (ikonopisectví). Poslední verše vyjadřují skutečnost, že ačkoliv má budoucí malíř tvořit obrazy ze života Krista: utrpení, smrti a zmrtvýchvstání, jeho předchozí provinilá totožnost má zůstat anonymní, protože je mu odpuštěna. Jeho úkolem je předat ostatním lidem zázračné svědectví v podobě svého díla jako Mistr Třeboňský.

Ale já musím jít, text Eva Sadková,21 televizní pořad Apokryfy,221969

Píseň Ale já musím jít tvoří závěr povídky Lazar televizní inscenace Apokryfy režisérky Evy Sadkové, kterou odvysílala Čs. televize v premiéře 17. 5. 1969 a na žádost diváků ji reprízovala 24. 6. 1969. Pořad má podtitul Písňové a taneční variace na téma nejznámějších apokryfů Karla Čapka. Text složila samotná režisérka, jméno autora hudby se nedochovalo. Marta Kubišová zde podala zdařilý herecký výkon, když vytvořila dvojroli Marie a Marty, sester Ježíšem vzkříšeného Lazara. 23 Ve videoklipu z pořadu Kubišová ztělesňuje dvojpólnost ženy, která má touhu jít do Jeruzaléma za uvězněným Ježíšem,24 ale její stín ji od tohoto odvážného úmyslu odrazuje:

Ale já musím jít

Ale já musím jít

Ne, nechoď, zázraky se nikdy nestanou

Z té tvojí víry jenom jizvy zůstanou

Je samá nástraha ta cesta klikatá

A prachem těch, co na ní padli, zavátá

Ale já musím jít

Ale já musím jít

Ta cesta za zázrakem, musí někde vést

Musí se najít jen ta pravá z mnoha cest

A já chci poznat tu chuť cíle závratnou

I když je mlha za mnou,

mlha přede mnou

Ale já musím jít

Ale já musím jít

Ne, nechoď, každá touha slábne únavou

Slábne i chuť zmáhat tu dálku toulavou

Čas promění tu sladkou příchuť vyznání

Tak jak jde život,

v hořkou pachuť zklamání

Ale já musím jít

Ale já musím jít

Chci spolykat ty slzy, co mě čekají

Že vysuší je úsměv doufám potají

Ve vlasech cítit vítr, slyšet, jak zpívá

Já prostě musím jít, dokud budu živá

Já prostě musím jít, já musím jít

Refrén Ale já musím jít vyjadřuje odpor vůči zrazujícímu stínu v mysli Marie, která je odhodlaná jít za Ježíšem do Jeruzaléma, následovat jej fyzicky i duchovně. Pesimistický hlas v první sloce jí ale našeptává, že se zázraky, v které doufá, totiž že se Ježíš sám vysvobodí, nestanou a z této naděje jí zůstanou jen jizvy z vlastních zranění. Klikatá cesta plná nástrah tak není jen cestou z vesničky Betanie do Jeruzaléma, ale i životní cestou člověka v tomto nebezpečném světě.

Druhá sloka vyjadřuje přesvědčení mladé nebojácné ženy najít svou vlastní cestu, jejímž cílem je setkání s Ježíšem. Připomeňme zde Ježíšův výrok z Evangelia podle Jana: „Já jsem ta cesta, pravda a život“ (J 14,6). Poslední verš sloky je pohádkovou gnómou, která zde naznačuje odhodlání překonat nejasnost toho, co bylo před a za osobním rozhodnutím jít po této cestě.

Třetí sloka opět odrazuje z cesty, tentokrát z pozice starší a zkušenější ženy, snad Mariiny sestry Marty. Mluví o únavou slábnoucí touze a námaze na daleké cestě. Je vyjádřením hořké životní zkušenosti, která prošla proměnou od mladistvých lásek ke zklamání se v nich ve stáří. Taková výpověď může být pravdivá a mít svou váhu, ale může také svádět mladého člověka na scestí, pokud ji poslechne a na svou cestu nevykročí.

Čtvrtá sloka naštěstí vypovídá o lidské schopnosti začlenit jizvy a slzy do své zkušenosti, která může být nejen zraňující, ale i uzdravující. Vítr zde odkazuje k oživujícímu Duchu Božímu, ke stříbrnému větru Šrámkovu. Synchronní paralelu k tomuto textu tvoří písňový text vitalistického básníka Pavla Vrby, Půjdu dál, který ústy zpěvačky Hany Pazeltové ohlašuje, že „touhou víru znásobím“. 25

Závěr křesťanského textu Evy Sadkové tak vyjadřuje nezdolnou vůli mladé ženy k životu.

1 Druhá část článku vyjde v některém z dalších čísel časopisu Getsemany.

2 Slovník spisovného jazyka českého. Sešit 36: význam – zakřiknouti. Praha : Academia, 1968, s. 515.

3 Srov. soudobou píseň Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Plná hrst: URL: https://www.youtube.com/watch?v=zZ8cgsNqqBk. [Elektronický zdroj] Navštíveno 21. 8. 2022.

4 Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Část jmenná – československá scéna / Antonín Matzner, Ivan Poledňák, Igor Wasserberger a kol. Praha : Editio Supraphon, 1990, s. 94.

5 URL: https://www.youtube.com/watch?v=206MHqA-qZk. Elektronický zdroj (Navštíveno 21. 8. 2022).

6 Makovcová – Demartini, Lenka: Biblické motivy v české pop music 60. a 70. let dvacátého století : funkce a užití biblických motivů v textech písní pop music na pozadí původní biblické výpovědi. Diplomová práce. Praha : KTF UK, 2013, s. 16–20.

7 Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Svazek I. / Jiří Knapík – Martin Franc a kol. Praha : Academia, 2012, s. 58–59.

8 Chochola, Luděk: Marta Kubišová v písních a pořadech. Praha : Galén, 2022, s. 86.

9 URL: https://www.youtube.com/watch?v=R37bpPtj9MY [Elektronický zdroj] Navštíveno 18.9.2022.

10 URL: https://www.csfd.cz/tvurce/3281-vladimir-sis/biografie/ [Elektronický zdroj] Navštíveno 16.10.2022.

11 Je však otázkou, zda byla v roce 1966 vůbec realizována, protože v kolonce Druh hlavní výroby má uvedeno, že je BEZVÝROBY.

12 Luděk Chochola ve své knize uvádí, že režisérem televizního filmu Mistr třeboňský byl Vladimír Sís, který je i autorem textu písně. Film uvedla Čs. televize 23.12.1968. In: Marta Kubišová v písních a pořadech. Praha : Galén, 2022, s. 125.

13 Filmografie viz URL: https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/126649/ladislav-krivacek. [Elektronický zdroj] Navštíveno 18. 9. 2022.

14 Zdeněk Liška složil hudbu k filmům Františka Vláčila Marketa Lazarová a Údolí včel, jejichž děj je situován do středověku.

15 URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/Exemplum [Elektronický zdroj] Navštíveno 18.9.2022)

16 Mt 6,19nn.

17 Viz Ex 20,12.13.15.16.

18 CD Marta Kubišová: Modlitba. 1999 Sony Music / Bonton s.r.o. (v licenci České televize)

19 Internet a český slovník frankofonních spisovatelů jej neznají.

20 Srov. Ez 2,8; 3,27.

21 URL: https://www.csfd.cz/tvurce/3274-eva-sadkova/biografie/ [Elektronický zdroj]. Navštíveno 16.10.2022

22 URL: https://www.youtube.com/watch?v=rAwwvkgyZPY. [online] Navštíveno 9.10.2022

23 Chochola, Luděk: Marta Kubišová v písních a pořadech. Praha : Galén, 2022, s. 149.

24 Zvelebil, Miroslav: „Marta Kubišová jako Maria a Marta“. In: Getsemany 4/2016, s. 92-103.

25 URL: https://www.youtube.com/watch?v=x-pf1Sz0fXA. [online] Navštíveno 9. 10. 2022.