128 - květen 2002

Pavel Janák: Husův sbor církve Československé naVinohradech, 1933.

Nejvýznamnějším a nejkvalitnějším příspěvkem Církve Československé (jako stavebníka) k vývoji meziválečné sakrální architektury je jistě Husův sbor v Dykově ulici na Vinohradech. Prvotním záměrem bylo postavení sboru na nám. Jiřího z Poděbrad. Lukrativní parcelu ale po vyřešení složitých majetkoprávních vztahů (v této věci intervenoval sám Masaryk, který zaangažoval příslušnou katedru pražské právnické fakulty), získala katolická církev pro stavbu Plečnikova chrámu Nejsv. Srdce Páně. Ve druhé fázi tedy CČS pomýšlela na zasazení budovy sboru do sousedních Čechových sadů. Pro tuto variantu byl již hotov návrh vypracovaný ing. Hladíkem v těsné spolupráci s patriarchou K. Farským. V této chvíli ovšem zasáhl magistrát, který odmítl vyhlédnutý pozemek odprodat a nabídl parcelu o několik desítek metrů dále - na okraji Bezručových sadů u vinohradské vodárny.

Vypracováním projektu byl nově pověřen slavný Pavel Janák, a to zásluhou budoucího Farského nástupce - Františka Kováře. Zakázka zastihla Janáka v době, kdy se, po počáteční kubistické a rondokubistické fázi tvorby zejména ve druhém desetiletí 20. století, již zcela přiklonil k modernímu funkcionalismu. Do r. 1931 vypracoval Janák dva návrhy. Zajímavější druhý počítal s diagonálním řešením prostoru s oltářem a katzatelnou umístěnou uprostřed modlitebny. Tato idea navazovala na vzory rozpracovávané v západní Evropě, z nichž nejblíže stojí asi slavný chrám Gustava Adolfa v Charlottenburgu, a měla ohlas i v pozdějším pražském církevním stavitelství. Třetí, finální návrh, prováděný v letech 1931-1933, již počítá s velkorysou kompozicí tří kubických hmot vklíněných do sebe - totiž vlastní modlitebny, obytného domu a zvonice. Tyto tři prvky byly totiž součástí zadání. Orientace liturgického prostoru na příčnou, kratší osu se programově staví proti katolicképraxi a tutéž tendenci ještě podtrhuje zamýšlená prostota, úspornost a civilnost interiéru. Nejpůsobivěji však působí exteriér stavby. A to nejen mistrnou prokomponováním všech tří částí, ale i hrou dalekých průhledů, světel a stínů a proměnlivých hmotových konfigurací, kterou nabízejí nápaditě prolamované stěny. Architektovo konstruktivistické východisko prozrazuje obnažený skelet štíhlé kampanily a vědecko-funkcionalistický ráz stavby podtrhuje shedová střecha modlitebny umožňující její horní osvětlení a pásy luxferových oken v přízemí.

Lze bez nadsázky říci, že kvalitou a mírou ohlasu jak u kritiky, tak v širší veřejnosti nemá vinohradský sbor mezi stavbami CČS konkurenci.