Frackenhorst - křtitelnice, 11. stol.
Křtitelnice a baptisterium
Křtu, jako svátosti, díky níž se člověk stává křesťanem, byla od
prapočátků křesťanství věnována neobyčejná pozornost. Tam, kde nemohl
být křest udělen v tekoucí vodě, byli katechumeni nořeni do bazénku
zvaného piscina, který byl běžnou součástí domu římského typu a se
vznikem a rozvojem basiliky se stal také integrálním prvkem atria,
tvořícího předpolí před vstupem do vlastního chrámu.
Již od 4. stol se ale začínají objevovat tzv. baptisteria - stavby
centrálního půdorysu (kruhové či polygonální), spojené s hlavní budovou
chrámu a sloužící výhradně k udělování svátosti křtu. Baptisteria bývala
obvykle zasvěcena sv. Janu Křtiteli. V centru baptisteria se nacházela
piscina, do níž katechumen vstupoval a z níž vystupoval vždy po třech
stupních. Podle symbolického výkladu tak bylo naznačeno, že se zříkáme
ďábla, všeho, co působí a všeho, čím se pyšní a jsme pokřtěni ve jméno
Boha Otce, Syna a Ducha svatého. Výzdoba baptisterií byla ikonograficky
svázána s účelem stavby, takže se zde často vyskytuje námět křtu
Kristova.
Od stavby baptisterií se upustilo s počátkem vrcholného středověku,
což také souviselo s mizející praxí křtu dospělých a s rozmachem křtu
dětív 11. stol. Z bazénku se stává válcová či sudovitá nádoba, do níž
se křtěnec ponořuje a která bývá reliéfně zdobena scénami s Kristova
života, jimž pochopitelně dominuje křest, a scénami v nichž figuruje
symbolika vody. Materiálem je nejčastěji kámen nebo kov (bronz).
Křtitelnice bývá umístěna v západní, vstupní části kostela.
Ve 13. stol. proběhla další změna praxe, když se od křtu ponořením
přešlo k lití svěcené vody. Křtitelnice ztratila svoji hloubku a
postupně nabyla tvar kalicha s více či méně zdobenou nohou ve formě
sloupku či dokonce figury. Subtilní tvary gotických křtitelnic byly
modelovány vedle kamene často také z cínu. Gotika zároveň přidává
křtitelnicím víko - ponejvíce dřevěné, ale někdy též z těžších
materiálů. K jeho sejmutí pak bylo třeba složitých mechanismů.
V této základní podobě - kalich s víkem - znalo křtitelnici i baroko,
kdy se stupňuje zejména bohatství a myšlenková propracovanost výzdoby, a
také 19. stol. Protestantské chrámy přejaly v podstatě tvar raně
novověkých křtitelnic, ale na rozdíl od kostelů katolických v nich
křtitelnice nebývá umístěna při vchodu či v samostatné kapli, ale přímo
v blízkosti stolu Páně a kazatelny.
Při stavbě nových kostelů po II. vatikánském koncilu se doporučuje
počítat se samostatnou křestní kaplí, která je umístěna při vstupní
části kostela nebo po boku presbytáře (pěkným příkladem z našeho
prostředí je křestní kaple v Senetářově). Sama křtitelnicemá být z
trvanlivého materiálu a ušlechtilých a prostých forem.
Jan Klípa
Poslední komentáře