Varhanní prospekt. Dóm v Essenu, 1963
Varhany
Od počátků hrála pravděpodobně v liturgii svoji nezastupitelnou úlohu
hudba. Po téměř celé první tisíciletí šlo však většinou o monofonní
zpěv bez doprovodných nástrojů, který absorboval ještě prvky hudby
pozdně antické a synagogální. Hudební nástroje sloužily většinou k
doprovodu mimoliturgických „světských" písní. Tato situace se začíná
měnit někdy na přelomu 8. a 9. stol. Z této doby máme zachován první
popis polyfonní hudby a také první zprávy o pronikání varhan na Západ.
Varhany byly s největší pravděpodobností známy i v antice a tradice
jejich výroby a ovládání přežívala v Byzanci.
Zřejmě první varhany spatřil Západ v roce 757, kdy tento nástroj
poslal císař Konstantin Kopronymos darem králi Pipinovi. O třicet let
později dostal varhany darem od císaře Michala také Karel Veliký.
Tyto varhany stály u kolébky všech ostatních královských nástrojů,
protože se staly prototypem pro stavbu varhan v celé francké říši.
Proslulost franckých varhan se brzy začal šířit po celé christianizované
Evropě, takže např. již r. 873 žádá papež Jan VIII. biskupa Hanna z
Friesingu, aby mu poslal jeden exemplář varhan a schopného varhaníka.
V interiéru kostela se varhany uplatňovaly zejména tzv.
prospektem, tedy svojí pohledovou stranou, která často přebírala formy
soudobých oltářů, a působila tedy v západní části kostela jako jakási
ozvěna uměleckého ztvárnění presbyteria. V gotice míval varhanní
prospekt výpravný řezaný nástavec a pohyblivá malovaná křídla, zatímco v
baroku nabýval tvaru mohutné architektury, často zdobené sochami či
reliéfy, která byla organicky svázána s výzdobou kostela. Varhany bývaly
umístěny na kruchtě - tribuně situované zpravidla v západní části hlavní
lodi (někdy také při presbyteriu či v příčné lodi), která byla přístupná
zvláštním schodištěm.
V liturgickém prostoru reformačních církví je kladen důraz
na těsnější sepjetí místa, vyčleněného pro hudební doprovod (nemusí vždy
jít o varhany, častější je harmonium, nebo se počítá s přenosnými
nástroji) s kazatelnou a oltářem. Podobně doporučují umísťovat zpěváckou
kruchtu také katolické instrukce vycházející z II. vatikánského koncilu.
Důvodem je zde hlavně snaha umožnit hudebníkům plnou svátostnou účast na
liturgii. Mimoto se má umístění varhan (v případě, že s nimi projekt
kostela počítá, což již ovšem nebývá pravidlem) řídit hlavně akustickými
podmínkami. Umělecké ztvárnění současných varhan pracuje zejména s tzv.
otevřeným prospektem, který působí převážně samotnou formou píšťal a
jejich harmonickým uspořádáním.
Jan Klípa
Poslední komentáře