K encyklice Ecclasia de eucharistia Jana Pavla II.

BernhardHeitz

Znovu je tupotvrzena ona známá pozice podle niž společná eucharistie pro pokřtěné křesťanycelé ekumeny není možná. Na rozdíl od vyslovenýchduchovně hlubokých náhledů na Kristův odkaz je zde však zdůrazňováno rozdělenímezi římskými katolíky a protestanty. Evangelické Večeři Páně je odepíránaplatnost a římskokatolickým věřícím se na ní zakazuje účast pod hrozbou blíženedefinované právní důtky.

Po „Dominus Jesus“ je výše zmíněnouencykliku třeba chápat jako další bolestivou ránu. Právně neexistuje – přesvšechny teologické pokroky v teologii a ekumeně –žádný most mezi římským a reformovaným chápáním úřadu.

S církvemireformace se hlásí i Starokatolická církev, která stejně jako Římskokatolickácírkev uznává svátostné kněžské svěcení, ke shodě v nauce o ospravedlnění.Starokatolíci vyznávají dále, že je pro ně eucharistie důsledkem křtu a protoje možná i „eucharistická pohostinnost“.

Nepovažujeme se zaoprávněné vylučovat některé pokřtěné křesťany od stolu Páně. Sám Kristus je pronás konajícím knězem, tím kdo zve a spásným darem. Pro obec svolává kněz, tj.ordinovaný předsedající eucharistické slavnosti, jako reprezentant Krista azástupce obce, proměňující sílu Ducha svatého na dary chleba a vína.

Starokatolícizjišťují v této souvislosti s bolestí, že kvůli celibátní povinnosti se nacházímnoho římskokatolických obcí bez eucharistie a tím ve stavu spirituální nouze.Zjišťuji kromě toho s dotčením, že podle papežových výroků v posledníencyklice prý představují ženatí kněží „morální úpadek“. Našim kritériem můžebýt jenom věrnost a poslušnost evangeliu, které žádný zákaz manželství nezná.

Autor je biskupem Starokatolické církve v Rakousku Pramen překladu: Altkatholische Kirchenzeitung (Wien), Mai 2003, s. 3