Jan Konzal

(1978)

Náboženství a víra evangeliu; v čem je pokrytectví farizeje

Mk 7, 1-8.14-15.21-23;

Nezdá se vám to dnešní evangelium - při vší úctě - trochu za vlasy přitažené? Pokud by Bible měla být učebnicí morálky, zdá se, že evangelista by měl nechat Ježíše lépe docenit upřímnou snahu farizejů o mravní dokonalost. Prý pokrytci, vyčítá jim Nazaretský.

(2018)

2 Sa 7, 1-14a; Ž 89, 20-37; Ef 2, 19-22; Mk 6, 30-34.53-56

Sen se stává za jistých okolností charakteristickou literární formou: Vkládáme do něj své naděje tehdy, kdy skutečnost je, zdá se, ještě příliš vzdálená tomu, co již nazrálo a co musí přijít - kéž ne příliš pozdě.

O čem tedy sním já:

- církev zase uvěří, že je Pánova. Ne ona je spasitelem. Ne ona sama se musí zachránit, nasytí i ošatí ji její Pán. Zatím jsme svědky, že:

- papežský stát si vydržuje legie diplomatů, aby hájili vliv státu Vatikán na světské dějiny.

Spiritualita je soubor pravidel, jak efektivně duchovně žít. Něco jako nepsaná pravidla hry, uložená „v krvi“, a zároveň know how duchovního života.

Duchovní život ovšem není návod k takové nebo onaké zbožnosti, ale je to jedna z přirozených dimenzí lidského života. Dokonce patří k těm rozměrům, které člověka dělají člověkem:

Mnoho lidí žije lidsky a o duchovním životě nemá ani zdání. To ovšem neznamená, že je docela jedno, jestli se jejich duchovní život kultivuje nebo ne:

Jistě, smíme doufat, že brány pekelné církev nepřemohou. Jenže jak na papeži a na episkopátu, tak i na nás leží tíha odpovědnosti za to, jestli tou Kristem zaštítěnou církví zůstane i ta naše, které se říká římskokatolická. Na to totiž žádnou pojistku nemáme. Už Ježíš musel připomenout Židům, že nestačí mít za praotce Abrahama. Vždyť všechny dnešní křesťanské církve byly kdysi založeny na Petrovi-skále, všechny dodnes žijí z Krista, ale ne každá z nich dnes uspokojí naši potřebu následování Krista v Duchu a v pravdě.

(2012)

Harmonie lidské nemohoucnosti, poslušnosti a vzájemné věrnosti s Hospodinem

1S 15, 34- 16, 13; Mk 4, 26 - 33

Jan Konzal absolvoval řadu přednášek a besed na nejrůznější témata. Často byl žádán, aby hovořil o partnerských vztazích. V některých případech mu byly otázky zasílány předem e-mailem. Dvě takovéto besedy proběhly v r. 2001.

Odpovědím rozumějte v tom světle, že já považuji vztahy člověka za jeho největší bohatství.

Ke stáru přijdeme o sílu i krásu i chytrost, ale vztahy si poneseme na věčnost. Proto je třeba o ně pečovat, ošetřovat je, nehazardovat.