Úvaha nad Gn 17, 1-23: víra jako „čin řečený amen“, víra semitské tradice
Pojem víry
Pojem víry je pojem klíčový. Víra otevírá nebo uzamyká cestu k dialogu mezi člověkem a Bohem, pokud člověk Boha hledá. Ten pojem se ovšem během kulturní doby hodně mění; je proto třeba při každém odvolávání se na něj vždy dbát jeho historického kontextu. A nesměšovat jej s jinými podobnými postoji, například s náboženským citem.
Každý, kdo se opravdově modlívá, musel už zakusit, že někdy mluví do prázdna. Zná tísnivý pocit, že „všudypřítomný“ Bůh jej neslyší – snad o mne ztratil zájem… A každý, kdo aspoň trochu poctivěji hledal, jak se dostat do Kristovy blízkosti, zná okamžiky, že „Kristus Ježíš je kdesi strašlivě daleko a já tady – pochopitelně docela sám“. Někdy se ptáme „A co je pravda?“, ačkoli nejsme vůbec zajedno s Pilátovým cynismem.
Kdosi řekl výstižně, že teologie po Osvětimi se nedá dělat jako před Osvětimí. Má pravdu. Ale proč? O druhé světové válce to nikdo neřekl. Ani o Gulagu.
Jak jsme se mohli jen tak velice narychlo se sestrou farářkou shodnout cestou od vás minule, vyznám se vám dnes ze svých dvou specifických nadějí:
Co si vlastně já sám slibuji od církve a proč ji nabízím jiným jako opravdovou pomoc, když historická ani přítomná fakta o chování církevních institucí mi moc vody na mlýn zrovna nehoní.
Postoj k ministériím není zrovna silnou stránkou naší obce. Ale nemíním tu ani lobbovat, ani moralizovat. Rád bych povzbudil ty z přítomných, kteří se od rozhodnutí následovat ve služebnosti svého Pána a Krista Ježíše nenechají odradit ani pocity marnosti, ani nezájmem nebo nevděkem obsluhovaných.
Pokud se služba stala někomu opravdovým povoláním, může s ním vystoupat opravdu vysoko. To platí i v sekulárním světě. Ježíše vynesla až na čestné místo vedle Otce – „po jeho pravici“, vyznáváme.
Je to divné, že evangelista říká "radostná zvěst" i tomu, co hlásá Jan Křtitel: Je to přece tak strašně obyčejné! No řekněte: "Nevybírejte víc, než je stanoveno... kdo má něco k jídlu, ať dá tomu, kdo má méně, nebo kdo vůbec nemá". Samé takové všedně lidské věci, žádné zbožné slovo, žádný patos tam nezní. Tak tedy podle Lukáše může vypadat hlásání radostné zvěsti. Není to omyl?
Poslední komentáře