Jan Konzal

(2002)

Autorita

Autorita je stále zřetelněji kamenem úrazu moderního a postmoderního člověka. Vyžaduje ji – a vehementně se jí brání. Není divu: Autorita může znamenat právě tak překážku jako podporu osobní víry křesťana. Může totiž být chápána jako výkon moci, anebo jako služba těm, kdo si sami nemohou momentálně pomoci. Ale statisticky vzato: Málokdo v pozici autority dokáže odolat pokušení vládnout. Lukášův Ježíš důrazně napomíná své blízké přátele, kterým by se to mohlo přihodit.

(2003)

Úvodem

Svět je v současnosti neklidný a nejistý. Jistě i proto, že duchovní svět lidí je mnohonásobně rozdělený. Řídí se různými etickými a morálními systémy i tradicemi těch kultur. Vzájemně se lišíme např. tím, co od nás křesťanů, ale také židů a muslimů žádá týž Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův. A také tím, co očekáváme od svobody, od práva, od demokracie. Anebo od tradic našich otců.

V současné době běží různě po světě hned několik náboženských nebo pseudonáboženských válek.

(2002)

   Jsem tu pozván mezi lidi, kteří  vědí, proč a komu uvěřili; věří v jednu, svatou, obecnou a apoštolskou církev a stojí o ni; mají rádi svoji konkrétní církev, která jim kdysi zprostředkovala dar víry a v níž  ta  „jedna církev“ tajemně existuje na mnoho různých způsobů, a chtějí pomáhat s  fungováním církve i ve prospěch svých dětí.

Písemná předloha přednášky ve sboru CČSH 27. 3. 2002

Nemíním dělat přednášku ze systematické teologie, míním se vyznat ze své víry a naděje pro případ, že by to vyznání mohlo někomu z vás ulehčit orientaci.

1. Moje víra a církev

Loajalita a identifikace

Čas od času si musí každý dospělý věřící položit vážnou otázku, co vlastně jej osobně s církví spojuje a co působí právě opačně. Jakého druhu je to pouto, jestli je to pouto loajálního zaměstnance firmy, anebo jde o propojenost ještě hlubší.

Tábor 17. 5. 2011

Role skryté církve před převratem – léta 60. až 80.

Hned v úvodu pár poznámek:

Iz  1, 10-18