Sen se stává za jistých okolností charakteristickou literární formou: Vkládáme do něj své naděje tehdy, kdy skutečnost je, zdá se, ještě příliš vzdálená tomu, co již nazrálo a co musí přijít - kéž ne příliš pozdě.
O čem tedy sním já:
- církev zase uvěří, že je Pánova. Ne ona je spasitelem. Ne ona sama se musí zachránit, nasytí i ošatí ji její Pán. Zatím jsme svědky, že:
- papežský stát si vydržuje legie diplomatů, aby hájili vliv státu Vatikán na světské dějiny.
Poslední komentáře