Jan Konzal

O umění naděje na cestě za odvahou žít pro budoucnost

Smysl Vánoc

Sof 3, 14-18a; L 3, 10-18

Je to divné, že evangelista říká "radostná zvěst" i tomu, co hlásá Jan Křtitel: Je to přece tak strašně obyčejné! No řekněte: "Nevybírejte víc, než je stanoveno... kdo má něco k jídlu, ať dá tomu, kdo má méně, nebo kdo vůbec nemá". Samé takové všedně lidské věci, žádné zbožné slovo, žádný patos tam nezní. Tak tedy podle Lukáše může vypadat hlásání radostné zvěsti. Není to omyl?

Tachov 14.12. 2003

RCL Sf 3, 14-20; Iz 12, 2-6; Fp 4, 4-7; L 3, 7-18

Každá doba měla i proroky, kteří vyhlašovali konec světa a soud ohněm i mečem. I dnes je můžete potkat. Někomu jsou pro smích, protože si myslí, že jeho se to tak jako tak netýká. Někteří se pokusí nějak pojistit zásluhami a známostmi, aby na ně ten Poslední Soudce prostě nemohl. A jen zlomek oslovených o věci přemýšlí – a porozumí něčemu pro sebe významnému, dokonce z toho dovedou pít jako ze studánky i něco utěšujícího.

Náš vykupitel žije

Lk 3, 1-6; Bar 5, 1-9

Zlomová doba; zvedněte hlavy, naděje kotví před námi

Jr 33, 14-16; Lk 21, 25-28.34-36

Realita lidských lásek

Mk 12, 28b-34;

(2009)

Římský lekcionář Jr 31, 7-9; Mk 10, 46-52

Dnešní příběh slepého syna Timajova nabízí cosi zásadního: víra uzdravila a uzdravuje. Pochopitelně nikoli jakákoli víra. Je tu řeč o uzdravující moci víry v evangelium.

(2006)

RCL Jb 42, 1-6.10-17; Žd 7, 23-28; Ž 34, 1-8.(19-22); Mk 10, 42-52

po prvém čtení

(2015)

Jb 38, 1-7.(34-41); Ž 104, 1-9.24.-25b; Žd 5, 1-10; Mk 1, 35-45;

(2009)

RCL, komplementární verze Am 5, 6-15; Ž 90, 12-17; Žd 4,12-16, Mk 10,17-31