Martin Šály

Reflexe účastníka kolokvia v Rožmitále pod Třemšínem

Konkrétní komuniální církev je neopakovatelná cesta, je dějinami církve v malém, místem života Ducha v Božím příběhu¹ nás lidí, tedy v Božím životě s konkrétní skupinou Jeho lidu.

Podle dnešních textů to vypadá, že o vizi církve diskutují křesťané od samých začátků.

Podle textů Janova evangelia J 10, 16; 10, 30; J 17, 11; J 17, 21-22 můžeme chápat jednotu jako křesťanské zaslíbení i úkol.

.Svou prací člověk obvykle živí sám sebe a příslušníky své rodiny, je ve spojení se svými bratry a slouží jim, může uskutečňovat opravdovou lásku a účastnit se společného díla na zdokonalení Božího stvoření. Ano, jsme dokonce přesvědčeni, že se člověk svou prací obětovanou Bohu

Úkol, který si tato krátká studie klade, je seznámit čtenáře heslovitě s jedním okruhem výsledků práce zřejmě nejvýznamnějšího současného myslitele v oblasti managementu, Petra F.

Cílem práce je náhled na historii vztahu psychoanalýzy a křesťanství, pokus o kategorizaci typů těchto vztahů a hodnocení, zda a jak se tyto typové vztahy vyvíjí nebo nabývají na významu na úkor jiných.

Vztah psychoanalýzy a křesťanství je v práci ilustrován na základě příslušných textů nebo fragmentů textů psychoanalytických autorů, církevních představitelů či publicistů - křesťanů. Takový přístup byl zvolen pro nedostatek jiných relevantních podkladů. I samotný přístup zabývat se texty psychoanalytiků či křesťanů se může ovšem jevit jako mozaikovitý: textů v této oblasti je mnoho s různou mírou dostupnosti, a v práci se proto opírám spíše o vybrané ilustrace.

Úvod

V tomto článku chceme nabídnout další z volné série úvah o možnostech inspirace křesťanů v psychoanalytické tradici. Chceme přitom hovořit o křesťanství tak drahých skutečnostech, jakými jsou víra a naděje.

Jistě není obtížné souhlasit s tím, že dění víry a naděje není omezeno mantinely křesťanského náboženství. Lze ale takové dění najít v díle S. Freuda, člověka považovaného za prototyp kritika křesťanství?

(dokončení z předchozího čísla Getseman)

Uvedení

Nynější verze textu představuje po jakémsi „programovém prohlášení“^[1]další krok na cestě, jejímž přáním je přispět na půdě křesťanství k větší vlídnosti vůči psychoanalytické tradici založené Sigmundem Freudem.

Jedním z bezprostřednějších důvodů, proč text vznikl, je to, že o tématu nepíšíti, kteří mne k němu přivedli: