Křesťanství a prostor podnikání z pohledu podnikatele

.Svou prací člověk obvykle živí sám sebe a příslušníky své rodiny, je ve spojení se svými bratry a slouží jim, může uskutečňovat opravdovou lásku a účastnit se společného díla na zdokonalení Božího stvoření. Ano, jsme dokonce přesvědčeni, že se člověk svou prací obětovanou Bohu přidružuje k samému vykupitelskému dílu Ježíše Krista, který dal práci vynikající důstojnost, když v Nazaretě vlastníma rukama pracoval." [GS 67] .Křesťané, kteří se činně podílejí na dnešním hospodářskospolečenském pokroku a bojují za uskutečnění spravedlnosti a lásky, ať jsou přesvědčeni, že mohou velice přispět k prospěchu lidstva a světovému míru. Ať jejich činnost, individuální nebo spolková, je zářným příkladem. Ať získají naprosto nezbytné odborné znalosti a zkušenosti, ať zachovají při své pozemské činnosti správný řád a věrnost Kristu a jeho evangeliu. . ." [GS 72]

Psát na téma křesťanství a podnikání z pohledu podnikatele není jednoduché.  Těžko se nalézají texty, kterých se by bylo možné zachytit jako opěrných bodů.

Církevní dokumenty se prostoru podnikání dotýkají převážně na obecné rovině, bývá spíše dost komentována tzv. sociální problematika. V konstituci II. vatikánského koncilu Gaudium et spes (GS) lze nalézt na téma práce útěšná slova, ale jinak jsou k dispozici víceméně morální výzvy k zaměstnavatelům a zaměstnancům.

Kéž by nebylo pravda, že církev vlastně rezignovala na celkovou evangelizaci prostoru podnikání a kéž by to nebylo jedním z důvodů, proč svět vypadá, jak vypadá.

Další příčina, proč se o této věci těžko hovoří, je ta, že v křesťanských kruzích existuje víceméně vůči této problematice atmosféra nedůvěry. Jedním z důvodů může být i nenápadně zakořeněné .socialistické" rovnostářství, které všeobecně nepřeje aktivitě, dobývání a odlišování.

Církev bohužel mlčí a neví si rady, a tak je vědomí křesťanů o prostoru podnikání ovlivněno snad nejvíce televizními reklamami, černou kronikou, zahraničními auty a nejasným vědomím obrovských finančních částek a skandálních machinací, kterými prý podnikatelé (a ještě také politici a generálové) hýbou pákami tohoto světa.

V prostoru podnikání samozřejmě existuje mnoho věcí temných, odosobněných, nezdravých, ale cílem tohoto příspěvku je spíše zaměřit se na cesty, jak nepropadat pesimismu.

Pokusíme se zde podívat na prostor, který je plný znamení Boží milosti.

Úvodem tři poznámky:

1.  Prostor podnikání je třeba vidět jako určitý prostor světa. Pojmy, které se pro tento zúžený svět používají, jsou například trh, firma, zákazník, podnikatel, úvěr, zisk, dodavatel, vlastník, manažer, obchodník, reklama atd. Přesné vymezení těchto pojmů není účelem tohoto příspěvku.  Jako křesťan především věřím, že se jedná o prostor, který byl Bohem stvořen, je jím stále tvořen a je to dobré, který byl námi všemi narušen a je stále narušován a který byl Ježíšem vykoupen a je stále vykupován do původní rajské dokonalosti.

Tak prostor podnikání není prostorem jen božsky dobrým, ani prostorem jen ďábelsky zlým, ale je to prostor světa se všemi napětími, které to přináší - a hlavně je to prostor Kristem vykoupený.

2.  Tento příspěvek se nezabývá přímo morálkou. Také proto, že se křesťanství sice přetěžko, ale přece probouzí z převážně moralistického chápání evangelia, zdůrazňujícího, co je správné a co není správné dělat.

Co se týká morálky prostoru podnikání, pak uveďme i s rizikem zjednodušení:

neexistují zde nějaké dvě morálky - morálka křesťanská a morálka nevěřícího. Existuje jen jedna morálka podnikatele a myslím, že je velmi velmi podezřelé hledat, čím se má jaksi morálně odlišovat věřící a nevěřící podnikatel. Odlišovat se mohou silou víry, naděje a lásky a mírou otevření se vůči zázrakům, které se v prostoru podnikání dějí. Hledat rozdíl v morálce apriori však může být nebezpečné, protože bychom mohli dojít také k tomu, že tzv. křesťanský podnikatel může dělat něco, co jeho tzv. nekřesťanský kolega nesmí!

Ojedinělou, ale vynikající prací na téma morálky podnikání je bohužel zatím do češtiny nepřeložená kniha bývalého špičkového manažera několika významných firem a nyní lektora teologie a filozofie Angličana Petera Vardyho Business morality. Zdá se, že se autor setkal také se situací, kterou patrně zažívá nejeden věřící podnikatel: jak nepoužitelné jsou poučky salónních teologů, kteří nikdy nezažili to správné napětí mezi zaměstnanci, zákazníky, dodavateli, konkurenty, daněmi, úvěry, informačním náporem, státním výkaznictvím, dotírajícími reklamními agenty atd., atd.  Je tu samozřejmě otázka - když ne tedy pohled morálky na podnikání, tak jaký vlastně pohled? Snad opravdu takový, jaký je biblický pohled na svět.  A Nový zákon vidí především svět a člověka jako prostor milosti, prostor, ve kterém se kromě jiného zakouší Boží království tady a dnes.

3.  Třetí poznámka má varovat před zkratkovitým pojetím milosti, které se někdy zaměňuje s prosperitou (zdá se, že tomu napomáhá více protestantismus).  Jako by v prostoru podnikání měla být znamením Boží milosti účetně úspěšná zisková firma, úspěšný podnikatel. Může tomu tak jistě být, ale obecně nemusí, přijetí Božího Ducha v prostoru podnikání může mít tisíce poloh.

Obecně je úkolem podnikatele, firmy, splnit svůj úkol, být na svém místě. Je to tajemství směřující do mnoha možných výsledků, které nebudou leckdy zjevné na tomto světě. A pokud je podnikatel věřící a příliš začne spojovat Boží milost s aktuální prosperitou své firmy, nebude možná na škodu mu připomenout, že Ježíšovo podnikání na této zemi vedlo přes Getsemany a Golgotu.

Nyní ke slíbeným znamením Boží milosti v prostoru podnikání, to znamená obrazům, které mají napomoci ukázat tento prostor jako pravý prostor naplňování lidství v Kristu.

Jestli je pravda, že alespoň na Západě jsou nejobdivovanějšími lidmi dnes ne světci, ale mimo jiné špičkoví manažeři velkých firem, pak to nemusí ještě znamenat, že svět úplně zhloupl, ale že možnou realizaci lidství dnes svět instinktivně hledá spíše mimo prostor křesťanského náboženství (nikoli víry!), a to právě v prostoru podnikání.

Uveďme 10 obrazů, bez nároků na jejich úplnost nebo uspořádání:

Ekonomika jako výzva k otevření se tajemství světa

Existují různé ekonomické teorie, ale žádný poctivý ekonom dnes není schopen říci, jak přesně funguje ekonomika, trh, jak přesně souvisí nabídka, poptávka, kapitál, množství peněz v oběhu, objem úvěrů, vztah státu a soukromého sektoru atd. Taková tajemství jsou nejen v měřítku trhu země nebo světa, ale i z pohledu jednotlivé firmy.

Podnikatel vždy pracuje s neznámem, rizikem, pozoruje kromě toho osudy svých podnikatelských kolegů a učí se na sobě i na nich přijímat úspěch a neúspěch jako věc koneckonců nevypočítatelnou, darovanou. I když přitom asi .pracuje víc než jiní".

Trh jako obraz prosazení hodnot

Možná se málo hovoří o tom, že staří Izraelité při dobývání zaslíbené země vyvraždili spoustu lidí jako klatých. Možná se málo hovoří o tom, že novozákonní apoštolové se museli při hlásání evangelia prosadit vůči nepřejícím a lhostejným - ne mocí a silou, ale Božím Duchem, nicméně museli se prostě prosadit.

Trh je prostorem k prosazení, prostorem pro tvrdou, ale nekrvavou soutěž.  K těm, kteří neuspějí, je přitom obchodní zákoník milosrdný: pokud někdo založí obchodní společnost s ručením omezeným a musí ji pak se ztrátou zlikvidovat, přijde o základní kapitál, který do společnosti vložil, ne však o osobní majetek.

Podnikatel jako osobnost, jako seberealizovaný člověk

Podnikatel je v podstatě nucený stávat se seberealizovaným člověkem, jinak může také skončit na psychiatrii, interně, případně ve vězení. Seberealizace zde znamená učit se pokoře, protože není až tak důležité, co chci já, ale co potřebuje trh, zákazník. Znamená učit se svobodě a odvaze rozhodovat se, volit. Znamená to učit se žít v přítomnosti, protože je třeba velmi pozorně využívat čas. Odlišení věcí podstatných a podružných: kdo jiný než podnikatel především se musí naučit, že první věci musí udělat na prvním místě a druhé vůbec ne, jinak se neudělá nic. Pak je tu nutnost učit se vidět budoucnost, totiž plánovat (například při propočítávání úvěrů) a porovnávat své plány se skutečností. Pak je tu optimismus - podnikání učí soustředit se na své síly, přednosti a přednosti svých kolegů a nikoli uvažovat o tom, co udělat nejde. Podnikat znamená učit se důvěře, protože je nutné spoléhat na dodržení slova například ve formě smlouvy svých partnerů a na to, že kolegové udělají, co mají.

Podnikatel je, dá se říct, nucen učit se dobře vycházet se všemi lidmi, se kterými se v prostoru podnikání setkává. Nelze být kyselý na zákazníka, i kdyby se dělo kdovíco. Dále se podnikatel také setkává s lepšími, mnohem pokornějšími podnikateli, než je sám.

Podnikání je navýsost lidská záležitost a opravdu významný manažer opravdu významné firmy je dost možná následováníhodná integrální osobnost s širokým viděním světa.

Firma jako společenství

Živá firma se vlastně pozná podle stejných znaků jako živé církevní společenství.  Jde především o vzájemnou důvěru, zodpovědnost, sebeidentifikaci s firmou, schopnost každého nasadit své specifické schopnosti pro společné cíle, vyrovnaný vztah k autoritám, prostor pro osobní vyzrávání. Zkušenost a všechny manažerské příručky učí, že pokud dnešní firma v reálném prostoru trhu nebuduje právě takové živé společenství nebo v případě větší firmy společenství menších společenství, je přinejmenším těžko řiditelná a nepřežije.

Citlivá oblast mezilidských vztahů ve firmě je např. vztah mezi takříkajíc pracovní a mimopracovní sférou. Uveďme jeden z modelů vztahu mezi manažerem a pracovníkem: Začátek vykonávání nějaké činnosti probíhá na základě direktivních příkazů manažera bez jeho zasahování do soukromé sféry pracovníka. V další etapě pracovník začíná být samostatnější, příkazů ubývá, zato nabývá na důležitosti starost manažera o zázemí pracovníka, a to i mimopracovní, soukromé. A nakonec, vyzrálý pracovník, osobnost, se dokáže postarat o své pracovní povinnosti i zázemí zodpovědně, samostatně a lépe než manažer, a přílišné zasahování do pracovní i mimopracovní sféry ze strany manažera je pak nevhodné.

Řízení firmy jako obraz organizace společenství

V prostoru podnikání nezaslechnete příliš často slovíčko hierarchie. Jeden z modelů řízení hovoří o čtyřech způsobech řízení: direktivním (já řeknu a ty to uděláš), konzultativním (poradíme se a já rozhodnu), participativním (poradíme se a rozhodneme společně) a .samoběžném" (vy sami víte nejlépe, co máte dělat). Každý typ řízení je vhodný pro jinou situaci, pohyb směřuje k převaze řízení participativního, tedy tzv. podřízení se přímo účastní na rozhodování o sobě. Vyžaduje to mimo jiné větší aktivitu a zodpovědnost podřízeného.

Pomalu končí doba výhradního řízení způsobem příkaz - kontrola, podstatně větší důraz se klade na sebemotivaci pracovníka (v inzerátech na volná pracovní místa čteme, že se hledá .self-motivated person"), dále na jeho samostatné zodpovědné rozhodování - to ve zkratce vyjadřuje heslo .každý manažerem" a v tomto kontextu na to, aby spíše místo příkazů měl každý pro svou práci dostatek podkladů, informací, na jejichž základě sám ví, co má dělat - Peter Drucker, nejuznávanější .guru" v oblasti managementu (jeho knihy jsou dnes běžně dostupné v překladech) hovoří o organizaci založené na informacích, kde se vyžaduje na prvním místě stálá sebekázeň ptát se: kdo a jakou informaci potřebuje, kdy a kde.

Peníze jako prostředek

V prostoru podnikání nejsou peníze cílem. Každý podnikatel ví, že zisk firmy je hlavně základem pro budoucnost a že se rozlišuje mezi soukromým a firemním majetkem. Zisk je proto nutností fungování zdravé firmy, je morálním imperativem. Pokud si pak jednoduše řečeno vlastníci firmy rozdělí příliš velkou část zisku místo investování do vzdělání a pracovního prostředí zaměstnanců, marketinku, nových technologií, do informačních technologií a firemní kultury firmy jako celku, firma posléze nepřežije.

Trh jako obraz jednotnosti světa

Dnes existuje globální světový trh, například v informatice je možnost dostupnosti výrobků, služeb a informací markantní. To je velikým darem, protože to učí pohledu na svět jako celek. Stávají se na sobě neuvěřitelně závislé jednotlivé segmenty trhu, svět se stává na sobě závislý jako celek v dříve nebývalé míře.

Trh jako prostor osobních vztahů

Nekomunikují spolu anonymní firmy, dodavatelé a zákazníci, to je bludička vzniklá asi nejvíce ze špatného chápání reklamy, ale konkrétní lidé. Za obchodem je třeba vždy vidět osobní vztah. Za reklamou je třeba vždy vidět nabídku navázání osobního vztahu. Ve skutečnosti si každou firmu a zákazníka představuji především pod konkrétními lidmi, se kterými se setkávám.  A skutečný obchod se dělá, když se lidé znají a rozumějí si. Obchodník, pokud za něco stojí, má především zájem o svého partnera. Dobrý obchodník, to je v prvé řadě věc upřímné lidskosti a všechny příručky počínaje pověstným .Carnegiem" toto velmi zdůrazňují. Obchodního partnera lze zmanipulovat a podfouknout maximálně jednou, podruhé jde jinam.  Bestseller Dale Carnegieho s podezřelým názvem .Jak získávat přátele a působit na lidi" ve skutečnosti obsahuje mnohem cennější rady a méně mlácení prázdné slámy než nejedna tzv. křesťanská kniha. Carnegie říká například: Zajímejte se upřímně o lidi, buďte pozornými posluchači, hovořte o tom, co zajímá druhého (tedy ne primárně o přednostech mého výrobku nebo mého evangelia), ukažte, že si vážíte přesvědčení druhých, mýlíte-li se, uznejte to rychle a ochotně, nechte hovořit druhého, usmívejte se, upřímně se snažte dívat na věci očima druhého atd. atd.

Trh jako výzva k originalitě, k odlišení, k hledání sebe sama,

sebeidentifikaci

Každá firma si na trhu musí najít svébytné místo, co do výrobků nebo služeb, které nabízí, nebo způsobu, jakým to dělá. Trh umožňuje specializaci, dokonalé zvládnutí právě toho, na co se firma zaměřuje. Zkušenost učí, že je to nejen možností a darem, ale i nutností. Firma, která se nedokáže zaměřit právě svým originálním směrem ať co do nabízené kombinace služeb nebo co do způsobu řízení, marketinku atd., ale pouze se poddává proudům, se neudrží.

Dynamika trhu jako obraz dynamiky světa a člověka

Velká dynamika trhu například v informatice, fúzování firem s přesouváním kapitálu, záplava nových a nových produktů, cenová válka, změny marketinkových strategií, stálé vylepšování služeb, vše je obrazem toho, jak se dynamicky mění tento svět. Pokud firma přestane reagovat dynamicky, stále důsledně vyhodnocovat své místo na trhu, svůj marketink, svou velikost, svůj způsob řízení a odměňování, produktivitu práce divizí nebo jednotlivých lidí, své technologie, způsob investování, atd., zahájí tím odchod ze života.

Podnikatel, který nicméně tuto dynamiku trhu pokorně přijme za svou, patrně bude mít výhrady vůči těm, kteří podléhají své představě, že svět spěje šíleným tempem k záhubě.

Autorem tohoto příspěvku je katolík, který pracuje přes 3 roky jako .Managing Director" soukromé firmy čítající dnes 23 lidí. Oborem podnikání je počítačová informatika. Příspěvek je nepatrně upravenou variantou textu, který byl přednesen 24. 4. 1994 na ekumenickém semináři v Černošicích, věnovaném této problematice.