Martin Gruber

Mylor (Méloir) patří k nejbizarnějším světcům keltského křesťanství. Legenda, sepsaná asi ve druhé polovině 11. století, vypravuje o zavraždění bretaňského vladaře Milieua vlastním bratrem Riwallonem (Rivod). Ten hodlal sprovodit ze světa i Milieuova sedmiletého syna Mylora.

Úvod

Většinu informací, které o biskupu Asaphovi máme, pochází z obsáhlého „Života svatého Kentigerna“ od Jocelyna z Furness (kolem roku 1185). Asaph byl jedním z devíti set šedesáti pěti Kentigernových mnichů-studentů a obzvlášť známý je příběh z kapitoly XXV.

O Gildovi ap Caw (Caunus), duchovním učiteli a spisovateli „temného věku“, by se dalo psát mnoho – proto, že se dochovaly některé jeho spisy, a také kvůli dvěma divuplným životopisům. První z nich sepsal v 9. století neznámý mnich z bretaňského monastýru Rhuys, druhý Caradoc z Llancarfanu v polovině století dvanáctého.

Předkřesťanská Británie

„Byli to otrokáři, kteří obchodovali s válečnými zajatci a s původním obyvatelstvem z doby bronzové, pustošili polnosti a dobytek znepřátelených kmenů a znásilňovali jejich ženy, síně svých sídel zdobili uřezanými hlavami svých nepřátel a praktikovali krevní mstu, která mohla trvat po mnoho generací.“ (Shirley Toulson)1

(Columcille – Holoubek církve)

Čaroděj Merlin se těšil popularitě po celý středověk a není ani dnes zapomenut, jak můžeme usuzovat z filmové produkce, která jeho „životní osudy“ zpracovává v hojnosti, většinou odpudivě (pro někoho snad přitažlivě) hollywoodským způsobem. Ještě Gerald de Barri (1147-1223) si však uvědomoval, že v něm splynuli dva rozdílní hrdinové1 – kromě jasnozřivého chlapce, jímž byl Merlinus Ambrosius, je tu ještě osoba druhá, snad dokonce záhadnější.

Gnostické Evangelium pravdy pracuje s novozákonními texty (rozvíjí a parafrázuje především části Evangelia podle Jana), a je hodné pozornosti co zdůrazňuje, co naopak opomíjí, a co přináší nového, když předkládá souvěkým čtenářům „svůj“ obraz Ježíše Nazorejského.

Theósis v mystické teologii Dionýsia Areopagity

Dbej přitom na to, aby tyto věci nevyslechl někdo nezasvěcený.

Dionýsios, De myst. theol. I.21

To chtěl také objasnit příkaz mystérií, nic neprozrazovat nezasvěceným…

Plótinos, O Dobru neboli o Jednu 112

Podoby eucharistického chleba

„A jak může nejposvátnější symbol, který máme, eucharistický chléb, v nás ještě vzbudit představu nadpřirozené výživy? Naše nekvašené hostie v podobě malé kruhové destičky jsou sotva vhodné k tomu, aby mohly platit za symboly svatého pokrmu, když už pomlčíme o symbolech svaté hostiny.“

(Pokorný, Ladislav, Úvod do teorie bohoslužby, skripta CMBF, 1969)