Darina Bártová

Cursus Scottorum, nebo tzv. irský ritus, je celý liturgický systém, který používaly irské a skotské kláštery. Dochoval se do současnosti jen fragmentárně, ale díky několika klíčovým rukopisům a zmínkám v pramenech jej lze více či méně rekonstruovat. Lze doložit, že na jeho podobu měly největší vliv rity z oblasti Galie. Někteří badatelé (Hen Y. , 2010), (Hen Y. a., 2004) mají dokonce za to, že irská liturgie nebyla originální, ale byla převzatou liturgií galského typu. Tento názor vyslovil jako jeden z prvních badatelů již v 17. stol. Jean Mabillon (Mabillon, 1687).

Úvod

Lorica sv. Gildase představuje jeden z nejpozoruhodnějších textů raně středověké křesťanské spirituality. Jde o rozsáhlou ochrannou modlitbu (loriku), jejíž kořeny sahají do britsko‑keltského prostředí 6. století. Text spojuje asketickou teologii, angelologii, antropologii a eschatologii do jedinečné syntézy, která odráží duchovní mentalitu post‑římské Británie.

Na břehu řeky přemítá sedlák, jak přepravit přes vodu vlka, kozu a zelí na loďce, kam se vejde právě on a jedna z komodit. Přepravu potřebuje zorganizovat nejlépe tak, aby se mu jednotlivé komodity vzájemně nesežraly. Tento roztomilý logický problém známe asi všichni. Ale málokdo ví, že ona hádanka má svého autora. Spolu s dalšími 52 matematickými úlohami je popsána ve spisku Propositiones ad acuendos juvenes, který pochází z pera Alciuna z Yorku. (Stewart, 2013)

Roku 597 zemřel zakladatel kláštera na ostrově Iona, Columcille. Přesně o sto let později, r. 697 vyhlašuje 9. opat na synodě v Birru Cáin Adomnáin, známý také pod názvem Lex Innocentium.

Studium na humanitně zaměřených školách volí většinou ti, kdo nemají právě kladný vztah k matematice. Ukažme si ale, že některá zákoutí teologie, což je obor, který se řadí mezi humanitní, se bez matematiky neobejde. Tak třeba takový výpočet data Velikonoc…

Na pultech knihkupectví se objevil román Kateřiny Tučkové Bílá Voda. Vzápětí se objevilo množství recenzí, protože kniha vyvolala velké ohlasy. Můj hlas se ve všem tom halasu a tartasu bude ztrácet a možná bude nadbytečný Možná také tato recenze bude mírným spoilerem, tj. může prozradit něco z finále knihy.

Sv. Aelred (asi 1110-1167) se narodil v Northumbrii v Hexhamu v rodině kněze¹ a byl vychován v benediktinském klášteře v Durhamu. Jeho rodinu lze označit jako profesionálně kněžskou, o sám byl v rodině 4 generací kněží a jeho praděd sloužil jako strážce ostatků sv. Cuthberta v Durhamu.

John C. Birch na svých webových stránkách důsledně upozorňuje, že nemá nic společného s fundamentalistickou Společností Johna Birche¹. Jedná se o pouhou shodu jmen. Žije ve Walesu. Svá životopisná data nedává úplně lehce k dispozici, ale na různých stránkách, kde se lze dopídit alespoň nějakých informací, tvrdí, že vyšel z anglikánského prostředí².

V současnosti, s rozvojem fyziky a astronomie máme pocit, že výpočet data velikonočních svátků může být sice trochu komplikovaný, ale že je jasný a nepochybný. Věřící raného středověku to tak nekomplikované neměli. Potíž určení data Velikonoc nespočívala jenom v tom, že je třeba použít lunisolární kalendář. Důvodů bylo více.

Poučka, kterou známe všichni, říká, že neděle Vzkříšení dle křesťanského kalendáře se určí jako první neděle po prvním jarním úplňku. A první jarní úplněk souvisí s jarní rovnodenností.