Jste zde

Kostlivci ve skříních církve

autor: 

Angličtina, jazyk mnoha trefných metafor, používá pro podobné situace úsloví skeleton in the cupboard, kostlivec ve skříni: Ještě dlouhá desetiletí po pádu tyranských režimů se z různých neprobádaných koutů občas vysypou zpráchnivělé kosti nebo veřejnosti dosud neznámé choulostivé dokumenty. V našem českém postkomunistickém případě to často bývají spisy, které po sobě zanechala Státní bezpečnost, nejpilnější dcera matky strany.

Samozřejmě, papírům kdysi sesmoleným „orgány" placenými za špinavou práci nelze věřit slepě a bez rozlišování. Mlýn StB semlel tisíce nejrůznějších osudů a prošli jím jak ubožáci, kteří spolupráci podepsali jen pod nejstrašnějším nátlakem, tak i dobrovolní udavači, motivovaní rozkoší z moci a z možnosti ničit cizí životy. Přesto zejména tam, kde se zachovalo více podkladů - hlášení agentů, doklady o převodech odměn práskačům a tak podobně - je možné poměrně spolehlivě odhadnout rozsah a obsah spolupráce bývalých agentů, někdy dokonce i vytušit jejich motivaci.

V současné době se kostlivců tohoto typu vysypalo zase několik. A bohužel dokumenty mnohdy ukazují i na lidi, kteří dnes zastávají důležitá místa v církvi. Ve svém článku o tom podrobněji píše Pavel Hradilek. Je mi velice líto, že tito lidé - stejně jako mnozí podobně nařčení v minulosti, v církvi i mimo ni - nedokáží zvolit správný postup: Pokud se cítí vinni, přiznat to a požádat o odpuštění; a především v každém případě až do naprostého vyjasnění svých případů odstoupit z funkcí s poukazem na to, že nechtějí ohrožovat pověst své církve, i kdyby třeba své obvinění subjektivně vnímali jako nespravedlivé. A ještě více je mi líto, že se ani katolická církev nedokáže odhodlat k tomu, co prostřednictvím lustračního zákona dokázal stát: jednoduše všem důvodně podezřelým zakázat působení ve vyšších pozicích. Jako by ztratila pud sebezáchovy a místo snahy o vlastní kredibilitu se uchyluje k taktice mrtvého brouka nebo dokonce ke snaze problémy svádět na údajné útoky různých imaginárních nepřátel. Přitom právě u církve je důvěryhodnost klíčová: kdo jiný než církve by se měl vyznačovat naprosto morálně nezpochybnitelnými představiteli?

A s tím souvisí i opačný problém: zacházení s lidmi, kteří naopak v dobách komunismu nesli tíži režimního tlaku a snažili se i v krajně nepříznivých podmínkách dělat v církvi maximum. Mnoha z nich se podle mého názoru nedostalo náležitého ocenění. Zejména se to týká biskupa Davídka a lidí, kteří podobně jako on v dobré víře porušovali různé církevní kánony, protože se domnívali, že v konkrétní kritické situaci je potřeba dát přednost duchu před literou. Nesouvisejí spolu tyto dva problémy hlouběji, než se na první pohled zdá? Hans Jorissen v přednášce o církvi jako komuniu, již připravil právě pro ty, kteří pokračují i dnes v dědictví podzemní církve, se této tematiky dotýká a dospívá k závěru, že v době, kdy se pomalu přežívá starý model lidové církve, by právě navázání na jednoduché komuniální struktury disidentů mohlo církvi pomoci, a to nejenom v zemích bývalého východního bloku: „Církev musí přicházet k lidem doprostřed jejich života a nemůže čekat, až lidé přijdou k ní. Právě zde, soudím, má vaše společenství velký úkol a šanci uplatnit zkušenosti „podzemí", tj. života a působení ve světě vůči víře nepřátelském nebo přinejmenším lhostejném. Ve vašem společenství je stále ještě ukryt nevyužitý potenciál, po němž se bohužel vedení naší církve neptá. Pokuste se, byť vás o to nikdo nežádá, tento potenciál podle svých možností využívat a své pastorační a misijní zkušenosti žít a předávat." I to patří k nevyřešeným kostlivcům naší katolické církve.

Komentáře

Máme se, my katolíci, nechat "lustrovat" od pana Fliedra, či dokonce Kněžského bratrstva sv. Pia X? (causa Holeček?). Máme věřit, že biskup Duka, který za komunismu "seděl", zametá cosi pod koberec, či dokonce něco kryje?:). Ano. U kompromisních prelátů, "vyučených" v Pacem in Terris by bylo snad možné mnohé, ale u mužů, co za soudruhů seděli, myli okna a podobně. Prý pomahači estébáků. To nevidíte, že jde o nechutnou kampaň?

V úctě
Jiřina.

Prosím, třeba:
http://www.kardinal.cz/index.php?cmd=article&articleID=72