Liturgie v době reformace

Martin Luther

Pro reformátory nebyly liturgické otázky prvořadé. Luther se postupně pokoušel obnovit tehdejší strukturu mše, již doporučoval slavit každou neděli a velké svátky:

„Na prvním místě prosazujeme, nikoli - nemáme a nikdy jsme neměli na mysli - úplně zrušit celý formální kult Boha, ale očistit ten, který užíváme a který byl pokažen nejodpornějšími přídavky, a ukázat zbožné užití. Protože nelze popřít, že mše a přijímání chleba a vína jsou ritem, který ustanovil Bůh skrze Krista a který slavil nejprve sám Kristus a potom apoštolové, a to co nejjednodušeji a nejzbožněji a bez jakýchkoli přídavků. Avšak v průběhu času k němu bylo přidáno tolik lidských vynálezů, že ze mše a z přijímání do našeho věku nepřešlo nic jiného než název." (Řád mše a přijímání pro církev ve Wittenbergu, 1523)

Prvá úprava byla ještě v latině, další pak v němčině. Díváme-li se na úpravy dnešní optikou, oceňujeme je jako velmi zdařilé s výjimkou razantního okleštění eucha­ristické modlitby.

Jan Kalvín

Středověká liturgie reagovala na scholastickou eucharistickou teologii a zejména na dobovou eucharistickou zbožnost neustálým množením privátních kněžských modliteb, při kterých kněz (jako často jediný přijímající) neustále připomínal svou hříšnost a nehodnost přijmout eucharistické způsoby. Prvky pokání, které se v prvním tisíciletí v rámci eucharistické slavnosti vůbec nevyskytovaly, nyní prostupovaly celou mši a tvořily její nezanedbatelnou část. Kalvínovi tyto důrazy na hříšnost rezonovaly. Navíc mu chyběl Lutherův liturgický talent. Protože chtěl zdůraznit obecné kněžství, převedl privátní modlitby kněze do plurálu:

Učiňme vyznání Bohu, našemu Pánu, ať každý se mnou přizná své hříchy a ne­pravosti.

Všemohoucí, věčný Bože a náš Otče, vyznáváme a přiznáváme před tebou, že jsme byli počati v nepravosti a po celý náš život jsme plni hříchů a přestoupení. Nevěříme zcela tvému Slovu a nedodržujeme tvá svatá přikázání. Upamatuj se na svou dobrotu, prosíme tě, a pro své Jméno k nám buď milostiv a odpusť nám naše přestoupení, kterých je bohužel mnoho. (O večeři Páně neboli mši a o kázáních, Štrasburk 1539)

Kalvín tak přejal pozdně středověkou fixaci večeře Páně na pokání, která mnohde trvá dodnes. Zužuje význam eucharistie, zapříčiňuje ponurý ráz slavnosti a vytváří psychologické bariéry slavit každou neděli.

Jako základ pro strukturu bohoslužby Kalvín zvolil paraliturgické tvary ritu přijímání a liturgie s kázáním. Jejich výhodou bylo, že na ně byli lidé zvyklí a zej­ména že se odehrávaly v mateřštině. Velkou nevýhodou však je, že se jedná o tvary umělé, nerespektující předchozí vývoj, vytvořené v době zastření podstaty liturgie.

Ritus přijímání (12./13. stol. - mimo mši)

Řeč k přijímání (založená na vyznání víry)

Společné vyznání víry

Otče náš

Absoluce (Misereatur, Indulgentiam; příležitostně pokání)

Úvod k přijímání - volný text, teprve od konce 16. stol. „Hle, Beránek boží", „Pane nejsem hoden" (třikrát)

Přijímání vkleče do úst s formulí (Corpus Domini nostri Jesu Christi...) při které si sám kněz odpovídá Amen.

Přijímání ablučního vína ve stoje

Soukromé díkůčinění

Středověká liturgie s kázáním

Úvodní slovo (téma; obvykle nějaké slovo z Písma)

Modlitba (Zdrávas Maria a/nebo Otče náš, Veni Sancte Spiritus)

Píseň ke kázání

Pozdrav z kazatelny (exordium)

Čtení z evangelia (v lidové řeči, když byl předtím tento text čten jako součást liturgie latinsky)

Kázání

Píseň po kázání

Ohlášky

Společná modlitba (zakončená Otče náš a Zdrávas Maria)

Katechetické části (někdy na místě kázání s krátkým vysvětlením)

Otče náš a Zdrávas Maria

Vyznání víry

Desatero

Vyznání vin s absolucí (Misereatur, Indulgentiam; někdy s pokáním - určitý počet Otče náš a Zdrávas Maria)

Modlitba za zemřelé (delší úvodní modlitba, často s vyjmenováním jmen, společný Otče náš a Zdrávas Maria)

Římský katolicismus

Potridentskou liturgii, která zůstala neměnná 400 let až do reforem II. vat. koncilu, lze charakterizovat např:

- Unifikací ritů - zatímco do Tridentu se za Západě vyskytovalo více ritů, po koncilu zůstal prakticky jen římský.

- Zredukováním bohoslužby - např. množství až 12 po sobě následujících orací bylo sníženo na max. tři.

- Přísným rubricismem - každý pohyb, každé gesto, každé slovo kněze je přesně popsáno a odchylky nejsou pod hrozbou „neplatnosti" přípustné.

- Postupným vydáváním (díky knihtisku) pečlivě připravených liturgických knih.

- Zbouráním letnerů.