Jste zde

Odvolání trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka

Dne 2. července tohoto roku, den před papežovým odjezdem na tradiční dovolenou na letní sídlo v Castel Gandolfu, byla zveřejněna dvě personální rozhodnutí Benedikta XVI. Prvním bylo očekávané přijetí rezignace prefekta Kongregace pro nauku víry kardinála Williama Josepha Levady z důvodů dosažení kanonického věku (po dovršení 75. roku v loňském roce byl ponechán v úřadu ještě rok, což je celkem běžná praxe) a jmenování jeho nástupce, kterým se stal Gerhard Ludwig Müller. Nejedná se o žádné překvapení, o jmenování tohoto čtyřiašedesátiletého řezenského arcibiskupa do čela kongregace se psalo už rok. S papežem jsou dobří přátelé, Müller je členem kongregace od roku 2007 a v roce 2008 v Řezně založil Institut papeže Benedikta XVI., jehož hlavním posláním je souborné vydání díla Ratzingera/Benedikta XVI. Opět se potvrdilo, že hlavním kritériem pro výběr byla především loajalita.

Druhým rozhodnutím bylo sesazení trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka, resp. jeho zproštění pastýřské péče o arcidiecézi. Zpráva vatikánského tiskového střediska byla velmi stručná:„Il Papa ha sollevato dalla cura pastorale dell'arcidiocesi di Trnava (Slovacchia) S.E. Mons. Róbert Bezák, C.SS.R." Ve vyjádření Slovenské biskupské konference je navíc uvedeno, že se tak stalo na základě apoštolské vizitace, která proběhla ve dnech 22. ledna až 1. února 2012 (později bylo zveřejněno, že tuto vizitaci vedl litoměřický biskup Jan Baxant), že toto rozhodnutí slovenští biskupové přijímají „v duchu viery a synovskej poslušnosti" a že do jmenování nového arcibiskupa bude apoštolským administrátorem arcidiecéze pomocný biskup Ján Orosch. Odvolání 52-letého biskupa po třech letech služby vzbudilo na Slovensku vlnu emocí. Svým přístupem si biskup získal sympatie řady lidí. Ti mu nyní vyjadřovali a vyjadřují podporu. Rozpaky budí především otázky nad důvodem tohoto odvolání. Co závažného arcibiskup Bezák provedl, že musel být takto odvolán?

Je běžnou praxí, že vatikánské úřady personální rozhodnutí oficiálně běžně nevysvětlují ani nekomentují. Ke změnám ve vedení diecézí dochází celkem běžně. Nejčastějšími případy jsou zřeknutí se úřadu po dovršení 75 let, jak předepisuje církevní právo (CIC, kán. 401 § 1), nebo ze zdravotních důvodů (CIC, kán. 401 § 2). Druhý paragraf kánonu 401 uvádí: „Diecézní biskup, který pro nedostatečné zdraví nebo z jiného závažného důvodu se stal neschopným k zastávání úřadu, se žádá, aby se zřekl svého úřadu." Bez znalosti konkrétních kauz ve stručných vatikánských oznámeních neodhalíme skutečné důvody, které vedly k rezignaci. Známé se staly třeba rezignace některých biskupů, kteří byli obviněni z podílu na skrývání sexuálních deliktů. I našimi médii proběhla pár dní před Bezákovým odvoláním zpráva o rezignaci argentinského biskupa jménem Fernando María Bargalló, který byl přistižen na pláži s milenkou. Prý nejprve zapíral, pak však souhlasil s rezignací. Ve stručné zprávě vatikánského tiskového střediska z 26. června se pouze dočtete, že rezignoval na základě výše ocitovaného paragrafu.

Arcibiskup Róbert Bezák však přece jen patří do jiné kategorie. I on byl podle svého vyjádření vybízen k rezignaci. Když jí nepodal, byl sesazen. To nepatří zase až k tak častým událostem, za poslední dva roky se tak stalo zřejmě jen třikrát. Vatikánský komentátor National Catholic Reporter John L. Allen zmiňuje1: biskup Jean-Claude Makaya Loemba, diecéze Pointe-Noire, Kongo (31. března 2011), biskup William M. Morris, diecéze Toowoomba, Austrálie (2. května 2011) a biskup Francesco Micciché, diecéze Trapani, Itálie (19. května 2012). Všechna sesazení oznamuje stejná formulace jako v případě Bezáka „ha sollevato dalla cura pastorale". Ani v těchto případech zpráva neobsahuje nic víc, ale důvody jsou podle Allena obecně známé. Zatímco v případě Makaya Loembeho a Miccichého se mělo jednat o nezvládnutí řízení diecézí včetně závažných problémů s financováním a korupcí, u australského Morrise byla důvodem jeho dlouhodobá a veřejná kritika věroučných otázek, např. jeho podpora kněžského svěcení žen. Co však spáchal Róbert Bezák?

Dodnes není jasné, co vedlo k sesazení trnavského arcibiskupa. Tisková vyjádření apoštolské nunciatury na Slovensku (9.7.) a slovenské biskupské konference (9. a 17.7.) nejenom neuvedla nic o konkrétních důvodech odvolání, ale byla spíš smutnou ukázkou neschopnosti či neochoty o kauze komunikovat s veřejností. O to víc tak vznikl prostor pro vytváření různých spekulací, kterých jsem v médiích i v soukromých rozhovorech slyšel celou řadu. Média dokonce publikovala některé dokumenty, o jejichž autentičnosti můžeme spekulovat. Např. televizní stanice TA3 zveřejnila údajných 11 výtek ze strany Kongregace pro biskupy a reakci arcibiskupa na ně.2 Ačkoliv trapnost některých otázek a charakter připomínající ověřování si do Vatikánu došlých udání svědčí o možné autentičnosti dokumentu (vyjádření nunciatury totiž uvedlo, že Státní sekretariát nařídil apoštolskou vizitaci na základě „početných podnetov poslaných priamo Svätej stolici kňazmi a veriacimi"), je velmi nepravděpodobné, že by některá z výtek byla dostatečným důvodem pro odvolání arcibiskupa.

Podle mého mínění mohou být v pozadí především spory arcibiskupa s jeho předchůdcem Jánem Sokolem (byl arcibiskupem v letech 1989-2009). V tisku se psalo především o jeho podezřelých finančních transakcích, o kterých údajně Róbert Bezák brzy po svém nástupu do funkce opakovaně informoval Vatikán a žádal kontrolu. V jednom zveřejněném dokumentu Róbert Bezák tvrdí, že na opakující se výzvy (naposledy prý z ledna 2012) Vatikán nereagoval. Proto v roce 2010 se rozhodl sám zadat audit nezávislé auditorce, která zkoumala účetní materiály z let 2002-2008, v nichž odhalila nesrovnalosti a podezřelé transakce. Zjištění údajně byla natolik závažná, že auditorka krátce po odvolání Róberta Bezáka podala trestní oznámení. Spíše než jako nějakou odvetu za odvolání v tom vidím snahu zveřejnit některé skutečnosti a umožnit jejich došetření státními orgány. Přesto bude záležet na novém vedení arcidiecéze, zda se kauzou soud bude zabývat nebo ne. Pokud prohlásí, že se arcidiecéze zjištěnými skutečnostmi necítí být poškozená a nebude trvat na trestním řízení, kauza tím pro soud skončí. Předejít situaci, kdy v podstatě u civilního soudu proti sobě budou stát dva arcibiskupové, by mohlo být možná dostatečným důvodem pro odvolání žaloby.

S nadsázkou bychom v této situaci mohli vzpomenout na napomenutí sv. Pavla v 1. listu Korintským: „Jak to, že se někdo z vás opovažuje, má-li spor s druhým, jít k pohanským soudcům místo k bratřím? ... Máte-li spory o tyto všední záležitosti, proč se obracíte k těm, kdo nemají s církví nic společného? K vašemu zahanbení to říkám. Cožpak není mezi vámi nikdo rozumný, kdo by dovedl rozsoudit spor mezi bratřími? Ale bratr se soudí s bratrem, a to před nevěřícími! Již to je vaše prohra, že se vůbec mezi sebou soudíte. Proč raději netrpíte křivdu? Proč raději nenesete škodu?" (1K 6, 1-7). Myslím si, že v kauze se nejedná o Pavlem zmiňovaný spor mezi bratřími a záležitosti kolem arcibiskupa Sokola asi těžko můžeme považovat za „všední záležitosti". Nicméně snažím se přiblížit možnému uvažování některých církevních představitelů, kteří ještě donedávna považovali utajování mnohem závažnějších deliktů za povinnost pro „dobro církve".

Problémy kolem osoby arcibiskupa Jána Sokola jsou veřejně známé již delší dobu. Bezprostředně po jeho odchodu z funkce vydal časopis Týždeň v květnu 2009 sérii článků, ve kterých jej obvinil mimo jiné i z vyplacení vysoké částky bývalému agentu StB. Ján Sokol byl podle registračních svazků StB v době převzetí arcibiskupského úřadu v červenci 1989 přeřazen do kategorie „agent", což znamenalo vědomou spolupráci. Ján Sokol nařčení odmítl a na časopis podal žalobu na ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy. V rámci procesu vypovídal v květnu 2010 rovněž jeho nástupce, arcibiskup Bezák. Ačkoliv žalobu okresní soud v Trnavě v březnu 2012 zamítl, následovalo odvolání Sokolova právníka Jána Čarnogurského ml. Není bez zajímavosti, že jeho otec, bývalý politik a právník Ján Čarnogurský, koncem července reagoval i na zveřejněná nařčení auditorky a obvinil jí ze lži.3 Zhruba měsíc po odvolání arcibiskupa vyšlo rovněž najevo, že trnavská arcidiecéze vyplatila advokátní kanceláři Jána Čarnogurského ml. zhruba 1,6 milionů euro jako náhradu za smlouvu, kterou Bezák po svém nástupu do funkce zrušil jako nevýhodnou.4 Zřejmě i nadále budou vyplouvat na povrch podobné informace o podezřelých transakcích a sporech. Není potřeba dodávat, že v kontextu znechucení velké části slovenské společnosti nad podobnými podezřelými machinacemi z politického prostředí budou následovat negativní reakce.

K takto složité situaci je třeba vzít v úvahu Bezákovu osobnost a jeho snahy o reformu, o nichž mluvil třeba v rozhovoru pro Katolický týdeník v roce 20105: „Přebudování diecéze je mojí vizí, která souvisí se záměrem vytvořit menší a dynamickou kurii, která by odpovídala pastoračním a ekonomickým možnostem. Je to vážná otázka, ale část nákladů na udržování budov by mohla být využita spíš pro duchovní, lidské a sociální aktivity." Připomíná skutečnost, že v roce 2008 došlo k výrazné reorganizaci církevní správy na Slovensku. Zanikla arcidiecéze bratislavsko-trnavská a vznikly arcidiecéze bratislavská, trnavská a diecéze žilinská. Sídlo tzv. západní provincie se přesunulo do Bratislavy a z původní arcidiecéze připadly části území rovněž diecézi nitranské a bánskobystrické. Rozsah i počet kněží se oproti původní arcidiecézi snížil zhruba o dvě třetiny, stejně tak i zdroje, proto bylo třeba snížit i náklady na správu. Ján Sokol už tuto situaci neřešil, takže nepopulární opatření v podobě propouštění a restrukturalizace připadlo na jeho nástupce Róberta Bezáka. Asi nemusíme příliš zkoumat průběh restrukturalizace, aby bylo jasné, že nespokojených, kteří budou psát nejrůznější udání na nového arcibiskupa do Vatikánu, se může najít řada.

Pokud se v dohledné době neobjeví nějaké zásadní nové zjištění a neprovalí se nějaký Bezákův hrozný a dosud utajovaný čin, tak je jeho odvolání zároveň svědectvím o současné tristní situaci ve Vatikánu. Není pochyb o tom, že v současné době probíhá ve Vatikánu zápas a tvrdý spor různých skupin, ať už na rovině personální nebo na rovině různých představ o podobě a řízení církve. Kromě osobních ambicí sporům ve Vatikánu nahrává řada dalších skutečností, mimo jiné rozsáhlost tohoto aparátu, řídícího církev; éra papeže Jana Pavla II., který se více soustředil na působení navenek a situaci uvnitř kurie nevěnoval tolik pozornosti, což ještě umocnilo období jeho nemoci; v neposlední řadě i konec určité epochy, jehož ztělesněním je postava současného papeže, který měl silný vliv už během předchozího pontifikátu.

Můžeme jen spekulovat nad tím, co vedlo k sesazení Róberta Bezáka a kdo jej ve Vatikánu prosadil. V kardinálském kolegiu jsou dva slovenští kardinálové, 88-letý Ján Chryzostom Korec a stejně starý Jozef Tomko. Zvlášť Tomko patří ke kardinálům, kteří zřejmě mají velkou autoritu, neboť je jedním ze tří kardinálů, kterým bylo svěřeno vyšetřování úniku interních dokumentů, tzv. Vatileaks. Je těžko uvěřitelné, že by Tomko o tomto případu nevěděl a nemohl se k němu vyjádřit. Na druhou stranu je třeba vzít vážně výzvu k opatrnosti při posuzování této kauzy, jež zazněla třeba od redaktorů časopisu Týždeň, podle kterých to byl právě kardinál Tomko, kdo měl výrazný vliv na jmenování Róberta Bezáka arcibiskupem.6 Kauzu Bezák odmítl komentovat i kardinál Leo Raymond Burke, prefekt Apoštolské signatury, tj. nejvyššího soudu římskokatolické církve, který byl ve dnech 19.-21. srpna na návštěvě Slovenska. Je skutečně možné, že ani tento kardinál nemá informace, jak tvrdil na tiskové konferenci? Mimochodem bratislavský arcibiskup Stanislav Zvolenský je jedním ze soudců Apoštolské signatury.

V kauze kolem odvolání arcibiskupa Bezáka vidím několik znepokojujících věcí:

Na prvním místě nebezpečí šíření pochybné představy, která se ostatně v některých komentářích objevila, ohledně vztahu Vatikánu a biskupů. Tedy že biskupové jsou jen jakousi prodlouženou rukou Vatikánu, který je volně dosazuje a sesazuje. Takové pojetí je však v rozporu s naukou katolické církve. Věroučná konstituce II. vatikánského koncilu o církvi Lumen gentium (LG) konstatuje, že „biskupové řídí svěřené místní církve jako zástupci a vyslanci Kristovi... moc, kterou vykonávají osobně Kristovým jménem, je vlastní, řádná a bezprostřední" (LG 27). Připouští určité omezení, když „její vykonávání je nakonec řízeno nejvyšší církevní autoritou a do jisté míry může být omezeno z ohledu na užitek církve či věřících", přesto biskupy „nelze pokládat za pouhé náměstky římského biskupa, protože mají vlastní moc" (LG 27). Rovněž přirovnání vztahu papež-biskup ke vztahu biskup-kněz není na místě. Zatímco moc nebo lépe služba biskupů je „vlastní, řádná a bezprostřední" (LG 27), kněží „nedosáhli vrcholu kněžství a ve výkonu moci jsou závislí na biskupech" (LG 28). Zjednodušeně řečeno, kněz je služebníkem biskupa, ale biskup není služebníkem papeže/římského biskupa, i když má jednat pouze ve společenství s ním. Ponechme stranou skutečnost, že teprve II. vatikánský koncil zřejmě provedl důslednější rozlišení mezi kněžským a biskupským stupněm svěcení, což v dějinách nebylo vždy tak zřejmé. Např. ve Skutcích apoštolských jsou tyto „stupně" zaměnitelné, když Pavel mluvil ke starším/presbyterům církve v Efezu (Sk 20,17), které Duch sv. ustanovil za „strážce/episkopy/biskupy" (Sk 20,28). Pojetí, které skutečné kněžství vidí jen v biskupském úřadu mimo jiné komplikuje ekumenický dialog s církvemi, které nemají biskupské zřízení.

Ještě vážnějším problémem se zdá být pojetí vztahu mezi církevní hierarchií a věřícími. Zdá se, že věřící jsou bráni jako poddaní (tento výraz skutečně najdeme na dvou místech v již citovaném článku 27 konstituce o církvi), kterým se nemusí nic vysvětlovat a jejichž hlas nehraje téměř žádnou roli, snad z výjimkou zasílaných podnětů či udání, které zřejmě stály na počátku Bezákova odvolání. Někteří komentátoři celkem trefně upozornili na rozdíl mezi autoritou, která budí respekt a uznání, a mocí, jež bez vysvětlení vyžaduje téměř slepou „synovskou poslušnost". Zdá se, že některým církevním kruhům je bližší spíš vykonávání moci než skutečné autority.

Zajímavé pro českého katolíka může být zapojení litoměřického biskupa Jana Baxanta do této kauzy. Jeho účast na této pochybné nebo komunikačně nezvládnuté akci budí otázku, jaké jsou jeho osobní ambice a zapojení do soupeřících stran nebo mocenských klik v současné kurii.

Pochybnosti kolem odvolání arcibiskupa Bezáka, zaryté mlčení slovenských biskupů i vatikánských úředníků vůči žádostem o uspokojivé vysvětlení, zvláštní pojetí „synovské poslušnosti" vůči vše rozhodujícímu a vše nejlépe znajícímu papeži, abych to úmyslně přiostřil, se zdá být dalším dokladem krize stávajících struktur katolické církve. Na jedné straně se neustále zdůrazňuje potřeba „nové evangelizace". V roce 2010 papež založil papežskou radu pro novou evangelizaci v sekularizovaném světě, kde je křesťanství na ústupu. Rok víry zahájí v říjnu 2012 zasedání 13. řádné biskupské synody právě s tématem nové evangelizace. Na straně druhé je bez bližšího vysvětlení odvolán biskup, kterému se, jak se zdá, dařilo bourat některé stereotypy a oslovovat lidi i mimo tradiční církevní prostředí.

1http://ncronline.org/blogs/ncr-today/pope-fires-another-bishop

2http://www.ta3.com/clanok/1002579/vatikan-sa-pytal-bezaka-aj-na-celibat-a-financovanie-arcidiecezy.html

3http://www.topky.sk/cl/10/1318601/Vybor-odmieta--ze-Sokol-poslal-peniaze-do-Vatikanu

4http://www.postoy.sk/node/3724

5Katolický týdeník 2010, č. 45 viz http://www.katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=7455&webSSID=8b7c2963f5af9f4a4a9e0c6e2b576a01

6http://www.tyzden.sk/nazivo-doma/kauza-bezak-nase-otazniky.html

Komentáře

Dakujem Martinovi Vanacovi za vynikajuci a (kompletne vyčerpavajucu temu) text. Zial, taka je situacia na Slovensku.
Veriaci nie su partnermi, su chapani ako druhoradi, ci podriadeni a hierarchiu nezaujima ich nazor.Nie su hodni vysvetlenia...Umlcovani su ti - z radov knazov,ktori stoja za Bezakom.O to viac vdaka ceskym priatelom, ktori sa k nam pridali!

Ďakujem za kompletnú a profesionálnu štúdiu k téme odvolania arcibiskupa Bezáka. Pohľad zo zákulisia mi otvoril oči z iného uhla, čo je dobré. Je však smutné, že Tí čo by mali byť vzorom ako žiť a tvoriť v Duchu Božom, používajú nekalé praktiky. Jednoducho, keby arcibiskup Bezák dostal rozsudok s bodmi previnenia, za čo je odvolaný, určite by sa s nimi oboznámil, resp. obhajoval (ak by bolo treba) na cirkevných inštitúciách. Keďže ich nedostal, tak po čase mlčania urobil verejnú výpoveď na svoju obhajobu. Nie je sa potom čo čudovať, ako sa vníma hierarchia. Nikto cirkev neodsudzuje a neposudzuje, ale ona sama si vytvára obraz sama o sebe. Takto to bolo i celých dejinách, že ten čo prvý držal "zástavu v boji" padol prvý a po rokoch bol oslávený.Toto sa bežne stáva ľuďom pracujúcich vo firmách. Keď šéf vidí schopného pracovníka, a ten je obľúbený, tak ho prepustí, teda najprv obviní z niečoho čo nespravil a keď sám nedá výpoveď tak ho zo dňa na deň vyhodí. Vôbec mu nejde o kvalitu a dobro firmy, ale o to, aby jeho niekto neprevýšil, aby on bol ten najmúdrejší a obdivovaný. A nebodaj že mu vidí do finančných kariet! 

Dopis Slovenskej biskupskej konferencii.
Milí bratia,
pomocou internetu som s niekoľkodenným oneskorením sledoval rozhovor s arcibiskupm R. Bezákom uskutočnený 16. 12. 1012 na TA3. To, že nie sú známe dôvody odvolania brata Bezáka a aké ´tance´ sa okolo toho dejú, je alarmujúce. Keby sa to týkalo nejakej svetskej inštitúcie, asi by som si povedal, že je to v dnešnej dobe síce smutná, ale pomerne bežná vec. Ale, že sa niečo takého deje v cirkvi, ktorej som členom (praktikujúcim) a dokonca na najvyšších miestach hierarchie a vás nevynímajúc, ma doslova šokovalo. Kardinál Martini to zrejme vystihol dobre, keď konštatoval, že cirkev je 200 rokov pozadu. Položil som si otázku, ako je to možné, že biskupská konferencia a dokonca ani Rímsky biskup nejedná podľa evanjelia. Je vám snáď Ježišom nariadené riešenie problémov podľa Mt 18 neznáme? Tomu neverím.
Mt 18,14-17: Keby sa prehrešil tvoj brat, choď za ním a napomeň ho medzi štyrmi očami. Ak ťa poslúchne, získal si svojho brata. Ak ťa neposlúchne (obvinený má právo sa brániť, pretože sa môže stať, že obvinenie je krivé), vezmi so sebou ešte jedného alebo dvoch, aby každá výpoveď bola založená na svedectve dvoch alebo troch svedkov (poistka proti krivému obvineniu). Ak by ani ich neposlúchol, povedz to cirkvi. Ak by neposlúchol ani cirkev, nech ti je ako pohan alebo mýtnik. Dovolím si vám ďalej pripomenúť niekoľko ďalších textov, ktoré stoja za zamyslenie. Obmedzil som sa pritom iba na niektoré texty z Matúšova evanjelia. Kto chce, ďalšie relevantné texty si môže u ostatných evanjelistov nájsť sám.
Mt 5,8: Blahoslavení čistého srdca, lebo oni uvidia Boha.
Mt 5,13-16, 20: Vy ste soľou zeme. Ak však soľ stratí svoju chuť, čím bude osolená? Nie je už dobrá k ničomu. Vyhodia ju von a ľudia budú po nej šliapať ...... Hovorím vám totiž, že ak vaša spravedlnosť nebude omnoho prevyšovať spravedlnosť zákonníkov a farizejov, nikdy nevstúpite do nebeského kráľovstva.
Mt 7,1-5: Nesúďte, aby ste neboli súdení. Lebo akým súdom súdite, takým budete súdení. Akou mierou meriate, takou sa nameria vám. A prečo vidíš triesku v oku svojho brata a brvno vo vlastnom oku nezbadáš? Alebo ako môžeš povedať svojmu bratovi: Dovoľ, vyberiem ti triesku z oka! — a pozri, v oku máš brvno? Pokrytec, vyber najprv brvno z vlastného oka a potom uvidíš, ako vybrať triesku z oka svojho brata.
Mt 7,12: Všetko, čo chcete, aby ľudia robili vám, robte aj vy im. V tom je celý zákon i proroci.
Mt 7,15-21: Dajte si pozor na falošných prorokov, ktorí prichádzajú k vám v ovčom rúchu, no vnútri sú to draví vlci. Po ovocí ich poznáte. Vari oberajú z tŕnia hrozno alebo z bodľačia figy? Tak každý dobrý strom rodí dobré ovocie a zlý strom rodí zlé ovocie. Dobrý strom nemôže rodiť zlé ovocie, ani zlý strom nemôže rodiť dobré ovocie. Každý strom, ktorý nerodí dobré ovocie, vytnú a hodia do ohňa. Po ich ovocí ich teda poznáte. Nie každý, kto mi hovorí: Pane, Pane! vojde do nebeského kráľovstva, ale iba ten, kto plní vôľu môjho Otca, ktorý je v nebesiach. Mnohí mi povedia v ten deň: Pane, Pane, či sme v tvojom mene neprorokovali? Nevyháňali sme v tvojom mene démonov? Nerobili sme v tvojom mene mnoho mocných činov? Vtedy im vyhlásim: Nikdy som vás nepoznal. Odíďte odo mňa, páchatelia neprávostí!
Mt 12,7: Keby ste boli spoznali, čo znamená: Milosrdenstvo chcem, a nie obetu, neboli by ste odsúdili nevinných.
Mt 12, 31-37: A kto by povedal slovo proti Synovi človeka, tomu bude odpustené. Kto by však hovoril proti Duchu Svätému, tomu nebude odpustené ani v tomto veku, ani v budúcom. (Mk 3,30 - Lebo hovorili: Je posadnutý nečistým duchom). Ak zasadíte dobrý strom, aj jeho ovocie bude dobré, no ak zasadíte planý strom, aj jeho ovocie bude plané. Veď strom poznať po ovocí. Vreteničie plemeno, ako môžete hovoriť dobre, keď ste zlí? Lebo ústa hovoria to, čím je naplnené srdce. Zatiaľ čo dobrý človek vynáša dobré veci z dobrého pokladu, zlý človek vynáša zlé veci zo zlého pokladu. Hovorím vám však, že v deň súdu sa ľudia budú zodpovedať za každé prázdne slovo, ktoré vyrieknu. Na základe svojich slov budeš ospravedlnený a na základe svojich slov budeš odsúdený.
Mt 15,3: On im odpovedal: A vy prečo prestupujete Božie prikázanie pre svoju tradíciu?
Mt 15,6: Tento ľud ma ctí perami, ale jeho srdce je odo mňa ďaleko. Zbytočne ma však uctievajú, lebo ako náuku podávajú ľudské príkazy.
Mt 15,11-14: Človeka nepoškvrňuje to, čo vchádza do úst, ale čo vychádza z úst, to poškvrňuje človeka. Tu prišli učeníci a povedali mu: Vieš, že sa farizeji pohoršili, keď počuli to slovo? On im odpovedal: Každá rastlina, ktorú nezasadil môj nebeský Otec, bude vykorenená. Nechajte ich! Sú to slepí vodcovia slepých. Ak však slepý vedie slepého, obaja padnú do jamy.
Mt 16,6: Ježiš im povedal: Dajte si pozor a vyvarujte sa kvasu farizejov a saducejov.
Mt 19,30: Ale mnohí prví budú poslednými a poslední prvými.
Mt 20,16: Tak budú poslední prvými a prví poslednými.
Mt 20,26-28: Medzi vami to tak nebude! Ale kto sa chce stať medzi vami veľkým, bude vaším sluhom. Kto sa chce stať medzi vami prvý, bude vaším otrokom. Ani Syn človeka neprišiel dať sa obsluhovať, ale slúžiť a dať svoj život ako výkupné za mnohých.
Mt 21,43: Preto vám hovorím, že vám bude odňaté Božie kráľovstvo a bude dané národu, ktorý bude prinášať úrodu.
Mt 22,14: Lebo je veľa povolaných, ale málo vyvolených.
Mt 22,37-40: A on mu odpovedal: Milovať budeš Pána, svojho Boha, celým svojím srdcom a celou svojou dušou a celou svojou mysľou. To je veľké a prvé prikázanie. Druhé je mu podobné: Milovať budeš svojho blížneho ako seba samého. Na týchto dvoch prikázaniach spočíva celý zákon i proroci.
Mt 23,8-14: Vy sa však nedávajte volať: Rabbi, lebo jeden je váš Učiteľ a vy všetci ste bratia. Ani otcom nevolajte nikoho na zemi, lebo len jeden je váš Otec, ten v nebesiach. Ani sa nedávajte volať vodcami, lebo len jeden je váš Vodca, Kristus. Najväčší z vás bude vaším sluhom. Kto sa bude povyšovať, bude ponížený, a kto sa poníži, bude povýšený. Beda vám, zákonníci a farizeji, pokrytci! Zatvárate nebeské kráľovstvo pred ľuďmi. Sami doň nevchádzate, a tým, čo by chceli vojsť, nedovolíte. Beda vám, zákonníci a farizeji, pokrytci! Obchádzate more i zem, aby ste získali jedného novoverca, a keď sa ním stane, urobíte z neho syna pekla, dva razy horšieho ako ste sami.
Mt 23,23-26: Beda vám, zákonníci a farizeji, pokrytci! Dávate desiatky z mäty, kôpru a rasce, ale zanedbali ste to, čo je závažnejšie v zákone: spravodlivosť, milosrdenstvo a vernosť. Toto bolo treba robiť, ale tamto nezanedbávať. Slepí vodcovia, komára preciedzate, ale ťavu prehĺtate! Beda vám, zákonníci a farizeji, pokrytci! Čistíte čašu a misu zvonka, ale vnútri sú plné lúpeže a nemiernosti. Slepý farizej, očisti najprv vnútro čaše, aby sa stal čistým aj jej vonkajšok.
Mt 24,42: Bedlite teda, lebo neviete, v ktorý deň príde váš Pán.
Mt 24,45-51: Kto je teda verný a múdry sluha, ktorého ustanovil pán nad svojím služobníctvom, aby im dával načas pokrm? Blahoslavený sluha, ktorého pán pri svojom príchode nájde tak robiť. Amen, hovorím vám: Ustanoví ho nad celým svojím majetkom. Ale keby si zlý sluha povedal v duchu: Môj pán mešká, a začal by biť svojich spolusluhov, jesť a piť s opilcami — pán toho sluhu príde v deň, keď to nečaká, a v hodinu, o ktorej sa nenazdá, rozsekne ho vo dvoje a určí mu údel s pokrytcami. Tam bude plač a škrípanie zubami.
Mt 25, 13: Bedlite teda, lebo neviete dňa ani hodiny, kedy príde Syn človeka!
Mt 25,29-30: Lebo každému, kto má, sa pridá a bude mať hojnosť. Ale kto nemá, tomu sa odoberie aj to, čo má. A toho neužitočného sluhu vyhoďte von do tmy. Tam bude plač a škrípanie zubami.
Mt 25,34-40: Potom kráľ povie tým po pravici: Poďte, požehnaní môjho Otca, zaujmite kráľovstvo, ktoré je vám pripravené od založenia sveta. Lebo som bol hladný a dali ste mi jesť, bol som smädný a dali ste mi piť, prišiel som ako cudzinec a prichýlili ste ma, bol som nahý a priodeli ste ma, bol som chorý a navštívili ste ma, bol som vo väzení a prišli ste za mnou. Vtedy mu povedia spravodliví: Pane, kedy sme ťa videli hladného a nakŕmili sme ťa, alebo smädného a dali sme ti piť? Kedy sme ťa videli ako cudzinca a prichýlili sme ťa, alebo nahého a priodeli sme ťa? Kedy sme ťa videli chorého alebo vo väzení a prišli sme za tebou? Kráľ im odpovie: Amen, hovorím vám: Čokoľvek ste urobili jednému z týchto mojich najmenších bratov, mne ste urobili.
Mt 26,57-66: Tí, čo Ježiša zajali, odviedli ho k veľkňazovi Kajfášovi, kde sa zhromaždili zákonníci a starší. Peter ho však zďaleka sledoval až na nádvorie veľkňaza. Vošiel dnu a sadol si k sluhom, aby videl, ako sa to skončí. Veľkňazi a celá veľrada zháňali krivé svedectvo proti Ježišovi, aby ho mohli usmrtiť. Nenašli ho však, hoci prišlo mnoho falošných svedkov. Napokon prišli dvaja a hovorili: Tento povedal: Môžem zbúrať Boží chrám a za tri dni ho postaviť. Tu vstal veľkňaz a opýtal sa ho: Nič neodpovedáš na to, čo títo svedčia proti tebe? Ježiš však mlčal. Veľkňaz mu povedal: Zaprisahám ťa na živého Boha, aby si nám povedal, či si ty Kristus, Boží Syn. Ježiš mu odpovedal: Ty si to povedal, ale hovorím vám: Odteraz uvidíte Syna človeka sedieť po pravici Moci a prichádzať na nebeských oblakoch. Vtedy si veľkňaz roztrhol rúcho a povedal: Rúhal sa! Načo ešte potrebujeme svedkov? Práve teraz ste počuli rúhanie! Čo o tom súdite? Oni odpovedali: Hoden je smrti!
Všimnite si, že veľkňaz za tejto situácie mal dodržať to, čo nariaďuje Stará Zmluva a vyzvať Ježiša, aby to dokázal. Miesto toho si teatrálne roztrhol rúcho a povedal: Rúhal sa! Načo ešte potrebujeme svedkov? Práve teraz ste počuli rúhanie! Čo o tom súdite? A členovia velerady (až na poctivého Nikodéma a Jozefa z Arimatie) odpovedali: Hoden je smrti! Vidíme, že nedodržovanie Božieho slova viedlo až k poprave Mesiáša (Jn 5,45-47 - Nemyslite si, že ja budem na vás žalovať u Otca. Vaším žalobcom je Mojžiš, do ktorého ste vložili svoju nádej. Lebo keby ste verili Mojžišovi, verili by ste aj mne, veď on písal o mne. Ale ak neveríte jeho písmam, akože uveríte mojim slovám?!). Dovolím si trochu parafrázovať. Ježiša nepopravili hriešnici, ale vtedajšia „biskupská konferencia“ v čele s vtedajšou hlavou židovskej cirkvi. Vyznieva to drasticky, ale bohužiaľ to bolo tak. Povolaním som vedecký pracovník, pracujem vo výskumnom ústave, ale keby niekto z kolegov jednal pri riešení problémov tak, ako to robíte vy v prípade vášho (a tiež môjho) brata R. Bezáka, tak by si tzv. neškrtol. U nás by riešenie prebiehalo podľa Mt 18 akosi samozrejme, nezávisle na tom, či by sa jednalo o kresťana, alebo ateistu. Prečo toto píšem? Nehodlám zatvárať oči pred nespravodlivosťou, ktorú sa snažíte zdôvodniť akousi neposlušnosťou. Nemusím iste rozoberať, kam vedie slepá poslušnosť. Z histórie máme s tým dosť skúseností. Pokiaľ má človek pocit, že je s ním nespravodlivo zachádzané, tak je jeho povinnosťou sa brániť a to je plne v súlade s evanjeliom. Na súde sa budú hodnotiť naše jednanie a skutky, či boli podľa Ježišovho vkusu. Za zatváranie očí pred skutočnosťou a za slepotu nám hrozí ´beda´.
Milí bratia! Ak máte k mojim poznámkam racionálne argumenty, tak (citujem Izajáša) „poďte a do sporu sa dajme“. Môžeme zahájiť dialóg, ale iba pod podmienkou, že to bude na základe evanjelia. Ako pre vás a tak i pre mňa stále platí Ježišovo: Čas stále trvá, Kráľovstvo Božie sa priblížilo (ale môžeme oň prísť, závisí to na každom z nás), urobte Metanoia a verte evanjeliu. Ako nám pripomenul kardinál Martini, máme toho veľa čo doháňať. To, že neviestky a mýtnici nás môžu predísť do Božieho Kráľovstva nech nám je trvalou výstrahou. Blahoslavení sú tí, čo počúvajú a zachovávajú Božie slovo.
S úprimným pozdravom Pavol Mikula